Článek
Vítěz prvního novodobého olympijského maratónu byl Spyridon Luis. Závod byl plný nečekaných zvratů a překvapivých vyústění. Luis zpočátku nevypadal na to, že by závod mohl vůbec vyhrát. V jeho polovině se dokonce občerstvil u jedné z hospod sklenicí vína. „Já je ještě dohoním!" ujišťoval překvapené diváky podél trati. A jak soupeři postupně odpadávali v důsledku přepáleného tempa, tak se začal propracovávat do popředí mladý Spyridon. Nakonec zvítězil před dalším ze svých krajanů v čase 2:58:50. No řekněte, dali byste to na sklenici vína? Kde že se skrývá ta pravda? Ironií osudu je snad jen ta skutečnost, že potomci slavného Řeka těžce vybojovaný pohár po jeho smrti z finančních důvodů prodali. Jeho cena se tenkrát vyšplhala na sumu v přepočtu dosahující zhruba půl milionu eur.
Maratón v Tokiu, který patří mezi takzvané Marathon Majors, do „Velké šestky" největších maratónů světa, má každoročně přes 300 000 tisíc zájemců o start. Startovních míst je ale k dispozici pouhých 40 000. Dříve to bylo snadné, ale od roku 2007 smějí na závod v hlavním městě Země vycházejícího slunce startovat také amatérští běžci. Tenkrát se protrhla hráz. Kdo dokáže spočítat, jakou pravděpodobnost máte, že budete do startovního pole zvoleni také vy? Máte pravdu, je to přeci jen pravděpodobnější, než že vyhrajete něco ve sportce.
Nejrychlejší vytrvalec světa Keňan Dennis Kimetto, který zatím jako jediný na světě dokázal pokořit maratónskou trať pod dvě hodiny a tři minuty, je zajímavý ještě jednou věcí. Neoficiálně je držitelem ještě jednoho světového rekordu ‒ v maratónském debutu. Když totiž běžel svůj první maratónský závod, zvládl ho za neuvěřitelných 2:04:16. Nikdo jiný svůj vůbec první maratón rychleji neběžel. S takovým časem by byl stále ještě osmým nejrychlejším maratóncem světa.
Při náročném pouštním závodě Ocean Floor Race měřícím 260 kilometrů se před několika lety ztratil jeden ze závodníků. Trvalo neskutečných 26 hodin, než se záchranářům podařilo zbloudilého nešťastníka najít. Na živu jej prý udržela jen vlastní moč, kterou si ředil poslední energetický gel s jahodovou příchutí. Berte to jako takovou dietetickou inspiraci pro nejobtížnější chvíle drsných závodů.
Velice prozíravého obchodního ducha projevil polský maratónec Tomasz Chawanko, když na trati Trollinger Marathonu v Německu zůstal ještě před překonáním cílové pásky na několik minut stát. Zajímavější bylo jeho počínání o to více, že byl vedoucím běžcem. Čekal snad na své kolegy, až zcela zlikvidují jeho náskok? Ne, ne. Věděl totiž, že právě běží na rekord trati. Nechtěl jej ale překonat o příliš mnoho minut. Polák si rychle spočítal, že stačí být o dost pomalejší ‒ shrábne prémii za traťový rekord a příští rok bude inkasovat zase. Kondičku na to má. Něco se ale přihodilo, cosi tajemného překřížilo jeho jinak skvělý podnikatelský plán a záměr. Na tomto závodě se už vícekrát neobjevil. Šla snad jeho výkonnost dolů a už si netroufnul nastoupit? Nechali jej snad spořiví organizátoři odstranit z přehnané obavy, že by zruinoval jejich klubovou pokladničku? Stejně jako u jiných světových záhad, ani zde se asi skutečnou pravdu již nikdy nedozvíme...
