Smějící se zabiják už další rekordy nepřidá

Ne vždy odpovídají příběhy o afrických vytrvalcích, kteří se naučili běhat cestou do školy, realitě, ale Gebrselassie je ukázkovým příkladem, jak školní docházka může vychovat budoucího šampióna.

Deset kilometrů do školy, deset zpět, v nadmořské výšce téměř dvou a půl kilometru. Není divu, že ze stejného městečka Asela pocházejí i Gebrselassieho vytrvalečtí nástupci Kenenisa Bekele či sestry Dibabaovy.

Cesty do školy se podepsaly i na jeho běžeckém stylu, ruce měl při závodech nesymetrické jako důsledek nošení brašny. Ale na rychlosti mu to rozhodně neubíralo. „Den bez běhu je jako den bez jídla,“ charakterizoval svou vášeň.

Na juniorském světovém šampionátu v Soulu 1992 sebral zlata na pět i deset kilometrů, o rok později ve Stuttgartu už vládl nejdelší distanci na dráze i mezi dospělými. Na desítce pak neprohrál na žádné velké akci dalších sedm let, což čítalo čtyři zlaté z MS a dvě z olympiády.

Gebrselassie se zařadil mezi vytrvalecké legendy, byť mu byla občas vytýkána taktika, kdy se schovával za soupeře a ušetřené síly využil k drtivému závěru. Však si také vysloužil přezdívku Usměvavý zabiják, která se dala vykládat všelijak.

Když na dráze začal častěji prohrávat s mladšími vytrvalci, přesunul se i na silnici. A pokračoval v tradici pokořování rekordů, vždyť tabulky přepisoval celkem pětadvacetkrát na tratích od 2000 metrů po maratón! Nejprestižnější rekord na nejdelší trati překonal dvakrát. V roce 2008 v Berlíně o sekundu jako první muž prolomil hranici dvou hodin a čtyř minut.

Na dráhu ale nezanevřel, v roce 2007 se objevil na Zlaté tretře v Ostravě a vylepšil světový rekord na 20 000 m i v hodinovce, tyto dva jeho výkony jako jediné dráhové platí dodnes.

„Byla s ním výborná spolupráce, je velmi ochotný. A nezdá se, že by se ty výkony někdo teď chystal překonat. Sám to zkoušel ještě v Hengelu, ale nepovedlo se,“ připomíná sportovní manažer Zlaté tretry Alfons Juck.

Když Gebrselassie v roce 2010 nedoběhl kvůli trablům s kolenem maratón v New Yorku, znenadání oznámil konec kariéry. Po dvou dnech ale své rozhodnutí změnil a vyhlásil snahu dostat se na olympiádu do Londýna.

Jenže v maratónu ani na desítce v drsné etiopské konkurenci neuspěl, a tak se na ploše stadiónu objevil aspoň při slavnostním zahájení, kdy přinesl olympijskou vlajku.

Letos už žádná změna rozhodnutí nepřišla, po 25 letech je se závody konec. „Nekončím s běháním, to je můj život. Ale se soutěžním běháním ano,“ vyhlásil.

Nyní se bude věnovat podnikání v Etiopii, kde zaměstnává tisíc lidí v byznysu s nemovitostmi, vlastní čtyři hotely, kávové plantáže a je distributorem vozů Hyundai pro celou zemi. Další plány? Gebrselassie už několikrát připustil, že by ho lákala významnější role v etiopské politice…