Ledecké kouč vyvařuje, aby se jí soupeřky nesmály. Kila navíc ale nechce

Díky tomu, že jsem i snowboarďačka, mám výhodu a tamní sníh znám. Závodily jsme sice na jiném kopci, ale aspoň nějakou zkušenost a představu mám. Závodní svahy jsem viděla zatím jen na fotkách, ale o Koreji jsme taky nevěděli skoro nic a dopadlo to tam dobře… (úsměv)

Plán máme, ale víte, jak to je s našimi plány, pořád se musejí měnit podle aktuální situace, je to jedna velká improvizace. Minulou zimu mě mrzelo, že jsem absolvovala na prkně jen jeden závod, strašně mi to chybělo. Taky chci zařadit víc závodů, aby tělo bylo připravené na změny, a mohla jsme se rozhodovat podle svých pocitů, nejen podle stavu svého těla.

Na klinice Red Bullu jsem absolvovala několik testů celého těla, jak které svaly pracují, a cítím, že jsem silná a zlepšila jsem se. Doufám, že mi to vydrží i během sezony.

Řešili jsme, jak zapojovat víc zadek. Zjistili jsme, že proti sjezdařkám ho mám malý, na tom musím zapracovat, aby se mi ostatní holky nesmály…

Když já bych chtěla jen ten zadek… (úsměv) Ale je pravda, že Tomas nejen, že mě trénuje, natáčí videa, hlídá časomíru, organizuje, ale ještě k tomu fantasticky vaří. Jeho žena Martina může být jen ráda, že ho má.

Já jsem hlavně ráda, že se oboje pojede na stejném místě a nemusím se s celým týmem přesouvat. A řekla bych i, že mi sedí víc, když se pojede nejdřív na snowboardu.

Taky je to nejlepší servisák na světě a já mám to štěstí, že je pořád se mnou. Jsem si vědoma, že celý tým měl několik nabídek, vážím si, že jsou loajální a zůstávají se mnou. Nevím, čím to je, že je to táhne ke mně, ale jsem ráda, že nikam neutíkají.

Teď jsme se věnovali super-G a sjezdu na jednodušších tratích, abych se soustředila na sjezdový postoj, i obřáku na rovinatějších tratích. Postupně jsme přecházeli na prudší kopce a pak zkusíme pořádné střechy. Ten čas dělím půl na půl, určitě mám víc tréninkových dnů na snowboardu než loni. Až se přesunu do Ameriky, tak budu zase víc na lyžích.

Dají díky tomu, že můj tým je organizačně schopný. Nebojím se, že nastaví takový plán, abych byla připravená. Samozřejmě mi Chile chybí, ale spíš z pohledu, že ho mám ráda, jsou tam skvělé kopce, můžeme být na jednom místě a udělá se tam spousta práce. Tady pořád hledáme, kde je dobré počasí, abychom byli ve správný čas na správném místě, je to náročnější na koordinaci.

Hodně jsme jezdili sami, pak myslím s finským juniorským týmem, mohla jsem se porovnat s Kanaďankami i Švýcarkami. Třeba s Larou Gutovou jsem si zkusila obřáček…

Dostala jsem od Lary na zadek, ale čekala jsem, že dostanu ještě víc. Obřák moc nejezdím, vím, že je na čem pracovat, tak snad na to bude i prostor.

Teď si to tam jedeme ozkoušet, uvidím, jak se budu cítit. Když dobře, není důvod, abych nejela, mám volno, je to jeden z mála závodů, které se nekryjí. Brala bych to jako generálku, vykopnutí sezony. Nejsou to rychlostní závody, na které se specializujeme, ale dá se vyzkoušet hodně věcí jako je závodní rytmus.

Měli jsme šanci si je vyzkoušet už loni jako tovární závodníci. Nedokážu to úplně popsat, ale s tou novou technologií mi přijde, že v oblouku vám zaberou víc, i když je trať ledovatá.

Rychlých holek je tam dost, přichází mladá krev, což si myslím, že jsem pořád taky, i když už mi Tomas řekl, že pro juniory už jsem babička. To mě urazil… (úsměv)

My dostali od lékařů doporučení očkovat se, tak jsme se očkovali a víc to neřešíme.

Zatím je to dobrý, i když se asi směrem k tomu čínskému přáteláčku bude stupňovat, ale my se nenecháme rozhodit. Závodů máme ještě spoustu a místo psychologa mám mamku, s níž si popovídám, nebo dědu. Já se vždycky vzdělávala i v tomhle směru sama, zkoušela jsem různé techniky a bavilo mě to, tak myslím, že budu mít připravené nejen tělo, ale i hlavu.