Článek
Ondřeji, co jsi vlastně dělal předtím, než jsi se stal ultrákem?
Předtím jsem vůbec nesportoval, pokud nepočítám základní školu, kdy jsem jezdil na kole. Do ultra jsem šel proto, že mi přestaly stačit maratóny. A taky proto, že jsem se nerad trápil rychlým a intenzivním během, ale raději jsem si pomalinku a v pohodě běžel delší dobu.
Pět let je ve vytrvalostním běhu hodně krátká doba. A ty máš už za sebou nejeden fenomenální úspěch. Jak jsi to udělal?
Mám dobrého trenéra Pavla Nováka, bez něj bych na takové úspěchy nemohl vůbec pomýšlet. A taky běhu obětuji opravdu hodně. Stojí za tím spousta dřiny a potu, protože se snažím k běhání přistupovat zodpovědně a hodně mu podřizuji.
Mimochodem, kterých úspěchů si za těch svých pět let slávy nejvíce ceníš?
Rozhodně je mým největším úspěchem čerstvá stříbrná medaile z Albi (ME v běhu na 24 hodin, Ondřejův výkon: 258.661 - pozn. red.), tento úspěch je zatím největší z celé mé běžecké kariéry. Pak si také hodně cením dokončení Spartathlonu, i když tam chci ještě svůj čas hodně vylepšit. Za skvělý výsledek také považuji letošní třetí místo v holandském Winschotenu na stokilometrové trati. Pevně věřím, že pokud zdraví vydrží, dokážu na tyto úspěchy navázat i v příštích letech.
Čím se živíš a jak se ti to daří kloubit s tréninkem?
Podnikám, mám s kamarádem menší firmu, která provozuje internetový obchod. Práce je to náročná, ale baví mě, a to považuji za důležité. Trénink absolvuji nejčastěji po práci, při něm si psychicky odpočinu, srovnám myšlenky v hlavě a nezřídka pak ještě večer zasednu opět k počítači a chvíli ještě pracuji.
A co kombinace s rodinou? Už sis nějakou pořídil?
Kdepak, rodinu nemám, zatím jen přítelkyni, která je taky výborná ultramaratonkyně.
Kolik toho naběháš v tréninku? Radek Brunner nakroutí za rok asi 8500 km, jak jsi na tom ty?
Radek s Danem (Orálkem - pozn. red.) jsou v ultra jeden extrém a já se považuji za extrém opačný. Zatímco já naběhám nanejvýš 100 km týdně, většina ultranadšenců naběhá i dvojnásobek. Ale zase běhám ve vyšších intenzitách, měsíční průměrné tempo se pohybuje okolo tempa na 100 km, tedy 4:30 min/km. Běhám podle tréninkového plánu od Pavla, takže kolik toho naběhám, záleží pouze na něm.
Co ti při závodech nejvíc pomáhá? Máš nějaký talisman, rituál...?
Zatím nemám, ale vypadá to, že jako talisman výborně funguje startovní číslo 11. S ním jsem běžel ve Francii a je i Radkovo oblíbené. Asi se o něj teď budu s Radkem muset prát. (smích)
Hodně lidí věří, že tvé výkony jsou výsledkem jednak kvalitního tréninku, ale také nezdolné vůle. Jak bys ty sám popsal svou psychiku?
To je složitá otázka, rád bych věřil tomu, že mám výbornou psychickou odolnost. V některých závodech to jde samo a v některých mi hlava selhává. Ale pracuji s tím, snažím se poučit a být odolnější, protože psychika rozhodně tvoří část výsledku.
Trénuješ nějak i ji? Provádíš každý večer tajná cvičení mnichů ze Šao-linu, ohýbáš při obědě silou vůle vidličky...?
Netrénuji, ale maximálně se snažím před závodem naplánovat strategii a té se zuby nehty držet. V minulosti se mi nevyplatilo, když jsem v průběhu závodu cokoli měnil, většinou to pak dopadlo špatně. Takže v současnosti něco naplánuji a nanejvýš jen mírně přizpůsobím například počasí. Jinak jsem jednou absolvoval workshop, kdy jsem chodil po žhavém uhlí, ale nevím, jestli to mělo nějaký efekt na mé běhání. (smích)
Co nejradši jíš a piješ?
Jím všechno, neřeším jenom kvalitu, ale hodně také kvantitu. Takové ty degustační menu nejsou nic pro mě, protože potřebuji pořádnou hromadu jídla. A zvlášť po takových náročných závodech jako 24hodinovka. To pak doplňuji zásoby i týden. Po závodě dostávám chuť na hovězí hamburger. Piju vodu, ionťák, gainer, ale dopřávám si i pivo. V průběhu dlouhých závodů vypiji litry koly.
Co bys poradil začínajícím běžcům?
Poradil bych jim koupit kvalitní běžecké boty a vyběhnout. Někdo možná ani boty nepotřebuje a obuje staré tenisky. Hlavní je vyběhnout a zjistit, jestli je to ten pravý sport pro něj. Není nutné nejprve přečíst 5 knížek a být perfektní teoretik, ale je nutné vyběhnout a nelámat si hlavu nad pomalým tempem. Když jsem začínal, běhal jsem jak hlemýžď, o běhání jsem nevěděl vůbec nic a učil se postupně.
Co bys poradil zkušenějším běžcům, třeba i maratóncům, kteří také chtějí zažít ultra na vlastní kůži?
Nejprve bych zkusil nějaký závod na 50 kilometrů. To je jen kousíček přes maraton a to se dá zvládnout bez speciálního tréninku. Pak hodně záleží, jestli se někdo chce zaměřit na ultra v kopcích, nebo na rovinatý asfalt. Prakticky v každých horách se u nás běhají hezké trailové závody od zhruba 50 kilometrů výš. U asfaltu je to horší, ale také se dají najít hezké závody. Každoročně se běhá plochá stovka v Plzni, kde se sice krouží na patnáctistovkovém okruhu, ale zase člověk nebloudí a má stále k dispozici své věci a občerstvení, což může být v horách trochu problém.
Jaký byl pro tebe rok 2016, jaký bude 2017? Co chystáš?
Rok 2016 byl běžecky absolutně výjimečný. Třetí místo ve Winschotenu při závodě na 100 km s vylepšením osobáku, pak Spartathlon také v osobáku a teď jako třešnička na dortu ME na 24 hodin. Tohle není sezóna z říše snů, protože takto divoké sny já nemívám. Tohle je fantazie. A co chystám? To ještě nevím, musím s Pavlem probrat moje další směřování, možná se zaměříme na delší závody, ale nechci předbíhat. Teď mě ještě čeká mistrovství světa na 100 km poslední listopadový víkend a až po něm vše vyřešíme.
Dáváš si také nějaké nesportovní cíle?
Ano, mám například nějaké pracovní cíle, ale ty by mohly někomu připadat podobně šílené, jako kdybych před měsícem řekl, že chci přivézt stříbro z ME na 24 hodin. (smích)
