Vyhrála všechno, co mohla. Samková tak má už jen jedinou motivaci

Dýchlo to na mě hodně. Měla jsem asi dvanáct natáčecích dnů, komunikovala s olympioniky a bavilo mě to i sledovat. Každé odpoledne jsem přišla domů, pustila si televizi, a když skončil olympijský program, řekla jsem si, na co já budu teď koukat. Najednou hrozná nuda v té televizi. Začala jsem se těšit na svoji olympiádu, ale zároveň jsem si při těch pozitivních testech uvědomila, že se mi taky může stát, že budu pozitivní nebo blízký kontakt. Budu se muset už před odletem izolovat, což bude nepříjemné, ale bohužel…

Je nereálné, aby se sportovec někde na tři týdny zavřel. Kdyby vám dovolili chodit na kopec, tak dejme tomu, ale myslím, že budou všichni očkovaní.

To se uvidí po téhle… (úsměv) Úplně nad tím nepřemýšlím, ale je pravda, že doteď se mě nikdo neptal, dokdy budu jezdit. Teď mi bude 29 a těch otázek přibývá. Čtyři roky jsou dlouhá doba, ale ono to hrozně rychle uteče. Je mi blbé to tak sama říct, ale vyhrála jsem všechno, co se u nás dá, takže pro mě může být motivací jen to, že mě ježdění bude bavit.

Přemýšlím nad tím, jestli se mám kam posouvat. Vím, co potřebuju zlepšit, ale chvílemi jsem přemýšlela, jestli je to ještě v mých schopnostech. Naštěstí jsem si minulou zimu dokázala, že se pořád zlepšovat můžu. Mám pocit, že mě ježdění baví podobně, nebo si i víc uvědomuju, že jsem vděčná. Když jste mladý, nic neřešíte, prostě jezdíte na hory. Teď když jsem na horách, občas si říkám, jak je super, že tam můžu být. Zastavím se a uvědomím si, že mám vlastně velké štěstí. Což ve dvaceti jsem tak oduševnělá nebyla. Ale ježdění mě baví furt.

Pár zranění za sebou mám, takže jsem opatrnější, když vidím, že tenhle skok vypadá podobně jako ten, na kterém jsem se minule rozsekala… Na druhou stranu si ten strach zase dovedu víc logicky odůvodnit a tím ho překonat. Když jsem byla mladší, bála jsem se a nedokázala ho korigovat. Teď se taky třeba bojím, ale řeknu si, že v sedmnácti jsem projela i horší trať, tak proč bych to nezvládla teď, když jsem na tom líp fyzicky i zkušenostmi. A hlavně se líp znám a mám zajetou rutinu, náš tým funguje už skoro patnáct let, to mi dodává klid.

Z větší části poslouchám, co řekne, ale už mám svůj názor. Měla jsem ho vždycky, ale teď se o tom zvládneme víc bavit. Jako mladší jsem neuměla ovládat emoce, tak jsem se třeba afektovaně ozvala. Jsme sehraní, Jelen i víc chce, abych sama dokázala říct, co potřebuju.

Nepojede, už je to pan sochař a už jím zůstane. Asi se mu hrozně líbí u Michala Dusíka komentování ve studiu… (úsměv) Byla jsem zvyklá, že na olympiádě vždycky byli Jelen i Flaška, teď to bude jiné, zase nová výzva. Ale on už s námi od minulé olympiády nejezdí, i když v kontaktu jsme, pořád ho to zajímá, neodřízl nás.

Už se to ustálilo, mám podobně práce směrem k partnerům. A máme s manažery zajetý systém, že když se blíží sezona, je třeba to utlumit.

Přesně tak. I pro něj je to těžké, taky musí odolávat tlakům, že by toho sportovce potřeboval někde mít. Několikrát se mi stalo, že jsem šla z tréninku na akci, pak lehla a byla nemocná. Na to si dáváme bacha a funguje to. Asi jsem si zvykla, a hlavně umím říct, když je toho moc.

Asi videoklip s Bárou. Viděly jsme se dvakrát na pět minut a pak spolu letěly na Bali. Mohl to být průšvih, kdybychom si nesedly. Ale byla to zábava a kámošky jsme doteď, navíc jsem si zasurfovala. Televizní pořad byl pro mě taky dobrá zkušenost, musela jsem pracovat s hlasem, což neumím, vyzkoušela si nové věci jako ferratu nebo seskok tandemem. A Poslední závod byl srdcová záležitost, byla jsem ráda, že můj Mára (herec Adamczyk) hraje v Krkonoších a uvidí, jak je to u nás skvělý. O to víc jsem si uvědomila, že hraní je také těžké řemeslo.

Já mám taky specifickou práci, v tom si rozumíme. Spíš až když po vás něco chtějí, uvědomíte si, že to není žádná sranda, aby to hraní bylo uvěřitelné. Baví mě i to, jak nad tím herci přemýšlejí. Když si čtou roli, snaží se vidět i věci, které tam nejsou explicitně řečené.

Právě že to slýchám spíš mimo herecké prostředí, od herců ne… (úsměv) Lidem může připadat, že mám herecký talent, ale já nemusím nic hrát, jsem bezprostřední a nemám velkou trému. Když moderuju, není to hraní. Ale když se sama vidím hrát a pak nějakého herce, říkám si, že je průšvih, o co se snažím. Dokážu být v jedné poloze a oni ty polohy umějí měnit neskutečně.