Článek
Zersenay Tadese z Eritrey je úřadujícím mistrem světa v běhu na půlmaratónskou vzdálenost. Světový rekord už drží šest let, kdy na začátku roku 2010 přesvědčivě zvítězil v Lisabonu časem 58:23. Zásadním byl pro něj také rok 2012, kdy zvítězil na světovém mistrovství v bulharské Kavarně. Jeho triumf je o to obdivuhodnější, že po své dlouhé cestě do Evropy musel noc před šampionátem strávit nedobrovolně na vídeňském letišti. Zřejmě má pobyt v rakouské metropoli nějaké skryté povzbuzující účinky.
Jako o neuvěřitelném šťastlivci lze hovořit o německém běžci Michaelu Barzovi. Znáte snad někoho jiného, kdo do cíle doběhl druhý, a přesto závod vyhrál? Teoreticky se to stát může v podstatě na všech závodech, které berou v potaz reálné časy. V praxi se to ale příliš často nestává. V roce 2013 však do hry nevstoupila ani teorie, ani praxe, ale prachobyčejné volání přírody. Barz se totiž před startem zdržel na záchodku a vystartoval pozdě. Do cíle sice doběhl druhý, ale jeho čistý čas na trati byl přesto nejrychlejší. Opět se potvrzuje staré pořekadlo: Když jsi někde první, ještě to neznamená, že jsi vyhrál.
| ČTĚTE TAKÉ: Vše, co jste kdy nepotřebovali vědět o běhání, a nenapadlo vás se zeptat |
|---|
| I. Díl: Dejte mi cigaretu! |
| II. Díl: 100 dolarů za kilometr |
| III. Díl: A nevystřelí a nevystřelí! |
| IV. Díl: Byl to Pavel, nebo jen tak Naoko? |
| V. Díl: Makej, ty okurko! |
| VI. Díl: Politik překonal rekord na 20 km o 15 minut. Podvodem! |
| VII. Díl: Běhání prodlužuje život |
Podivná délka maratónské trati 42,195 km vznikla velice obskurním způsobem. Když se roku 1908 konaly olympijské hry v Londýně, vymohla si britská královská rodina, že ze své lóže musí vidět na start maratónu. Trať se musela trochu prodloužit, aby byl tento požadavek splněn. Předtím měřil maratón 41,86 kilometru (neptejte se nás proč) a současnou „královskou" podobu závazně nabyl počínaje rokem 1924. Světový rekord mohl být dávno pod dvěma hodinami, kdyby zůstala zachována původní délka trati z první novodobé olympiády ‒ přesných 40 kilometrů.
Nejrychlejším maratónským městem světa je bezkonkurenčně německá metropole Berlín. Pochází z něj hned sedm nejrychlejších časů historie v mužské kategorii a v první desítce žen jej najdeme třikrát. Poprvé v historii byl v německé metropoli pokořen čas 2 hodiny 3 minuty ‒ současný světový rekord Dennise Kimetta. Nejrychlejším městem v ženské kategorii by byl Londýn, odkud pochází první, druhý a desátý nejrychlejší ženský čas. Ten první byl navíc v podání Pauly Radcliffeové, domácí, už třináct let nepřekonané borkyně.
Edwin Moses, americký mnohonásobný šampión v běhu na 400 metrů překážek, dokázal mezi lety 1977 a 1987 vyhrát celkem 122 závodů v řadě. No jo, když je někdo nejrychlejší, to se to pak vyhrává, není-liž pravda?
Není pravdou, že by ani nejrychlejší muži planety nezaběhli maratón pod dvě hodiny! Ve skutečnosti bájnou hranici hravě překonal už v roce 2004 jeden německý běžec na maratónu v Brémách. Skutečný, i když z čiré závisti a nenávisti neuznávaný světový rekord měl tehdy hodnotu 1:47:47! Ano, čtete správně, hluboko pod dvě hodiny! Dosažený na bájném Zeitsprung Marathonu. Nutno podotknout, že západoněmečtí soudruzi našli způsob, jak se všemi tabulkami doslova a do písmene vyběhnout. Schválně totiž pořádají v Brémách závody v jednu hodinu ráno, a to přesně v den, kdy dochází k časovému posunu z letního na zimní čas. Tak se totiž může hravě stát, že na výsledkové listině, ve výsledném času hodinu ušetříte. A bonbónek nakonec: Registrace vás ještě loni přišla na směšných 15 eur. Výše startovného na letošek ještě není známa, ale co je to pár mrzkých penízů za překonání světového rekordu, no ne?!
