Článek
Oficiálně mám za sebou šest týdnů běžeckého tréninku. Jeden ve skutečnosti chybí, druhý provázela bolest, takže jedna třetina prohospodařena, což není nejpříznivější, ale nedá se nic dělat. Že by závody kvůli mně organizátoři přesouvali a tisíce lidí si měnili termín v diáři, to se asi nepřihodí. Takže já musím zabrat. Čekal jsem to.
| René: U běhání platí pro každého začínajícího v podstatě stejné zásady: Pozvolna a pomalu. Stokrát lepší je pravidelně, každý den kousek než jednou za týden velký kus. Vaše síla se skrývá v pravidelnosti. Nečekejte nějaké výrazné pokroky, půjdete-li si zaběhat jednou za týden a k tomu ještě občas vynecháte. I kdybyste za ten jeden jediný trénink naběhali třeba třicet kilometrů, nikam to nepovede. Ale běhejte každý či téměř každý den tři čtyři kilometry a za pár měsíců budete překvapeni, kam vás až vaše tělo dokáže vlastní silou donést. |
Nedá se svítit a ohlížet se. Uběhat si kilometry musím sám. Pětkrát jsem minulý týden nazul své „běžky". Třikrát poznaly pás, kde jsem začínal a končil chůzí. Mezitím patnáct minut běhu. Přece jen po problémech byla zvolena taktika gaučového typu - nic se nesmí přehánět.
| Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhl ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor pod čtyři hodiny? |
|---|
Další dva výběhy poznaly už venkovní prostředí. V sobotu pětka ve Stromovce, kde jsem se vklínil mezi dalších šest stovek běžců. Poprvé v životě jsem poznal atmosféru běžící masy. I když nešlo o čas, časomíra nakonec ukázala devětadvacet minut. A to se chvíli i šlo.
V neděli připlula do běžeckého deníku šestka s pár kopečky. Po návratu do práce jsem byl rád, že mám splněno, což ale nedokázal patřičně docenit vrátný na recepci. Hověl si ve dvou svetrech na svém pohodlném místečku. „Dneska jste tomu moc nedal," prohodil ke mně ze svého koutku, ze kterého sálalo osmadvacet stupňů, televize zvesela vyhrávala a z kastrolu se linula vůně guláše. Musím uznat, že v tu chvíli byl určitě šťastnější.
Já dal rýži s hovězím. Jak jinak, knedlíky mi nesmí přes práh, blbě se s nimi běhá. Na rady druhých jsem ubral masa, sice mě to mrzí, ale zatím žiju. Stále se držím na dvou kilech za týden. Více také protahuju, když lýtka protestují, zaleduju je, ony zasyčí a je klid.
| René: Řeknu vám, že jsem vážně zvědavý, co maratóny udělají s Liborovým jídelníčkem. Já myslím, že dá pár maratonů a maso mu už nebude tolik chutnat. A to neříkám jen z pozice bývalého sedmiletého vegetariána. Ale o jídelníčku vytrvalců zase někdy příště. |
Takže zase za týden. Já mezitím přidám, ať to není na konci ostuda. Přece jen jsem se setkal s pochybovači, že vše uběhnu.
