Pešán měl v nominaci velké slovo! Nedvěd o týmu pro Peking, Hujerovi i nejbizarnějším zápasu

Hokej na ZOH: Program hokejového turnaje v Pekingu>>>

Od her v Lillehammeru už uplynulo 28 let. Strašně to letí, že?

Neskutečně, i když je stále mám v živé paměti. Byl to ohromný zážitek. Na jednu stranu na Lillehammer rád vzpomínám, na druhou stranu mě hrozně mrzí, jak blízko jsme byli zlatu. Vždyť ve finále jsme po druhé sérii nájezdů i díky mému gólu vedli 2:0. Kdybych proměnil i v šesté sérii, měli jsme zlato. Takhle ho díky Peteru Forsbergovi a jeho legendární kličce s hokejkou v jedné ruce brali Švédové.

Překvapilo vás, když vám před turnajem v době, kdy jste se s Vancouverem nemohl domluvit na smlouvě a nehrál tak NHL, nabídla kanadská reprezentace občanství?

Když mě nabídli, jestli bych měl zájem je reprezentovat na olympiádě, byl to skoro až šok. Jenže taková šance se neodmítá, přijde maximálně jednou za život.

Musel být hodně zvláštní pocit, když jste ve čtvrtfinále nastoupil proti Česku, proti svým kamarádům?

Bylo to hodně nepříjemné. Před turnajem jsem tajně doufal, že na ten zápas vůbec nedojde, jenže hokejový bůh si to tak asi přál. Já rozhodně ne. Nakonec jsme vyhráli 3:2 v prodloužení, musím ale přiznat, že to byl nejbizarnější důležitý zápas mé kariéry. Člověka to ani tolik nebaví a nemá z výhry ten správný pocit. Chtěl jsem porazit kohokoliv jiného než naše. Nikdo z Čechů mně to ale nezazlíval, hráči i tehdejší trenér nároďáku Hlinka mě chápali.

I proto, že tehdy o vás česká reprezentace moc nevěděla a nepočítala s vámi?

Právě. Trenérům jsem nebyl na očích, skoro jsem v tu dobu nehrál. Až si mě vytáhla Kanada.

Dlouho se zdálo, že Lillehammer bude vaší jedinou olympiádou. Až jste se před osmi lety; na sklonku kariéry; dočkal pozvánky na hry v Soči od kouče Hadamczika...

Byl jsem neskutečně rád, že jsem nakonec možnost reprezentovat Česko na olympiádě dostal, i když už jsem s tím vůbec nepočítal. Ale Lojza mi věřil a dal mi šanci, za což mu děkuju. Už v roce 2012, kdy jsem měl reprezentaci za uzavřenou kapitolu, mě vzal na mistrovství světa, kde jsme udělali bronz, který pro mě měl skoro cenu zlata. Olympiáda o dva roky později bohužel nevyšla, skončili jsme už ve čtvrtfinále.

Nyní se dočkáte třetí olympiády a poprvé na sebe nenavléknete dres. Zodpovědnost za národní tým však budete mít mnohem větší než v Lillehammeru a Soči...

Dneska už můžu srovnávat, takže s klidným srdcem říkám, že je daleko jednodušší a příjemnější hrát než dělat trenéra nebo generálního manažera. Jsou to dva odlišné světy. Proto každému doporučuju, ať hraje, dokud může.

V době covidu se navíc nemůžete soustředit jen na hokejové věci?

Už poslední šampionát v Rize nebyl kvůli covidu jednoduchý, ale současná byrokracie kolem olympiády? Pro celý náš tým; a hlavně pro našeho manažera Honzu Černého, který nad tím strávil stovky hodin; je očistec, čím vším si musíme projít. Fakt to není jednoduché.

Jak složité pro vás bylo sestavit nominaci? Hodně odborníků i fanoušků překvapilo, že jste do ní nezařadil třeba útočníky Gulaše s Chlapíkem.

Bylo by asi divné, kdyby se na nominaci všichni shodli. Každá nominace na olympiádu nebo mistrovství světa vyvolá několik otazníků, což chápu a názory jiných respektuju. Prostě sto lidí, sto chutí. Jenže realita je taková, že nominaci jsme dělali s trenéry a já v ní mám poslední slovo. Variant se nabízelo vícero a snažili jsme se vybrat to nejlepší, co nám dává smysl.

U zmiňovaných Gulaše s Chlapíkem vám to smysl nedávalo?

Jsou to vynikající hráči, ale nám se do mozaiky, nechci říct, že nehodili, ale našli se jiní kluci, kteří nám dávali větší smysl.

Sám přiznáváte, že za nominaci i výsledek na olympiádě jste zodpovědný coby GM vy. Těžko ale ovlivníte samotná utkání, to už je na trenérovi Pešánovi. Věříte, že tohle rozdvojení rolí bude v Pekingu fungovat?

Filip Pešán měl v této nominaci velké slovo. Pojďme si nalít čistého vína; určitě bych na olympiádu nebo mistrovství světa nevzal žádného hráče, kterého by trenéři nechtěli. To bych prostě neudělal, nedávalo by to smysl! Určitě ne v nominaci pro Peking. Mohlo by se třeba stát, že bych si stál za svým, kdybych některého hráče viděl na sto procent, zatímco trenéři ne. Tak to ale teď nebylo. Nechci říkat, že teď jsme se na všem shodli. To by asi bylo i divné. S finální podobou ale panoval konsenzus všech. Nenajde se jediný hráč, kterého by Filip nechtěl.

Cítíte, jak moc český hokej potřebuje v Pekingu uspět? Vždyť posledním cenným kovem z velké akce je bronz z MS 2012, o němž jste už mluvil...

Je to strašně dlouhé čekání. Zatímco před patnácti dvaceti lety jsme byli zvyklí vozit medaile standardně, teď jsme v útlumu. Momentálně nemáme mužstvo, abychom z každého mistrovství světa očekávali medaili. Podle mě na tom ale nejsme zase tak špatně, abychom měli mít tak dlouhý půst. To teda v žádném případě.

Jenže výsledky hovoří jasně...

Škoda šampionátu 2019 v Bratislavě, který byl z naší strany výborný. V zápase o bronz s Rusy jsme byli lepší, medaili bychom si asi zasloužili, jenž jsme nezvládli nájezdy. Na to už se ale nikdo nikdy ptát nebude. Přesně jak říkal Hujer ve filmu Marečku, podejte mi pero!: „Už je čas." Pro hráče i fanoušky už je potřeba uspět. Kdybychom měli v Pekingu vynikající herní projev a stejně medaili nezískali? I kdybychom to měli nějak ošklivě domlátit, medaile je pro nás hrozně důležitá. Byla by to obrovská satisfakce.

I pro vás, že? Předpokládám, že když jste v roce 2018 k nároďáku jako GM nastoupil, jedním z důvodů byla snaha pomoct vrátit český hokej tam, kam patřil?

Vím, kde jsem vyrůstal. I když jsem reprezentoval Kanadu na olympiádě, jsem Čech a vždycky jím zůstanu. A chci našemu hokeji vrátit, že mi dal možnost reprezentovat ho na velkých akcích, hrát 16 let v NHL a i se finančně zabezpečit. Prostě cítím, že bychom to my hráči teď měli splácet. A je úplně jedno, jestli jako manažeři nebo trenéři dospělých či dětí.