Životní sezona univerzála se zálibou v kybernetice. V čem Novákovi pomohl Bauer?

Trendem je specializace. Závodníci, kteří se zaměřují jen na sprint, jsou osvalení a trénují jen dynamiku. Na druhou stranu jsou tam lidi, jako byl Petter Northug a teď Klaebo nebo Bolšunov, kteří vyhrávají oboje. Nevíte, jestli se specializovat, nebo být trpělivý a půjde to.

Zatím jo. Mě baví jak sprinty, tak distance, nechtěl bych být zaměřený jen na jedno. I když příprava je odlišná, sprinteři mají víc posilovny, častěji trénují rychlost. A když je extra dlouhý trénink, třeba šest osm hodin, tak sprinteři ho nejdou a absolvují jen čtyři hodiny.

Určitě. Bylo úžasné, že vyhrával sprint i padesát kilometrů. V atletice je to nemožné, ale na lyžích záleží na technice, jak se umíte pohybovat, a pak můžete být i hodně rychlý.

Rozhodně vnímám posun. Opravili chyby a můžu podat výkon, jaký chci. Dávají mi hodně kvalitního materiálu, což dělá rozdíl. Jsme v kontaktu prakticky pořád. Přes léto, kdy jsme na ledovci, v lyžařském tunelu, i před sezonou, kdy děláme finální rozřazení lyží, což není u všech firem zdaleka obvyklé.

Naštěstí v tomhle ohledu nebyl o náš sport takový mediální zájem, tak jsem to moc neřešil. Spíš bylo znát, že Aleš Razým mi dělal takového mentora v týmu, byl jsem rád pod jeho vedením. I předtím Lukáš Bauer přinášel motivaci pro celý tým, že tam je někdo úspěšný.

Jeden rok. Ale vědomí, že tam nejsme jen my mladí, co jsme jezdili víc vzadu, ale i někdo hodně dobrý, bylo důležité, abychom se netopili v té frustraci.

Stává podél trati a hrozně fandí, i nám dává informace, to je super. Občas se vidíme na Božím Daru, párkrát jsem si zatrénoval i s Poláky, probíhá to přátelsky.

Jednak aby nebyli Norové a Rusové tak suverénní a byla špička promíchanější. A možná ani program není tak zajímavý, že se pořád střídá 15 kilometrů a sprint. Taky kolikrát proti biatlonu jezdíme na delších okruzích, jedeme někam do lesa, kde nás nikdo nevidí. Mediálně je biatlon v Česku hodně v popředí, v televizi je pořád. Ale věřím, že když mají lidi rádi biatlon, mají rádi i běh na lyžích.

Podívám se rád a fandím našim. S pár z nich se znám, v létě se potkáme, oni nám i poskytují pás na kolečkové lyže v Jablonci nad Nisou. Někdy si i napíšeme třeba s Jessikou Jislovou, znám se taky s Michalem Krčmářem.

Určitě je lepší, když tam jsou dva. Bolšunova jsem nedávno potkal v sauně, a jak Rusové jsou trochu odtažitější, překvapilo mě, že byl docela sympatický a choval se mile.

O tom se ani moc nemluví mezi lyžaři, ale mají přístup k výzkumu a vývoji vosků. My máme k dispozici jen to, co je na trhu. Mají speciální oddělení lidí, kteří se starají o struktury lyží, zvlášť na velké akce si vezmou strukturovače a vyvíjejí struktury speciálně pro to místo.

Už mi tak skoro nikdo neříká. Při studiu jsem nedělal pořádně ani jedno a zůstat u obojího by bylo to nejhorší. Byl jsem mladý, měl ve sportu potenciál, který se snažím naplnit, a vzdělávám se sám. Baví mě umělá inteligence s aplikací do fyziky nebo kosmologie.

Pro mě v tom byla velký vzor, jak to zvládla. Na druhou stranu se to pak možná projevilo v lyžování, že není úplně na svém potenciálu. To její šesté místo z Lillehammeru si pamatuju, měla pak i super výsledky v Kanadě. Jeden z druhého jsme nadšení, když se nám daří, občas se povede absolvovat i společný trénink, ale jinak lyžování tolik neřešíme.

Chtěl bych se naučit hrát na piano. Ségra hraje, v tom je taky velký vzor, a hrozně mě to táhne. Chtěl bych si skládat nějaké melodie sám. Už jsem chtěl začít vloni a nějak jsem se k tomu nedostal, tak snad na jaře.