Rozhodují peníze a pořád jsme východní země. Dubovská o svém vzestupu i zákulisí

Nevzdávat se. Dva roky jsem měla hodně náročné a byla jsem na hraně, jestli ještě budu lyžovat, nebo ne. Všichni kolem mi říkali, že jsem dobrá a mám na to, jen se mi to nedařilo. Ale stále jsem věřila, že umím lyžovat, jen je tam třeba poskládat pár detailů, aby to bylo fajn. Také jsem byla pořád nemocná, až to do sebe začalo zapadat, postupně jsem se uklidnila, mám i nového trenéra z Jasné Andreje Prevuzňáka, jehož dříve trénoval můj otec.

Vždycky jsem tvrdila, že ještě rok zkusím. Nebylo to, že bych řekla, že teď jdu skončit. Až přišel Andrej a začali jsme stoupat nahoru. Já vždycky bodovala ve svěťáku jednou dvakrát za rok, měla jsem vysoká čísla a teď jsem se konečně posunula. Je úplně jiné jezdit s patnáctkou nebo se šedesátkou.

To bylo zajímavé. Táta mu volal, ať si se mnou jde zalyžovat do Jasné, že už na mě nemá nervy. (úsměv) Tak jsme šli, pak jsme jeli do Špindlu na svěťák a hned jsem bodovala. Mně se předtím s jiným trenérem nedařilo, přišla jsem si, že jsem zapomněla lyžovat, a on mě to zase naučil. Tak jsme spolu zůstali a funguje nám to.

Ano, ale letos už jsme většinou v hotelu, tak nemusí vařit a už dělá jen servisáka, řidiče a trenéra… A když jsme byli ve Finsku, tak vařil Tomáš Hvorecký jako mentální kouč a asistent. A vařil výborně, tak asi tu roli přebral.

Psala mi, pak jsme si volali. Když jsem v Praze, jdu za ní na kliniku. Už když Šárka končila, tak jsem s ní mohla trénovat a využívat její fyzioterapeutku, byla mi hodně nápomocná.

Všude tam jsou hory. Kousek je Jasná a když jsme byly malé, asi 200 metrů od nás fungoval kopec, kam chodily všechny kluby trénovat. Měly jsme to pěšky pět minut, to byl základ. Táta byl trenér, a i když se teď v Mikuláši potkávám s lidmi, tak skoro každý říká, že ho trénoval. Všichni tam lyžovali a z toho velkého množství jsme teď my dvě…

Moc se mě neptal, ale tak trénoval mě celý život a zadarmo… Já se narodila v Třinci, mamka byla Češka, jsem doma tady i tam, však jsem se narodila v Československu. Ale myslím, že v Česku funguje lyžování líp, když se podívám i na juniory.

Píše mi před závody, co a jak mám dělat, spíš takové rady. Posílám mu videa, protože je teď nemocný, tak s námi nemůže tolik jezdit. Ale díky kontaktům, které má z celého světa, mám díky němu všude dveře otevřené a každý se ptá, kde je Jano.

Tohle je pořád moje role, ekonomické zázemí si řídím já a pomáhá mi můj přítel. Ale když jsem se bavila s Andreou Hlaváčkovou, také říkala, že bylo nejlepší, když si to řídila sama. Všechno musí jít přese mě, i platy trenérů, účetnictví ze všech akcí. Nevím, jestli by měl někdo přehled, kolik, co stojí.

Když si vezmu, kolik stála cesta do amerického Killingtonu se všemi letenkami a nadváhou a pak prize money za 18. místo… Kdybych hrála tenis, tak by to bylo super. Ale nedělám lyžování pro peníze, ale proto, že mě baví a můžu být ještě lepší.

Měli přijet, ale nepovedlo se a museli jsme jet my. Trochu se to zlepšilo. Ale když jsem řešila, jestli mi dají servisáka, odpověděli, že když budu mít olympijskou medaili… Je vidět, že jsme pořád východní země. Italka, která jednou bodovala ve Světovém poháru, má z půlky od Völklu zaplaceného servismana a ze druhé od italské federace. Rozhodují peníze a velikost trhu, je pro ně něco jiného Italka na Völklech a já na Völklech. Asi musím jezdit ještě rychleji…

Byli jsme v Deux Alpes, trenér se domluvil s koučem Nastasie Noensové, že bychom mohli spolu do Saasfee nebo do haly. Zajistili všechno včetně fyzioterapeutky. Dřív jsme to všelijak lepili, ale díky tátovým kontaktům nebyl nikdy úplně problém. Třeba Italové nás brali v pohodě, my jim vždycky přinesli pivo nebo slivovici a byl to. (úsměv)

Určitě, jsou tam ony dvě a za nimi ostatní. První dvě místa jsou daná, pak bojujeme o třetí.

Myslím, že vyhraje Peťa. Je teď hodně silná v hlavě i fyzicky a já jí budu držet palce.

Máma si ze mě dělala legraci, že všichni v Jasné vždycky na posledním padáku jeli rovně a já si tam odmala točila obloučky, tak mám ten slalom asi v sobě nějak zabudovaný.

Každému se líbí, slyšela jsem od holek, že mám krásou helmu.