Článek
Pár dnů uteklo z ledna 2015, když jsem se začal poprvé v životě věnovat běhu. Ne že bych do té doby nesportoval, ale běh jsem nevyhledával, delší aerobní aktivity neprovozoval. A běh je přitom pravý opak. Nezvedl jsem se sice z gauče, nekoukal na tenisky jako na zjevení, ale být v poklusu desítky minut byla pro mě novinka. S přibývajícím časem tvrdá realita.
| Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhl ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor pod čtyři hodiny? |
|---|
A ony obavy? Za necelé tři měsíce bych se měl postavit na start pražského maratónu. Jednou se mi o tom už i zdálo. Naštěstí nevím, jak jsem dopadl. Sny bývají krátké a dvaačtyřicet kilometrů tak dlouhých, takže jsem je nevtěsnal do limitu snění.
| René: Ukázala se jedna věc - není pohyb jako pohyb. Libor určitě nevypadá, že se jen válí na gauči. Viděl jsem jeho mocné paže! Ale s novým druhem pohybu musí zákonitě přijít i nový druh tréninku. Nechali jsme tělu nějakou dobu na zotavenou a teď postupujeme více nenápadně, pozvolna. |
První měsíc tréninku jsem bral vše na pohodu. Slyšet o tom, že bych měl shodit nějaká kila, nepřipadalo v úvahu. Jenže vše má svůj vývoj. I můj pohled a myšlenkové pochody se mění. Okolnosti tomu zkrátka chtějí. Od pondělí nesladím, uberu asi půl kila masa týdně. Doposud jsem spořádal dvě a půl kila převážně hovězího a kuřecího. Přidám více zeleniny, ovoce.
Teď k minulému týdnu a tréninku. Běhal jsem šestkrát týdně. Na první pohled vydatná porce, ale omyl, vážení. Pětkrát jsem si dal - pět minut chůze, deset minut běhu a pět minut chůze. Jednou jsem popoběhl tři kilometry. Vím, málo, ale návrat po problémech s lýtky si vyžádal změnu.
| René: Stávají se i věci, o nichž byste si ještě včera říkali, že nejsou možné. Liborův ústup od jednoduchých a laciných sacharidů a hlavně masa patří určitě mezi ně. Ještě minulý týden jsem ho viděl jíst maso třikrát denně! Pravda, čas kvapí a do maratónu, co by minimalistickou obuví dohodil. Doba si žádá radikální řešení. A Libor je bojovník, umí přinášet oběti na oltář pokroku. On těch dvaačtyřicet kilometrů uběhne. A vy taky, když budete chtít! |
Bolesti jsou menší, necítím už takové tupé tlaky při dopadu. Nejspíše zánět, zaordinoval jsem si. Lýtka mažu, leduju, protahuju, občas použiju kompresní návleky.
Co a jak bude dál, uvidíme. Jisté je, že čas na životní distanci se krátí a občas úsměv střídá starost, co bude, až přijde den, který je v kalendáři označen jako 3. května. Jestli vůbec rozběhnu maratón. Jedno vím: jen tak se nevzdám.
