Článek
MUDr. Pavel Kantorek byl naším prvním běžcem, jenž překonal hranici dvou hodin dvaceti minut na maratónské trati. Stalo se tak v roce 1959 v Ostravě. Zpočátku se však Kantorek specializoval na mnohem kratší tratě.
K maratónu jej vlastně přivedla až zákeřná nemoc - tuberkulóza. Půl roku polykal denně přes šest desítek prášků. Lékaři mu krátké intenzivní běhy a vlastně pohyb či námahu jako takovou nechtěli vůbec dovolit a doporučovali mu „nanejvýš pomalý běh". Řekl si, že takovou podmínku splňuje maratónská distance, a začal s přípravami.
Na přelomu padesátých a šedesátých let patřil na druhou až devátou příčku celosvětového maratónského žebříčku. Jeho osobní rekord na 42 kilometrů dlouhé trati činí dodnes úctyhodných 2:18:44.
Hříčka přírody?Dnes nad jeho výkony kroutí hlavou běžci i trenéři. „Někdo se s tím holt umí už narodit." Kantorek totiž moc netrénoval. Naběhal několik set, maximálně několik málo tisíc kilometrů ročně. V jeho na přípravu nejtvrdším roce skončil Kantorkův tréninkový deník celkovou sumou 3500 kilometrů. Naši současní přední běžci naběhají za rok třeba i třikrát tolik.
Pavel Kantorek reprezentoval naši republiku hned třikrát na olympijských hrách. Startoval v roce 1956 v Melbourne, 1960 v Římě a 1964 v Tokiu. Celkově závodil v 39 maratónech, z nichž 16 vyhrál a pouze sedmkrát se umístil na horším místě než pátém. Třikrát dokázal vyhrát i Medzinárodný maratón mieru ve slovenských Košicích, kde se potkával i se známým bosým etiopským běžcem Abebe Bikilou.
Běhal prostě do práce
Při své běžecké kariéře zvládl vystudovat medicínu. Když se ho zeptáte, jak vypadaly jeho tréninky, s úsměvem odpovídá: „Vždy jsem dával přednost tempovým běhům. Běhal jsem úseky. Těch kilometrů jsem moc nenaběhal. Hlavně z práce domů a zpátky."
Poslední závodní maratón si Kantorek zaběhl v roce 1967 ve Znojmě. Svou běžeckou kariéru uzavřel ziskem dalšího mistrovského titulu. Jako lékař a trenér odjel na pozvání na Kubu, kde měl připravovat snědé běžce na olympiádu a Panamerické hry.
Tlaky z Havany na jeho příjezd byly obrovské. Odletěl tedy spolu se ženou o týden dříve - bez zavazadel. Ta měla dorazit původním letadlem. S nimi se však Kantorkovi už nikdy neshledali. A nijak je to nemrzelo. V letadle, které se zřítilo, měli totiž původně se svými kufry sedět i oni sami.
Připraveno ve spolupráci s BěhejSrdcem.com.
