Článek
Soudný divák si při sledování jednostranné partie na Andrově stadionu musel klást neodbytnou otázku. K čemu takový zápas?
Kdyby si česká reprezentace udělala před posledním utkáním v kvalifikační skupině pořádný tréninkový kemp a jakýkoliv český klub by jí v modelovém utkání nasimuloval Estonsko, přínos by byl větší.
Jenže nemohla, UEFA přikazuje vyplnit volno v daném kvalifikačním okně přípravným mezistátním zápasem. Soupeřů však zbývá minimum, na výběr zůstalo buď Jordánsko, nebo Kuvajt...
Tak se tedy hrálo. Češi v Olomouci absolutně dominovali, Kuvajt bránil a bránil. Bez důrazu, bez dostupování, bez reálné šance, jakkoliv ohrozit Mandousovu branku. Konečný výsledek je minimem, jakého měla reprezentace dosáhnout. Tak slabý její protivník byl.
Matematika výběru soupeře pro baráž je stále složitá. Češi ještě stále usilují, aby úvodní kolo hrané pouze na jeden zápas měli na domácí půdě. Je však třeba počítat s tím, že spíše pojedou ven za soupeřem s prvotřídními evropskými parametry.
Efekt přáteláčku s Kuvajtem je tak ve světle náročného vyvrcholení snahy o postup na světový šampionát naprosto mizivý. Možná si autoři gólů udělali dobrou náladu a zvedli sebevědomí, ale to je tak asi všechno.
Kuvajt byl jasně nejslabším soupeřem, na něhož národní tým v posledních letech narazil. A to ještě diplomaticky řečeno. Vůbec v ničem český výběr neprověřil. Teď čeká Estonsko, potom hlavně baráž. Tečka.
Fotbalový redaktor Pavel Dosadil se věnuje sportovní žurnalistice od roku 1990, posledních třináct let působí v redakci Sport.cz. Jako zpravodaj byl na všech mistrovstvích Evropy od roku 2000, na mistrovství světa či zápasech evropských pohárů.
