Pořád nesnáším prohry. Ale už se s nimi umím vyrovnat, říká Krčmář

Je to velká neznámá, ale Mezinárodní biatlonová federace nám aspoň rozeslala videa, kde se můžeme podívat, jak trať vypadá, když ji projíždějí na skútru. Takže jsem viděl náhledy tratí, díky GPS modulu se ji snažíme simulovat na běžeckém pásu v Jablonci. A samozřejmě řešíme i střelnici.

Podle toho, co zjišťoval trenér žen Egil Gjelland od Oleho Einara Björndalena (nyní trenér čínské reprezentace), střelnice by měla být větrná. Je na otevřeném prostranství, ne úplně jednoduchá. Ale plánujeme tam být dostatečně dopředu už kvůli aklimatizaci i časovému posunu, takže bude prostor si ji osahat a připravit se.

Tuším, že o nějakých 100 metrů, rozdíl není tak drastický. Ale zatím jsem se nikdy nesetkal s tím, že bych se špatně vyrovnával s nadmořskou výškou. Prostě se tomu přizpůsobí příprava a na olympiádě už nebude důvod to řešit.

To určitě ano, ale já mám i na Soči moc hezké vzpomínky. Sice jsem tam byl trochu v roli maskota, ale díky tomu, kolik bylo medailí, a že jsem tam s týmem mohl být a nasávat atmosféru, vzpomínám na to moc rád.

Medaile je už asi tři roky u taťky v obchodě v Praze. Vystavil si ji do vitríny a řekl, že dokud nevyhraju další velkou individuální medaili, tak mi jí nevrátí. Smíšenou štafetu v Anterselvě mi nepočítal, říkal, že musí být individuální, takže mám motivaci. (úsměv)

Určitě jsem. Když se mě ten příběh osobně dotýká, prožívám ty věci asi trochu silněji. Někdo s emocemi dokáže víc pracovat, já je pouštím ven. Ale i u ostatních lidí mám rád, když jsou emoce vidět, ať už kladné, nebo záporné. Tvrdím, že pokud chcete něco dokázat, emoce k tomu patří. Možná je to těžší, že mi pak ty emoce vezmou síly na další závody, ale jsem člověk a ta situace byla mnohem silnější než jeden závod.

Když to má někdo úplně na salámu, to taky není dobře. V biatlonu byl svým způsobem flegmatik Jarda Soukup, ale taky se na sebe dokázal naštvat. Podle mě vám v profesionálním sportu nesmí být jedno, když se třeba nedaří nebo se něco nepovede. Jinak se těžko zlepšujete.

Na nějakou hierarchii v týmu si nehrajeme. Samozřejmě občas si na ty mladé kluky můžu víc dovolit, ale spíš vnímám, že odešly spřízněné duše, s nimiž jsem si rozuměl lidsky. Kolikrát jsme seděli u stolu, povídali si o všech možných věcech včetně rodinných záležitostí. To s těmi třemi kluky odešlo a to mi chybí asi nejvíc. I když kolikrát jsme měli třeba odlišné názory, toho druhého posunulo, když si vyslechl jiný pohled. Teď jsou tam mladí kluci, takové střely, zatím to mají postavené úplně jinak.

Jsou oprsklejší. (úsměv) Ale aby to nevypadalo, že fňukám, ta mladší generace je jiná. Má svoji cestu, je odlišnější, než byla před deseti lety, a až další roky ukážou, jestli je také správná. Už jsem ve sportu něco prožil a vidím, jak se generace mění, ta mladší je drzejší, ale může to mít svá pozitiva. Být úplně slušný ve sportu také nejde. Když vstoupím do startovní brány, nemůžu být pořád ohleduplný, ale musím myslet na svůj výsledek a mít trošku ostrý lokty. V tomhle to můžou mít třeba jednodušší, protože já jsem se to učil postupně, a oni to můžou mít v sobě odmala.

Je to těžší. Je mnohem lepší, když tu bojovnost a zarputilost máte v povaze. Ale dá se s tím pracovat. Když si vezmu, jakou povahu jsem měl jako patnáctiletý kluk, kdy jsem byl opravdu vznětlivý cholerik… Až jednou přišel takový moment, který mě úplně zlomil a říkal jsem si, že takhle nechci fungovat.

Jedna společná hra na dorosteneckém soustředění v Harrachově, kde jsem totálně vybuchl na našeho trenéra Jirku Faltuse. On je docela dobrý psycholog, řekl mi něco, co mě zasáhlo a řekl jsem, že nechci, aby o mně lidi takhle smýšleli. Pak jsem za ním šel, omluvil jsem se mu a řekl si, že na tom musím začít pracovat. Doteď nesnáším prohry, ale už je umím přijmout a zpracovat, což jsem dřív nezvládal.

Nechci si na sebe šít bič, ale plánuju. Pokud mi tělo bude sloužit, chtěl bych určitě ještě jeden absolvovat. Ale když uvidím, že mě ti mladí přeskakujou a já už fyzicky nestačím, chci mít sebereflexi a radši půjdu dělat něco, kde budu prospěšnější, než bych se tam zuby nehty držel.

Zatím ne, na každé destinaci mám věci, které mám rád a na které se těším. Pokaždé je tam něco nového, ať už počasí, nebo podmínka.

Tak to je zrovna místo, kde se to hledá velmi těžce. (směje se) Mám ho spojené s natěšením, že vypukne závodní sezóna a skončí přípravné období. Někdy se těším na jídlo a v Östersundu prodávají takové upečené sladké perníčky. Tak si vždycky jedno balení koupím a s tím mám spojené, že pomalu začínáme řešit Vánoce, které mám moc rád a docela mě baví vymýšlení dárků.