Camp Nou na vlastní kůži: Střídání po červeném faulu v báječném fotbalovém divadle

„Vybavuje se mi, jak jsme přijeli den před zápasem na prázdný stadion. Trénovali jsme hodně pozdě. Prohlíželi jsme si prázdné tribuny, které působily velice zvláštně. Když jsme šli o necelých čtyřiadvacet hodin později na rozcvičku, už se stadion plnil. Pak jsme zamířili do šatny, a když jsme se vraceli zpět za deset minut při nástupu, bylo plno. Devadesát tisíc diváků! Neuvěřitelné fotbalové divadlo," vypravuje jednašedesátiletý trenér Jablonce.

„Byli jsme zvyklí z domácí soutěže, že na některé zápasy se návštěvy blížily k třiceti tisícům. Ale tohle bylo výjimečné. Běhal nám mráz po zádech. Aby člověk něco takového ustál, musí mít něco za sebou. Všichni lidé fandili domácím. Ale byli jsme součástí tak parádního představení, že to i s odstupem dojímá," rozplývá se Rada.

„V tom období měla Dukla kliku na protivníky ze západu Evropy. Everton, Stuttgart, Hertha, Glasgow Rangers, Manchester United, Benfica Lisabon, Inter Milán či právě Barcelona představovaly obrovské konfrontace a zážitky, na něž člověk nikdy nezapomene," říká Rada.

„A není divu. Vždyť třeba na Old Trafford diváci při autech tehdy hráče soupeře bez přehánění tahali za trenky. Vtažení do hry bylo obrovské. Stejně jako v Barceloně. Vybavuji si, že za brankou od laviček na pravé strany byli nejvěrnější fandové. Ale burácel celý stadion. A když si v jednom okamžiku brankář Netolička plácnul na zadek a ukázal směrem k tribunám, létaly po zbytek zápasu na našeho velkého vápna banány, rajčata a pomeranče. "

Dukla tehdy první domácí zápas v druhém kole Poháru vítězů pohárů vyhrála 1:0 brankou Kozáka. „Nedostali jsme gól, což v pohárové matematice bylo výborné. Jenže Barcelona byla v domácím prostředí mnohem silnější než venku, o čemž jsme se náležitě přesvědčili," vypravoval Rada.

„Hned od úvodního hvizdu nás dostali pod obrovský tlak. Za tři minuty manko z prvního zápasu smazali, po deseti minutách už drželi postupový výsledek. Byli nad naše síly. Úvod měli prostě drtivý. Inkasovali jsme po standardkách, ale ty byly jen výsledkem naší snahy, kdy jsme lavinu útoků zastavovali za cenu faulů," vybavuje si Rada.

Ještě, než Pražané v devětatřicáté minutě inkasovali třetí branku, stal se Rada obětí brutálního faulu Bernda Schustera. Německý reprezentant ve službách katalánského velkoklubu skočil v plné rychlosti s nohou před sebou, jak to dělávají brankáři, na břicho tehdy třiadvacetiletého Rady.

„Zpracovával jsem si balon, on najednou přiletěl a sestřelil mě. Vůbec jsem to nečekal. Jasný faul na červenou. Ale sudí ho nevyloučil," vzpomíná Rada. I přes bolesti ve hře pokračoval. Během přestávky si odfrknul, ale po pěti minutách hry musel střídat. „Z tak velkého zápasu se s něčím malým neodchází. Ale bolest mi nedovolovala pokračovat. A bylo by nekorektní, abych jen dohrával a nebyl nic platný týmu," má jasno Rada.

Přiznává, že fotbalisté Dukly s tvrdostí soupeře počítali. „Doma jsme hráli tvrdě a bez respektu. A tušili jsme, že v Barceloně nám domácí oplatí stejnou mincí. Ale ten zákrok na mě byl přes čáru. On byl Schuster vynikající fotbalista. Z fotbalového hlediska v té době excelentní, ale současně i dost záludný v některých situacích," vypravuje Rada.

Byť musel trávník opustit po padesáti minutách a Barcelona nakonec vyhrála 4:0, zápas se muži, jehož syn Filip nyní hájí branku Dukly, vryl nesmazatelně do paměti. „Byl to jiný svět."