NADĚJE PRO TOKIO: V rukávu mám tajný trumf, říká lezec Ondra

Určitě mi to také pomohlo ve výkonnostním růstu. Nejprve mi sice před očima naskočilo, že se budu muset věnovat další rok lezení na rychlost, které beru jako nutný horor, ale pak jsem si to v hlavě celé přeskládal a pochopil, že to je velká šance na další zlepšení. Ještě před nástupem pandemie jsem navíc začal spolupracovat s novým trenérem Petrem Klofáčem a měl jsem velkou motivaci vyzkoušet nové přístupy. A loňské závody, myslím, potvrdily, že vše funguje.

Doufal jsem, že během roku ještě víc zrychlím, což se bohužel nenaplnilo. (smích) Dostal jsem se na hranici svého potenciálu a víc už ze svého těla, které má lezecké přednosti pro jednu disciplínu, ale slabiny pro druhou, prostě při sprintu nevymáčknu. Současně ale cítím, že jsem se viditelně zlepšil ve dvou zbývajících disciplínách, boulderingu a lezení na obtížnost. Což jsem vlastně nečekal.

Větší roli hraje nelezecký trénink „na suchu" a lezecký trénink se odehrává ve specifičtějších energetických režimech. Na základě údajů z měření laktátu se mi daří individualizovat přípravu tak, abych měl třeba v lezení na obtížnost ještě o trochu lepší výkonnost. Data určují, jaké dávkujeme počty opakování či délku zátěže. Přesně vím, co trénuji a už to nematláme jako kdysi.

V lezení na obtížnost to mám zažité, je důležité nelézt - jak my říkáme - na potápěče, protože čtyři minuty v cestě bez správného dýchání člověka totálně zakyselí. Nemám to ale dané tak, že bych nádechy rozbíjel svůj lezecký rytmus. Specialisté na lezení na rychlost ale určitě vybíhají patnáctimetrovou stěnu na jeden nádech, protože tělo je tak komplexně zapřažené, že nadechnout se prakticky nejde.

Kdybych věděl, že se musím zavřít na rok do tělocvičny a vylezu z ní před olympiádou, tak bych se zcvoknul. Je nutné umět najít zdravou rovnováhu. V tomhle byl právě uplynulý rok vážnou individuální zkouškou. A myslím, že některým závodníkům určitě nepomohl a jejich motivace zakolísala.

Bylo to několikatýdenní psychické peklo. Když jsem ho ale překonal, tak jsem bral věci tak, jak jsou. Neměl jsem z toho noční můry. Kdyby byla olympiáda loni, tak by mi ta zkušenost asi pomohla. Ale dnes si na to vlastně už ani nevzpomínám, byl to prostě jeden z dalších závodů.

V boulderingu má šanci vyhrát dvanáct lidí. V obtížnosti je těžké predikovat, ale je to disciplína, kde si lze výkon nejvíc pohlídat a bude překvapení, pokud nevyhraji já, Němec Alex Megos nebo Rakušan Jacob Schubert. Favoritem je určitě Japonec Tomoa Narasaki, který má velmi dobře vyladěnou výkonnost v rychlosti i boulderingu a obtížnost umí zalézt výborně. Paradoxní je, že v rychlosti nejsou nominovaní ti aktuálně nejlepší, protože kvalifikace byla před dvěma lety a disciplína se od té doby posunula.

Nebudím se ze spaní, že by se olympiáda zrušila. Tomu už nevěřím. Do určité míry ale Japonce chápu, že se bojí zavlečení nemoci. Covid tam téměř neexistuje a neprošli si tím, čím třeba evropské země. Nejsou ani promoření, ani proočkování a prostě se bojí.

Uvidíme, jaká opatření nakonec organizátoři přijmou. Paradoxní je, že údajně přítomní diváci nebudou moct povzbuzovat. Lézt před diváky a v hrobovém tichu? To mi přijde úsměvné. Současně reakce diváků dávaly jasný signál, jak si vedl soupeř před vámi.

Původní myšlenka byla být v Tokiu tři týdny před závodem. Možná by to nakonec i bylo možné, ale tréninkové podmínky by asi byly velmi omezené, restrikce jsou v Japonsku neuvěřitelné. Pracujeme s plánem, že budu dva týdny před olympiádou v Koreji a do dějiště her se přesunu až pět dnů před samotným závodem, kdy už bude otevřená stěna. Korea je ideální řešení jak z hlediska časového posunu, tak podobných klimatických podmínek. A v blízkosti Japonska je to asi jediná země, která nabízí adekvátní podmínky pro trénink. Samozřejmě ne tak kvalitní, jako mám doma v Brně, ale musel jsem kvůli aklimatizaci hledat kompromis. (smích)

Neobjevil jsem technické řešení, které by udělalo ‚wow' efekt. Ale určitě se budu svědomitě připravovat. A víc bych asi nechtěl prozradit. Možná po olympiádě odhalím své triky.

Myslím si, že ano. (usmívá se)

Počítám, že budu o účast v Paříži usilovat. Fakt, že bude rychlost oddělená a poleze se jen kombinace boulderingu a obtížnosti, mi motivačně pomáhá. Samozřejmě si dobře uvědomuji, že mi s přibývajícím věkem bude dělat čím dál větší problém udržet krok s mladými v boulderingu. Před Tokiem je ale pro mě vlastně psychicky nejtěžší to, že jsem si vybral být lezcem a snil jsem o tom, že jednou polezu na olympiádě. Ale nikdy jsem nesnil o tom, že polezu na rychlost, kterou považuji za atletickou disciplínu. A v hlavě mi pořád běží, že je to nefér, protože jsem si tenhle závod nevybral.

Přiznám se, že už mě to taky napadlo. (smích) Bude mi sice pětatřicet, ale možná bych ještě v obtížnosti dokázal konkurovat.