Co dál? Davidová pořád nemá jasno. Však ani nečekala, že vydrží do Pekingu

To rozhodně, byl to tehdy můj nejlepší výsledek i v rámci Světového poháru. Nebyl na mě žádný tlak a očekávání, ani tam nebyli oproti Světovým pohárům žádní diváci a neudělala jsem žádnou ostudu. Byla jsem ještě juniorka, také jsem po olympiádě jela na juniorské mistrovství světa.

To vůbec, já takhle nepřemýšlím, ani jsem nečekala, že bych vydržela až do další olympiády v Pekingu. Snažím se v životě brát věci, jak přicházejí a nekoukat takhle daleko.

Nebavila, mám jen zprávy z médií. Ale bude to dost podobné jako na Světových pohárech, testy každý den budou určitě nepříjemné, ale jsou třeba, bohužel je taková doba.

Já to ani nevím, možná je má klučičí část a nám holkám to neříkají. (úsměv) Pořádně ani nevím, jak vysoko budou tratě, každý zdroj uvádí jiné informace. Někdo pomalu 2000 metrů nad mořem, podle mapy to zase tak vysoko není. Asi ty informace jsou dobře střežené. Ale v Pchjongčchangu jsem před olympiádou taky nebyla, jela jsem tam rovnou a přežila jsem.

Určitě mě ty výšky nestraší, navíc myslím, že tam budeme dost dlouho dopředu, abychom si zvykli. Do Anterselvy přijedeme v pondělí a ve středu už závodíme, teď to bude v pohodě.

Já myslím, že ani Ole ty zprávy moc nesmí šířit dál, takže víme jen to, co se říká, tedy že tam má foukat a být zima, nic víc…

Medaile si nikde nevystavuju. Vytáhnu je, jen když je někdo chce vidět. Určitě nejsem typ, co by měl doma vitrínku, aby se mohl pochlubit.

Většinou ten měsíc, který máme volno, bývá adekvátní tomu, jak po sezoně vypadáme. Doma na gauči neležím, na to ani nejsem zvyklá, ale jsem víc na koních, dělám i jiné sporty, na které není v zimě čas.

Je to tak, kvůli studiu jsem si vlastně nikdy nemohla dovolit odjet někam na delší dovolenou. Musela jsem do školy, nebo v době covidu se připojovat online, učit se na státnice, žádné leháro.

Určitě nepotrpím, jen to zaregistruju, když mi přijde dopis z banky s titulem, ale nikde to neroztrubuju.

Takový moment zatím nebyl, protože pak jsem hned jela na soustředění, přišly další tréninky, takže jsem si to moc nestihla užít. Ale spíš jsem byla ráda, že to mám za sebou.

Myslela jsem, že už budu dál, než jsem. Ale nemám na to celý den, tak se snažím psát vždycky po kouskách, když mám chvilku času. Snad to zvládnu včas, odevzdávat práci bych měla na jaře.

Já si spíš nemohla vybrat. Myslela jsem, že oboje současně nezvládnu a co mě nebude tolik bavit, ukončím, nebo to třeba budu studovat jen dálkově. Ale i díky koronaviru jsem mohla zvládnout oboje, tak nebyl důvod se na jedno vykašlat a snažila jsem se to dobojovat.

Já si říkala, že to bude větší pohoda, ale zatím mi to tak nepřišlo. Spíš jsem měla pocit, že jsem pořád v jednom kole, až si někdy říkám, že mi trochu chybí, když nemám s sebou skripta, i když je to zvláštní. Ze začátku jsem si dopřála spíš volněji, poctivě koukala na seriály a užívala si, že se nemusím učit, ale teď už se zase snažím veškerý volný čas věnovat té diplomce a nechci se moc rozptylovat. Takže myslím, že si ani v téhle sezoně si od školy moc neoddechnu.

Pořád tam mám přerušeno, ještě mám chvíli na rozmyšlenou.

Ani ne, v biatlonovém prostředí se mě na to neptají, jen novináři. Myslím, že je ještě čas, nechávám tomu volný průběh a po sezoně se rozhodnu. Teď by bylo zbytečné to řešit.