Článek
V Drážďanech se prý v roce 1998 konaly hned dva veřejné maratóny ve stejný den. Dokonce se měly křížit i trasy závodů. Informace to byla natolik zarážející, že se nám ji ani nepodařilo ověřit.
Délka maratónu na olympiádách se celkem sedmkrát měnila, než se zafixovala na 42 kilometrech a 195 metrech. Poprvé se distance v této podobě objevila roku 1908, k jejímu ustálení však došlo až o šestnáct let později. Mezitím prodělala stádia s rovnými 40 kilometry, 40,26 km, 41,86 km, 40,2 km a 42,75 km. Patrně vždy záleželo na tom, kolik piv si dali zeměměřiči předtím, než spočítali vzdálenost z Marathónu od Athén.
Španěl Fabián Roncero Domínguez byl prvním Evropanem, který zdolal půlmaratónskou vzdálenost za méně než hodinu, přesněji za 59:52. Ano, to vážně znamená, že běžel průměrnou rychlostí přes 21 kilometrů za hodinu. Rekord nastavil v roce 2001 a ten mu vydržel po dlouhých čtrnáct let. Pak jej sice překonal Mo Farah s časem 59:23, ale nejsme si úplně jisti, zda je to pro Španěla fér, protože Farah má sice britské občanství, ale technicky vzato je to Somálec.
Tanzánec Suleiman Nyambui běhal každý den do školy 16 kilometrů a každý den absolvoval během celou trasu zase zpět. Trénink v raném dětství má zřejmě své opodstatnění, protože ve svých 34 a 35 letech dokázal tento borec dvakrát po sobě vyhrát prestižní Berlínský maratón. Na olympiádě v roce 1980 pro svou zemi získal stříbro v běhu na 5000 metrů a dodnes má několik národních halových rekordů. Nedávno mu bylo 62 let.
Na sklonku loňského roku se známý cyklistický nadopovanec Lance Armstrong ukázal na kalifornském 35kilometrovém běhu Woodside Ramble, který dokonce vyhrál. Zdá se, že mu přechod z kola na pevnou zem svědčí. Agenturní zprávy ovšem neuvedly, zda byl u vítěze proveden dopingový test a s jakým výsledkem. Jeden z rozhořčených členů národního týmu USA komentoval na sociálních sítích tento zjev následovně: „Organizátoři by si měli uvědomit, že to není pouze o dopingu, když tvrdím, že tady nemá co dělat. Je to hlavně o tom, co udělal kolem celé kauzy a jak negativně ovlivnil pohled široké veřejnosti na sport."
| ČTĚTE TAKÉ: Vše, co jste kdy nepotřebovali vědět o běhání, a nenapadlo vás se zeptat |
| I. díl |
| II. díl |
| III. díl |
Mo Farah, dvojnásobný olympijský vítěz z Londýna 2012 při své přípravě na tento podnik sáhl i po extravagantní pomůcce na posílení dýchacích svalů. Speciální široký elastický opasek se obepne kolem hrudníku a atlet s ním trénuje. Dýchací svaly rozevírající hrudní koš jsou tak nuceny pracovat proti zvýšenému odporu a dochází k jejich posilování. Výrobce tohoto pásu se svého času chlubil, že jej používají všichni sportovci z Nike Oregon Project koučovaní Albertem Salazarem. O pár let později je tento projekt synonymem pro zneužívání zakázaných látek. Takže vlastně není úplně jisté, že vám pomůže nějaká ta guma kolem hrudníku.
První dámou na světě, která překonala hranici 2:20 hodin na maratónské distanci, byla Naoko Takahaši a povedlo se jí to v roce 2001 v Berlíně. U nás byl prvním běžcem, komu se tuto bájnou metu podařilo dobýt, Pavel Kantorek, mimochodem bratranec stejnojmenného známého kreslíře a přírodovědce žijícího v Kanadě. Hranice padla roku 1959 v Ostravě. Kantorek byl v letech své nejvyšší formy na druhém až devátém místě světových maratónských tabulek.
