Článek
Když jsem vyběhl poprvé, dostal jsem se lehce přes půl hodiny. To byl výsledek po pěti kilometrech. V dalších čtyřech případech jsem pokaždé nějaké vteřinky stáhnul. Pokud shrnu všech pět pásových výběhů, akorát po prvním jsem cítil hamstringy. Jinak po pěti minutách po doběhnutí pohoda, žádné křeče, problémy s dýcháním. A to jsem nikdy neběžel nadoraz.
| Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhnul ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor pod čtyři hodiny? |
|---|
Kouč už od začátku říkal. „Uvidíš, že na začátku se budeš hodně zlepšovat." Měl pravdu, zatím jsem stáhnul tři minuty a dostal se pod osmadvacet minut. Nejde o čas, který by se musel hned lepit na plakáty a dávat na odiv, ale vidím, že nemám problém (zatím) běžet a zrychlovat. Kdy se maratonky seknou, uvidím. Neřeším. Až přijde čas, budu si s tím lámat hlavu.
| René: Libor začíná objevovat krásy běhu! To je dobře. Upřímně řečeno jsem to tak rychle ani nečekal. Navíc na běžeckém pásu - tam mě to moc nebaví ani po mnoha letech běžecké obsese.Ale abych Libora jen nechválil - zatím se nechce vydat mimo klimatizovanou posilovnu! Běhat venku? Prý je zima a sychravo. Ještě pár dnů mu to budu tolerovat, přeci jen se nedávno vrátil z Austrálie, kde se teploty pohybují trochu více nad nulou než u nás. Ale už tento týden se jde ven! |
Jedním z důvodů, proč jde zatím bez nesnází, je, že svůj motor nepřepínám. A dále, že si běžím a užívám teorii myšlenky, že při běhu mi mozek sepne a v hlavě se mi roztočí kolotoč nápadů. Čehosi, co není vždy na bázi vysokoškolských profesorů, ale pomáhá mi překonávat menší a krátkodobé krize, o kterých tím pádem nevím.
| René: Je dobře, že i když Libor umí pořádně „zabejčit", neláme svůj běh přes koleno. Pravidelnost je za všech okolností mnohem důležitější než nějaké jednorázové heroické výkony. Prozatím zvyšujeme kilometráž a časy či rychlostí se příliš nezabýváme, na to bude času dost později. Orientační cíl jsme si stanovili 30 minut na 5 kilometrů, což Libor hravě zvládá. A tréninky bere lehce a s radostí. Je důležité ho zpočátku neodradit či nevystrašit. Šrouby se budou utahovat postupně a nenápadně, takže si toho ani nevšimne. |
Další záležitostí, kterou jsem si vložil do hlavy, je i druhá teorie. Tentokrát jde o metodu zrychleného času. Spočívá v tom, že klamu mozek. Ten se nebude chtít zaobírat při maratónu více jak čtyři hodiny během, bolestí. Tady platí - čím rychleji poběžím, tím rychleji budu v cíli a tělo bude méně trpět. I kvůli tomuto výkladu nemám s tréninkem problém. Celé své lidské soukolí připravuju na běh P a M - půlmaratón a maratón.
| René: Libor jde na to hlavologií - a to je dobře. Jak se říká, nejsilnějším svalem lidského těla je mozek. A pokud je mentální příprava na vysoké úrovni, tělo už si nějak poradí. Zatím to vypadá, že v tomto ohledu bude s Liborem ještě méně práce než u fyzické přípravy. |
Sice jde jen o první celý týden, sice mám naběháno to, co trenér dá ráno před prací, ale začít se nějak musí. Dokážu si představit, že se mi dostane více rad, porad, z různých stran, ale všechny nejde najednou pobrat.
Proto razím směr - co mi sedí, dělám. Přece jen vše musí odběhat moje tělo a má hlava musí vše vstřebat, přebrat. A pokud se doberu až do startu maratónu, tak nikdo jiný ráno před tu bílou čáru nepřijde. Zase to bude muset udělat moje maličkost a vydat se na trať. Možná budu zpocený jako májový průvod, ale co... máme ještě leden.
Premiérový týden za mnou v poklidu, zatím jsem ale běhal jen na pásu. Od příštího mě čeká syrové lednové ovzduší. Kouč si mě bere na obhlídku mezi lid. Snad mi neuběhne.
Předchozí díly:
