Přestoupil v bundeslize, zavolal kouči Plíškové. Přišel zlomový rok českého hráče?

To byl ještě hodonínský rodák trochu vyjukaný z olympijské atmosféry. „Najednou jsem byl v českém týmu mezi těmi hvězdami a přitom vzadu, protože my ty medaile zatím nevozíme. Teď už budu větší mazák," věří 34letý Jančařík.

Za jeho silnější psychikou stojí i mentální kouč třeba Karolíny Plíškové a hokejový trenér Marian Jelínek. „Nebyl jsem spokojený se svými výkony a věděl jsem, že on spolupracuje se světovými špičkami. Sebral jsem kuráž a zavolal mu," vybavuje si Jančařík.

Efekt letos přišel velmi rychle. Po prvním sezení vyhrál olympijskou kvalifikaci v Kataru, poté se blýskl postupem na čtvrtfinále mistrovství Evropy. „Sebedůvěra stoupla, rád bych si to přenesl i do Tokia," neskrývá.

V přípravě nic nepodcenil, na tréninky do Havířova si objednal i totožné stoly, na nichž se bude hrát v Tokiu, ostatně i to byl Jelínkův nápad. „Jsou trochu odlišné. Míček se jinak zastavuje, má malinko jiný odskok. Nic, na co by se nedalo zvyknout, ale v ping-pongu rozhodují milimetry a každý detail," připomíná hráč se zkušenostmi z německé bundesligy.

Krátce před olympiádou v ní změnil dres, místo Mühlhausenu bude hrát za Bad Homburg. „Polepším si v tom, že budu hrát. V Mühlhausenu mě trenér od začátku sezony nestavěl, nevím proč, měl své tři oblíbence," vysvětloval. Do zápasů ze širšího kádru naskočí tři hráči a pro české stolní tenisty je zahraniční konfrontace nezbytná. Však i Širuček hraje v Polsku, jediná Češka v olympijském turnaji Hana Matelová zase ve Francii.

„Jedna věc je kvalita soutěže a já mám bundesligu moc rád, podle mě je nejlepší v Evropě. Druhá stránka jsou finance, v Česku prostě tolik peněz nedostanete," neskrývá Jančařík, který své soupeře převyšuje minimálně svou 193 cm měřící postavou.

„Určitě patřím k nejvyšším a už to beru jako výhodu, ale musel jsem k tomu dojít a přizpůsobit hru. Odmala jsem slýchal, že vysoký nemá výhodu, protože má velký střed těla, ale vždycky záleží, jak si to v hlavě nastavíte," přemítá.