Jágr je borec! Ale hokejisti se docela divili, když jsme snídali ve dvanáct, směje se Pančochová

Měla jsem ohromnou radost, poprala jsem se tam s podmínkami nejlíp ze všech holek a podařilo se mi zaskórovat výhrou. Co víc si můžu přát? Docela mě to nakoplo do dalších závodů, musím říct, že na olympiádu se dost těším.

Teď v lednu jsem si dala pár dnů v rampě, ale určitě je pro mě prioritou slopestyle. Ještě bych chtěla vypilovat pár triků na velkých skocích, abych měla jistotu, že na olympiádu budu stoprocentně připravená.

Spíš teď mají všichni kvalifikační paniku a na kopci je skoro víc koučů než závodníků, je to takové zajímavé. Ale spolu s ostatníma holkama se pořád podporujeme a přejeme si navzájem.

Spíš teď všichni opravdu žijí tou kvalifikací. Co se týče samotné olympiády, tak jsou všichni docela nervózní z toho, jak bude vypadat trať. Kvůli nedostatku sněhu se tam totiž minulý rok nejel testovací závod.

Kdyby se mi podařilo skončit na olympiádě na bedně, bylo by to úplně nejlepší. Ale je tam spousta faktorů, které můžou výsledek ovlivnit. Základem úspěchu je zůstat v klidu a odjet si svou jízdu, jak nejlépe umím.

Olympiáda by měla probíhat v harmonii s přírodou a ne, že se rozválcuje celý kopec a utratí hrozný balík peněz, aby byl Putin spokojený. Přijde mi to v dnešní době jako nehorázné plýtvání. Lidi, co tam dělají na stavbách, pak nemají ani na to, aby si koupili nové boty, a pracují víceméně zadarmo. Štve mě to, ale radši bych to víc nekomentovala…

To byl super zážitek. Já mám Vancouver jako město hrozně ráda a myslím, že jsem si to tam užila, co to šlo. Bohužel závodní podmínky nebyly nic moc, ale aspoň jsme si to vynahradili nočním ruchem.

Určitě se těším. Jenom doufám, že tam všechno půjde hladce, abychom si to mohli pořádně užít. A třeba si i zajezdit na nějakém prašanu. (úsměv) Olympiáda je akce, kterou sleduje spousta lidí a je to vždycky šance, jak přiblížit snowboarding také lidem, kteří jinak moc nemají ponětí, o co se jedná.

Bohužel jsem tam neodjela žádnou jízdu tak čistě, jak jsem si představovala. Tak makám na to, aby se to už neopakovalo.

Je to výsledek dlouhodobě práce a tréninku. Hlavně mám radost, že nám funguje spolupráce s trenéry Martinem Černíkem a Jožinem Toufarem.

Bohužel jsem spadla při tréninku na trampolíně na rameno. Ale nakonec jsem byla docela ráda, že jsem si mohla celé léto odpočinout a načerpat nové síly. Trénink na Novém Zélandu stejně nestál za moc, takže jsem vlastně nic nezmeškala.

Byl to spíš takový pokus, nikdy předtím jsem tam nebyla. A bohužel nikde jinde nemají takový airbag (vzdušný vak na trénink skoků – pozn. red.). Odraz je z kartáčů, dopadá se na airbag, který má úhel dopadu jako normální skok. Takže můžu odjíždět triky a když spadnu, tak se jenom svezu po zadku. Byla jsem s tím spokojená, naučila jsem se pár nových skoků a podařilo se mi je pak zařadit do jízdy během závodů série Dew Tour.

Je pravda, že kvůli podmínkám na trénování musím trávit víc času za mořem. Už to tady docela dobře znám, mám tu spoustu kamarádů a už se tady cítím jako doma. Na druhou stranu se vždycky těším domů do Čech. Ráda se vracím, abych navštívila rodinu.

Ono se při nich nic zvláštního nedělo. Jenom krocan a spousta dalšího jídla. Já si hlavně potřebovala oddychnout po všech těch závodech, moc jsem nejezdila a spíš sbírala nové síly na leden.

Po X-Games se krátce v Česku zastavím a pak letím hned do Soči. Po olympiádě bych pak chtěla přijet pozdravit fanoušky do Olympijského parku v Praze na Letné, ale pak už zase vyrazím někam za prašanem.

Bylo by super, kdyby se nám zadařilo všem. Doufám, že to holky naloží.

Je to borec! My už se potkali ve Vancouveru na obědě po závodech a trochu nás hokejisti nechápali, že jdeme na snídani v poledne po party. A oni chudáci už měli za sebou trénink. Když si holt vybrali takový sport… (směje se)

Já ještě přesně nestudovala, jak vypadá rozvrh závodů, ale na hokej bych určitě vyrazila moc ráda.