Článek
Může letos dokončit ještě více Čechů?
Letos je na startu hned patnáctka krajanů. Malá naděje na alespoň třináctku v cíli existuje. Každý z pětice Brunner, Marek, Orálek, Válek, Velička již alespoň dvakrát dosáhli cíle. U všech mám oprávněné pochyby, zda je pro ně pouhé dokončení dostatečnou motivací. Někteří budou určitě riskovat. Pokud se jeden dostane do první desítky a alespoň čtyři do cíle, bude to úspěch.
Šarlinger a Tomášek zatím běželi jednou a skvěle. Viděl jsem jejich letošní projev v únavě. Věřím, že znají své aktuální schopnosti. Poběží odpovídajícím způsobem. Z prvoběžců lze vydělit pětici, která už prokázala potřebnou výkonnost: Herejt, Kašparová, Kopecký, Kubišta, Šumný. Někteří mají přehnané ambice, ale úspěšně dokončit první start je vynikající výkon, který se nepodařil ani všem mistrům světa!
Kateřina Kašparová se může stát teprve třetí Češkou v cíli. Bohužel nemá úplně zkušenosti se závody bez podpůrného týmu a navíc se bude muset vypořádat s porovnáváním svého výkonu s časem Terezy Gecové 32:46:00. O překročení vlastního stínu bude bojovat trojice Koutník, Rod a Wiesner. Držme všem palce a přejme příznivé počasí!
Kdo má letos šance na příčky nejvyšší?
Lze říct, kdo nemá šanci, aspirantů na vítězství je ale víc než prstů na rukou. To je obecná charakteristika tohoto sportu. Rozdíl mezi špičkovým umístěním a „pouhým" dokončením je užší než na klasických běžeckých distancích. Těším se na výkon Japonce Jošihiko Išikawy. Jako jediný letošní účastník je schopný se při dobré formě a obvyklém počasí s maximy okolo 30 stupňů dostat pod 23 hodin. Pokud by Radek Brunner zkompletoval svoji sbírku cenných kovů, mohli bychom ho považovat za nejúspěšnějšího českého ultramaratonce všech dob.
Sledování tak dlouhého závodu zní jako nuda. Proč si nepočkat až na výsledky?
Sledování ultra je jako piknik nebo párty. Vývoj je dostatečně pomalý, abyste stíhali i všechny ostatní povinnosti a zábavu dne. To u kratších běžeckých závodů nelze. Můžete naladit lokální řeckou televizi, několik notoricky známých skupin na sociálních sítích nebo sledovat průběhy 75 kontrolními body na webu pořadatele.
Co přesně sledovat?
Trať Spartathlonu je výjimečná v tom, že čím jste rychlejší, tím lépe se běží. Ti nejlepší se brzy dostanou do hor, kde ve dne vládne mírnější počasí. Také z hor dříve vyběhnou a vyhnou se nízkým nočním teplotám. Kdo atakujete výkony pod 29 hodin, nemusí se nijak zásadně chránit ani proti slunci druhého dne. Sledujte především úkony na občerstvovacích stanicích.
Prvním klíčovým místem je kontrola č. 22 po překonání korintského průplavu a 80. km. Musíte tam být pod 9,5 hodiny. Limit vytváří psychický tlak, přestože reálně neomezuje nikoho, kdo má na to dostat se až do cíle. Závodníkům cílícím na 36 hodin se vyplatí důsledné občerstvování a ochlazování a neměli by probíhat o mnoho minut dříve. Ti, co tam budou o dvě hodiny rychleji, by neměli vykazovat znatelnou únavu, snad jen s výjimkou Petra Válka, který se našel v rychlejších začátcích.
V druhé třetině závodu je každý výraznější posun ke konci výsledkové listiny známkou předčasné krize. V této fázi může být divácky nejatraktivnější výkon Dana Orálka. Ten je notoricky známý skvělým zvládáním horka, ale i obtížemi v doplňování energie. Při optimálním rozložení sil uplyne polovina času na trati poblíž kontrolního bodu 39, tedy asi po 135. kilometru. O něco později má význam začít porovnávat odstupy jednotlivých běžců na jejich historické mezičasy.
Mezi kilometry 140-160 je třeba zvolit oblečení pro přechod nejvyššího kopce závodu. Po 172. km přichází kontrola 52, na které již většina běžců ví, jak dobře si rozložili síly. Bývá to viditelné na první pohled. Od této chvíle až do cíle je obvyklý posun průběžnými výsledky jen jednosměrný: stále vzhůru, anebo naopak. Skutečný závod pomalu začíná.
