Hele, támhle jde Mikuláš! Kapitánka Mills o ženském hokeji, “milionech“ na účtu i slzách

Považujete postup do Pekingu za největší úspěch vaší kariéry?

Stoprocentně. Nedávno jsem se viděla s holkama, které v minulosti taky reprezentovaly. Jsem vděčná, že náš ženský hokej někam posunuly, i když se olympiády nakonec nedočkaly. Když jsme se po posledním zvládnutém zápase kvalifikace proti Maďarsku se spoluhráčkami objímaly a pak na modré zpívaly státní hymnu, byl to ten nejsilnější hokejový zážitek.

Spousta hráček se v té chvíli neubránila slzám. Vy také?

Já jsem všechny slzy vyplakala na předchozích nepovedených kvalifikacích. Nemůžu říct, že teď jsem úplně brečela, ale slzy štěstí a radosti jsem v očích měla. Zároveň jsem pořád nemohla uvěřit, že se nám to konečně povedlo.

Málokdo si asi dovedl představit, pod jakým tlakem jste byly. Každý vás v chomutovské kvalifikaci bral za jasné favoritky a selhání se nepřipouštělo. Jak těžké bylo si takové myšlenky nepouštět do hlavy?

Nebylo to snadné, v prvním zápase proti Norsku to na nás trochu dolehlo. Stejně tak bylo trochu svazující, že nejsme zvyklé hrát před fanoušky. Nestane se nám, aby na nás přišlo okolo tisícovky diváků, kvůli kterým chcete, aby se vám zápas za každou cenu povedl. Na to se ale rychle zvyká a moc se nám to líbí. S vypořádáním se s tlakem nám pomohlo, že jsme se nesoustředily výsledek. Jely jsme den ode dne a nestresovaly se úvahami o olympiádě.

Bezprostředně po postupu jste prohlásila, že byste se v Pekingu rády pokusily o zisk medaile. K tomu ale bude potřeba vyhrát svou základní skupinu B, abyste se ve čtvrtfinále vyhnuly USA a Kanadě, které jsou kvalitativně mnohem dál než zbylé reprezentace, že?

Ano, znamená to vyhrát svou skupinu. Zároveň si ale uvědomuju, jak obrovsky těžké to bude, stejně jako pak přejít ve čtvrtfinále přes soupeře z A skupiny. Klidně na nás můžou vyjít Finky, které v roce 2019 málem vyhrály mistrovství světa, ve finále byly lepší než Američanky a prohrály až po nájezdech. Takže ano, věřím, že máme tým na medaili, bude to ale extrémně těžké.

Dodává vám na sebevědomí, že právě Finky jste loni na posledním MS ve čtvrtfinále hodně trápily, a prohrály s nimi po boji 0:1?

Je to pravda. Tím, že jsem v reprezentaci už opravdu dlouho, vzpomínám si na náš devět deset let starý první zápas s Finkami před mistrovstvím světa. Dostaly jsme snad deset gólů a na ledě si říkaly: ´Ježiš, ty mají rány, ty tak krásně bruslí.´ Hru jsme si vlastně docela užívaly, protože Finky hrály fakt nádherně. No a teď s nimi držíme krok. Při loňském vzájemném zápase na šampionátu na nich bylo vidět, že na takový náš výkon nejsou zvyklé. Už z nás mají větší respekt než v minulosti. Vědí, jak obrovský posun český ženský hokej udělal.

Jak velký podíl na tom má trenér Tomáš Pacina, jenž nároďák vede druhou sezonou?

Je úžasným mentorem nejen po hokejové stránce, ale i po psychologické a lidské. Nastavil atmosféru, že jsme si blíž s hráčkami i realizačním týmem. Máme prostor se rozvíjet, trenér Pacina nám otevírá cestu, na videu nám ukazuje a řeší každičký detail. V uplynulých dvou letech jsem se díky němu v hokeji zlepšila víc než za posledních patnáct roků. Hokej pod ním je zábava, zároveň je z nás cítit síla a dominance. Ušil nám styl hry na míru, který nám sedí.

Jak se nároďák za těch 17 let, co jste v něm, proměnil, co se týče podmínek?

Obrovsky! Dřív jsme neměly fyzioterapeuty, na srazu jsme dostaly pánské XL oblečení, které jsme pak vrátily a příště ho nafasovaly zase jiné holky. Hodně lidem to může připadat divné, pro mě je ale úplně úžasné, že jsme teď dostaly dámskou kolekci oblečení. Měly jsme z toho ohromnou radost. A to je jen jedna z mnoha věcí, které se zlepšily.

Drtivá většina českých reprezentantek působí na klubové úrovni v zahraničí; ať už v Evropě nebo v zámoří. Dá se hokejem uživit?

Jako příklad bych uvedla rok 2019, když jsme s Agidelem Ufa vyhrály ruskou ligu. Tehdy chlapi Ufy skončili třetí v KHL a jeden její hráč dostal za bronz bonus, jako celý náš tým za první místo. Často slýchám, že musím brát miliony, když hraju hokej. Jenže tak to v ženském hokeji není.

A jak to tedy je?

Většina z nás je ráda, když nám hokej pokryje celoroční výdaje. Pro mě to znamená v létě letenka na Aljašku, kde s rodinou žijeme. Hodně holek do toho pracuje; na plný nebo částečný úvazek; nebo chodí do školy. Kdyby se holky mohly soustředit jen na hokej a nemusely by po osmihodinové šichtě na trénink, na který už někdy ani nejsou myšlenky, moc by to pomohlo.

Vy máte jaké zaměstnání?

Pracuju jako poradce hokejistek, které připravuju na odchod do zámoří na školu. Šéf mi vyšel vstříc a dal mi volnou ruku, abych se při tom mohla věnovat i své hráčské kariéře.

Dokdy byste chtěla hrát?

Manžel by chtěl čtyři děti, tak to máme co dělat (směje se). Zároveň se teď fyzicky cítím líp než před pěti lety. Manžel mě v hokeji podporuje, dokonce by chtěl, aby mně ještě naše děti fandily na tribuně a plácaly na plexisklo. Teď mám v hlavě, že bych hokej chtěla skloubit s dětmi, nikdy to ale nesmí být na úkor rodiny. Třeba se mi narodí první dítě a na hokej už se nebudu chtít ani podívat.

Věříte, že postupem na ZOH zlákáte k hokeji více malých holek?

Když malá holčička uvidí, že hrajeme na olympiádě, třeba o tom taky začne snít. Když jsem vyrůstala já, mým vzorem byli zlatí kluci z Nagana. Chtěla bych, aby dnešní holky měly vzory v holkách. V našem týmu. Zároveň by se stalo normálním, že holka hraje hokej.

Teď to podle vás normální není?

Určitě není, i když se to zlepšuje. Jednou v prosinci jsem šla na parkovišti s hokejkami v ruce, dlouhé vlasy, byla tma. A dítě začalo volat na svého tatínka: ´Hele, támhle jde Mikuláš!´ Ve vlaku mi zase říkal průvodčí, když u mě viděl výstroj, že brácha hraje určitě hokej. Když jsem mu řekla, že výstroj je moje, odpověděl mi, že holky hokej nehrají. Mým přáním je, aby tohle holky nemusely zažívat.

Dokdy vůbec v Česku hrají holky v chlapeckých týmech?

Je to různé, ale zhruba do patnácti až osmnácti. Holky nikdy nebudou silné jako kluci, proto musejí být chytřejší, hbitější, šikovnější. Prostě si musejí najít cestu, aby v chlapeckém týmu vydržely. Jsem přesvědčená, že čím déle v něm vydrží, tím lépe pro ně.