NADĚJE PRO TOKIO: Mám z účasti na olympiádě husí kůží, říká kometa Krejčíková

Rozhodně. Kdyby se Tokio neodložilo, tak bych na dvouhru nejela, protože jsem se pohybovala někde ve druhé stovce žebříčku. A možná bych se nevešla ani do nominace na čtyřhru, neboť ve hře byla ještě Bára Strýcová, Takže já mohu být za odložení vážně ráda.

Některé holky byly rozjeté a chtěly hrát, proto brblaly. Jednoznačně mi těch pět měsíců prospělo. Já byla hlavně ráda, že jsem zdravá a celá rodina přečkala začátek pandemie v klidu. Začala jsem si mnohem více vážit obyčejných věcí. Uvědomila jsem si, že tenis není samozřejmost. Myslím, že mě ta zápasová pauza změnila. Viděla jsem, že lidé přichází o práci, byly plné nemocnice, umírali lidé. Přišlo mi blbé si stěžovat. Naopak jsem se snažila si vážit, že mohu jít na kurt a trénovat.

To ne. Ale někdy to prostě bylo tak, že se mi na trénink nechtělo. Sama sobě jsem kladla otázku, proč na kurt jdu. Myslím, že občas to tak má každý sportovec. Teď pokaždé, když vkročím na kurt, vyždímám ze sebe maximum. Vážím si šance, kterou mám.

Myslím, že když jsem byla malá, určitě jsme se dívali s celou rodinou. Ale nemůžu říct, že bych viděla něco konkrétního a těšila se na to. Líbily se mi nástupy při zahájení, na to jsem se koukala ráda. Když se nám potom s Katkou Siniakovou začalo dařit ve čtyřhře a byla šance, že bychom se mohli kvalifikovat, začala jsem olympiádu vnímat mnohem intenzivněji. V minulosti mě totiž nikdy nenapadlo, že bych mohla zrovna já na hrách reprezentovat.

Jako k něčemu výjimečnému. Mám z olympiády husí kůži. Ač bez diváků, bude atmosféra odlišná. O olympijskou medaili se hraje jednou za čtyři roky, takže těžko mohu říct, že je to normální turnaj. Moc se těším, ale taky mám respekt, jak nevím, do čeho jdu.

Vůbec. Nevěděla jsem, zda se do Tokia dostanu. Takže bylo bezpředmětné pátrat po informacích. A když jsem pak vyhrála v Paříži, nastal takový šrumec... Jsem v jednom kole. Neměla jsem čas něco řešit, někoho se ptát. Skvělým momentem nepochybně bude zahájení. A pak... Bylo by hezké mít medaili.

Ano. Je jasné, že tenis je velký adept na medaili. Ale čím více tlaku z okolí bude, tím horší pro nás tenisty. Na druhou stranu, já to zase až tak neřeším. Všechno je pro mě nové, těžké. Nejsem ve stovce nejlepších hráček ani rok. Takže půjdu bojovat a uvidíme.

Je fakt, že se nám daří. Ale v Tokiu budou týmy absolutně jinak poskládané kvůli národnosti. Mnoho párů jsme nikdy nepotkaly. Přitom třeba Američanky či Bělorusky budou děsně silné, nebezpečné a nečitelné budou i další týmy. Nás naopak znají všichni. Naší výhodou je, že s Katkou hrajeme dlouho. Víme, co od sebe čekat. A máme dost zkušenosti pro chvíle, kdy se nedaří, což je podle mě obrovská výhoda.

Singl se bere absolutně jinak. Je prioritou všech na okruhu. Čtyřhra pro mě vždy byla obrovskou motivací a současně zkušeností. Jsme zapsané na poháru navždy. Ale dvouhra má prostě jiné postavení. Člověk vnímá jiný přístup, jiné zacházení.

Je to nespravedlivé. Podle mého hodně lidí sleduje více čtyřhru než dvouhru. A na hobby úrovni se hrají hlavně čtyřhry. Navíc si myslím, že když jste na kurtu ve dvou, je to náročnější i z psychického hlediska, protože nenesete odpovědnost jenom za sebe. Snažíme se tenhle pohled změnit, ale nedaří se.

Vůbec. Jsem naučená, že jde uspět ve všem. Od Jany Novotné, bývalé trenérky, to mám v sobě. V minulosti dokázaly hráčky vyhrát dvouhru, čtyřhru a třeba ještě mix. Tak proč by to nešlo nyní? Věřím, že to jde.

Vím, že Jana byla na hrách úspěšná. Ale nikdy jsme to neřešily. Když jsem s ní začínala spolupracovat, byla jsem ve čtvrté stovce žebříčku. A pod jejím vedením jsem se dostala do druhé stovky. Rozebíraly jsme ITF turnaje, kvalifikace na Grand Slam... Olympiádu nikdy.

Abych řekla pravdu, nebyl moc čas. Bombardovali mě novináři, ale jinak... Pořád jsem zavřená v nějaké bublině. Trénink, zápas, hotel... Hodně se hlídá, aby nedošlo k porušení pravidel kvůli covidu-19. Ale když jsem hrála teď první kolo v Praze na turnaji, čekala na mě obrovská fronta fanoušků s žádostí o podpis či fotografii. To bylo hodně příjemné. Jsem ráda, když lidem mohu přízeň vrátit. Na každého jsem si udělala čas. Třeba je inspiruji a motivuji. Moje hra má nějaký dopad, za což jsem moc ráda.