Článek
Konečným pořadím na maratónu v Bostonu v roce 1961 zamíchal velký černý pes. Psisko po poměrně dlouhou dobu pronásledovalo vedoucí skupinu běžců. Zatímco pozdějšího vítěze závodu se nejlepšímu příteli člověka nepodařilo zastavit ani ohrozit, druhý z běžců přes čtvernožce pletoucího se mu pod nohy přepadl a skončil na zemi. Třetí v pořadí se slitoval nad svým kolegou a pomohl mu vstát. Velice hezké a charakterní gesto. Po této peripetii však ani jeden z nich již neměl šanci ohrozit vítězný tah na cíl finského maratónce Eina Oksanena. Zda pořadatelé za takové nesportovní chování doživotně vyloučili zmíněného psa ze všech oficiálních závodů, není známo.
Maratón ve Vídni měl v prvních ročnících svého působení (koná se od roku 1984) časový limit pro dokončení závodu pouhých 4:15 hodin. Dnes jsou organizátoři mnohem shovívavější ‒ limit v současnosti činí krásných šest hodin. Pokud by ještě dnes platil ten historický, zhruba třetina běžců a běžkyň by se do cíle vůbec nedostala. Pámbu zaplať za ten pokrok, viďte!
Pokud si někdy budete vybírat svá maratónská fota do rámečku nebo pokud na trati uvidíte nějaké profesionální fotografy, držte si je vždy po své levé straně. Vědci totiž zjistili, že běžci na fotografiích z levé strany vypadají lépe, fotogeničtěji. Je to prý způsobeno tím, že levá polovina lidského obličeje působí atraktivněji. Co ale způsobilo to, že to tak působí, už vědci nevysvětlili. Budeme se tedy muset sami zamyslet, proč se na pravou polovinu našich maratónských ksichtů nedá pohledět...
Olympijský vítěz na maratónské trati z roku 1976 na stadiónu v kanadském Montrealu Němec Waldemar Cierpinski omylem běžel o jedno kolo na dráze více. Došlo tak k velmi paradoxní situaci, kdy druhý v pořadí už na něj čekal v cíli s napřaženou pravačkou, aby mu pogratuloval k vítězství.
V roce 2006 se jacísi vtipálkové pokusili napálit běžce jednoho z nejprestižnějších maratónů světa, maratónu v New Yorku. Jak možná znáte z některých ročníků například i pražského maratónu, organizátoři vyznačují ideální linii trati modrou barvou na zemi. Banda šprýmařů se pokusila v jedné ze zatáček modrou linii „odklonit" do zcela nepatřičné části města. Kanadský žertík ale Američanům nakonec nevyšel. Ještě než stačili dokreslit svou partyzánskou modrou linii, dopadla je policie, uvrhla nezbedníky do vyšetřovací vazby. Další osud milců modré barvy není znám. Ale vy si určitě dávejte pozor! Nekoukejte při závodech pouze do země, ale pečlivě sledujte také linii zátarasů. Co kdyby se podobní vtipálci objevili i v Čechách? Nejlépe asi držet se za nějakým zkušeným Keňanem.
Olga Jegorovová, bývalá ruská reprezentantka se roku 2001 stala mistryní světa v běhu na 5000 metrů, a to i přes skutečnost, že v jejím těle byla ještě měsíc před startem objevena zakázaná látka EPO (erythropoetin). Mezinárodní atletická federace IAAF ji ale na start pustila. Prý nebylo z formálních důvodů možné zohlednit její pozitivní test ‒ omylem byl běžkyni odebrán pouze vzorek moči, ale ne vzorek krve. A tak ve stejném roce získala atletka také jackpot Golden League IAAF o výši jednoho miliónu dolarů. Kvůli její chemické složce osobnosti byly anulovány výkony Rusky až od roku 2007 výše. A tak se, milé děti, stalo, že pravda a láska zase zvítězila nad lží a nenávistí.
Takže teď už jenom Sportu zdar! a Dobrý běh!
