RECENZE: Richard Askwith – Dnes trochu umřeme. Vzestup a pád Emila Zátopka

Občas nezaškodí zadívat se na důvěrně známý materiál z úplně jiného úhlu, najít si novou perspektivu, z níž může čtenář vytěžit mnoho dalších informací, o nichž měl jen mlhavé, či dokonce žádné tušení. A to je i případ Askwithovy knihy.

Autor si na sebe vzal nelehký úkol sepsat Zátopkův životní příběh, který je notoricky znám i za hranicemi naší země, a najít v něm doposud neprobádaný materiál a ještě více přiblížit jednoho z největších Čechů nejen anglosaskému čtenáři, ale i samotným Čechům. Pro titul knihy zvolil jeden z méně známých Zátopkových výroků před startem náročného závodu. Podtitul Vzestup a pád... prozrazuje, že nepůjde jen o nadšené líčení hrdinských zápolení na atletických oválech, jako spíš o celkový nástin v mnohém komplikované osobnosti.

Samotný životopis je rozdělen do dvou desítek kapitol, co ale čtenáři propůjčí přesvědčení o výjimečnosti díla je také velmi obsáhlý poznámkový aparát tvořící zhruba pětinu publikace a svědčící o opravdu kvalitní autorské přípravě.

Už v prologu se autor pozastavuje nad poměrně známou příhodou z atletova života, kdy možná poněkud lehkomyslně v předvečer epochálních Helsinek zariskuje všechno, svůj soukromý život stejně jako dlouholetou tvrdou dřinu ve prospěch týmového kolegy Stanislava Jungwirtha. Možná chtěl vyzdvihnout čin statečného odporu, který na Západě zůstal v podstatě neznámým, dost možná chtěl ale spravedlivě vyvážit jazýčky vah, které se znatelně chvějí se závěrem knihy popisující atletův „pád".

Askwith při přípravě svého díla nesčetněkrát navštívil Českou republiku, aby nasával atmosféru přímo na místech, kde se odehrávaly všechny podstatné chvíle Zátopkova života, a aby pohovořil se všemi možnými přáteli, známými, svědky – a samozřejmě manželkou Danou. Ještě jednou se ponoříme do začátků v továrně na boty, zrodu na jedné straně loajálního, na druhé straně velmi vzpurného vojáka, začátků průlomového vražedného tréninkového systému, do nadšení „Pohádkovým Péťou", abychom sledovali přicházející nemilost, vyhnanství a konečné zlomení atleticky jinak tak tvrdého muže.

Je velice osvěžující pročítat postřehy člověka nezatíženého minulostí budovaného socialismu, člověka „z druhé strany barikády", který se s pečlivostí vlastní zkušenému a trpělivému novináři neváhá probírat třeba i archivy státních bezpečnostních složek. Británie sama je nositelkou velmi silných příběhů běžců, byť asi ne tak slavných, jako byl náš Emil. Nutkání k Zátopkově jednostranné glorifikaci tak v díle nenajdete. Autor se snaží Emila vykreslit do nejmenších detailů právě takového, jakým ve skutečnosti byl, protože pouze holá a ničím nepřikrášlená pravda má potenciál posouvat nás hodnotnými kroky někam dál.

I přesto, že v knize poznáte Zátopka možná trochu jinak a v jistém směru možná i trochu lépe, odložíte ji nakonec s pocitem, že jste se v něm vlastně stejně nezmýlili. A některé nenávistné komentáře objevující se hned krátce po Emilově smrti jako by jen dokreslovaly náš český kolorit. Naše největší hrdiny musíme mít bezpečně a dlouhodobě mrtvé, abychom je teprve dokázali docenit, ale hlavně opravdu přijmout takové, jací byli. Zdá se, že kromě české gramatiky pochopil autor Richard Askwith při svých návštěvách i toto.