Článek
Výzkum, který provedly University of Ulster a Swansea University, analyzoval skupinu zkušených běžců a to, jaký vliv na jejich výkon bude mít výraz jejich tváře. Aby studie byla co nejméně ovlivněna nevědomými zásahy samotných probandů, pravý účel šetření jim nebyl sdělen. Vědci je pouze instruovali, že mají jednotlivé testovací běhy provádět s relaxovanou horní polovinou těla, ve svém standardním režimu, kdy se mají tvářit přirozeně.
Ukázalo se, že opravdový úsměv může vést k lepšímu výkonu. Velká většina lidí tento předpoklad naplnila, jen malý zlomek běžců podal svůj nejlepší výkon, když měli zamračený výraz. Šťastný obličej přinesl svým nositelům o 2,78 % efektivnější běžecký styl. „Úsměv pravděpodobně zvyšuje efektivitu běhu tím, že redukuje svalové napětí," řekl k tomu Noel Brick, vedoucí výzkumu z Ulster University.
Už dříve alespoň někteří z atletů věděli, že úsměv jim poskytne jakýsi druh úlevy, pocit, že svoji námahu mohou zvládat snadněji. Vzpomeňte třeba na „usměvavého zabijáka" Haileho Gebrselassie nebo snad také stále usměvavého Eliuda Kipchogeho, v současnosti nejrychlejšího (i když neoficiálně) maratónce světa. A náš při svých rekordech neustále se šklebící Emil Zátopek byl pravděpodobně onou výjimkou, na níž studie také upozornila.
Podle výzkumníků ale klíč k lepší efektivitě nevězí v „americkém" stylu úsměvu nasazeném na startu a odhozeném v cíli. Do nuceného úsměvu se zapojuje méně mimických svalů a jeho účinky jsou i z psychologického hlediska nižší. Není třeba přivodit si křeč do obličejového svalstva a trpět ji tam třeba po celý maratón. Podle vědců je nejlepší strategií přirozený, upřímný úsměv ke konci závodu a nikoli permanentní, jako spíše ve 30vteřinových vlnách. Návod, jak docílit přirozeného úsměvu na svém líci, už ale ve své studii neuvádějí. Nezbývá tedy než na sobě trochu zaexperimentovat, ovšem pouze se svojí mimikou, nikoli halucinogeny!
