Článek
Proč jste se rozeběhla až po třicítce?
Sport mě bavil, měla jsem dvě děti a těžko se mi hledalo hlídání, když jsem potřebovala jít třeba na spinning, zumbu. Běh je hodně o svobodě, kynou vám doma knedlíky, máte půl hodiny, tak si můžete jít zaběhat. Nemám doma televizi dvanáct let, tak chodím místo telenovel běhat.
Takž běh se vlastně stal vaší nekončící telenovelou...
Ano, taková Ordinace v růžové zahradě. Je to nekončící seriál.
Jaké byly vaše začátky, první kilometry?
Dala jsem dva až tři kilometry. Zajímavé je, že během měsíce se dostanete, pokud nejste blázen, z kilometru na čtyři pět. Pak je dobrý to chvíli udržet. Během půl roku jsem se dostala na sedm kilometrů. Běhávala jsem obden, ale postupně se vše navyšovalo, až jsem se ocitla ve fázi, že jsem dávala osm dnů trénink a jeden den volno, což si myslím, že není úplně dobře.
Proč takové porce?
Bylo hezky a bavilo mě to. Bylo mi líto nedat si nějaký endorfin.
Začínala jste na pár kilometrech, kam jste se dopracovala běh tří let?
Loni jsem se snažila o 200 kilometrů měsíčně. Myslím si, že už bych chtěla trochu ubrat, je to moc. Samozřejmě jde o čas, ale také duševně se dostávám do stavu, že když na konci měsíce nevidím tu dvoustovku, tak mi to je trochu líto. Hlavně mi jde o to, abych si běhání užívala, aby to nebylo o 2000 kilometrech za rok. Ráda bych běhala pro radost a dlouho, třeba do sedmdesáti. Chci, aby běh zůstal mojí duševní hygienou, duševní terapií.
Mluvíte o duši, čísla na stopkách vám nic neříkají?
Fázi hodinek jsem si krátce prožila, ale opustila ji. V dnešním světě jsme všichni nastavený na výkon, úspěšnost. Při běhání si rovnám myšlenky, občas dostanu dobrý pracovní nápad. Pokud jsem na někoho naštvaná, rovnám si vše lépe v hlavě. Běháním si krotím temperament. Počítám si jen naběhané kilometry, nic víc.
Jak vypadají vaše tréninky?
Snažím se pokaždé dát minimálně deset kilometrů, což bývá něco přes padesát minut, protože běhám terény a lesní cesty. Jednou týdně se snažím dát i víc, ačkoliv já běhám za každého počasí, protože to je součástí hry. Běh je potom pokaždé trochu jiný, o to je hezčí.
Kolik kilometrů jste uběhla nejvíce na jeden zátah?
Myslím, že to bylo osmadvacet.
Běhání je dnes populární, je to proto, že tu existuje boom, je to objevená móda?
Boom je fajn, lidi začali více sportovat, ale nelíbí se mi boom, že hodně lidí nic nedělá a z gauče jdou hned běhat a začnou běh brát jako vědu. Neberou to jako změnu životního stylu, osvobození od normálních problémů. Nejdou běhat pro radost, nevšimnou si, jestli někde něco vykvetlo, jestli je jiná obloha. Jenom je zajímá tepovka a za kolik uběhli kilometr. Tohle není důležité. Pokud člověk začne běhat po třicítce, tak by neměl být na sebe tak přísný. Přijde mi, že se z běhání dělá zbytečně velká věda. Není důležité hned trénovat na půlmaratón, maratón. Ke všemu by se měl člověk proběhat. Ne jen fyzicky, ale i duševně.
Vy tedy nezávodíte?
Účastním se Brdman Adventure, to je můj oblíbený závod, běhám za SK Vlaška. Jde o lokální závody, nemám cíl běhat velké závody a jezdit někam daleko, nebo běhat mediálně známé akce. Chci si to zaběhnout, dát si s kamarády malé pivo a zasmát se v cíli.
Jak se tedy díváte na komerční akce pro tisíce běžců?
Proč ne. Podle mě to je rozdíl, jako když někdo jede do Hurghady do Egypta. Všichni to znají, všichni to viděli. Asi jsem větší samotář a mám radši komorní závody, kde řeknu - nazdar Pepo, minule si byl třetí, já čtvrtá, ale dneska jsme si to prohodili. Nedovedu si představit, že se budu hlásit na závod půl roku dopředu, pro mě je běh stále spontánní záležitost, volná, free, nechci rozvrh, hodinky.
Hodně běžců běhá, ale moc se nestarají o své tělo, vlastně jen berou, jste také taková?
Díky svým špatným zkušenostem, kdy jsem měla zánět vazů, tak na to koukám tak, že nelze z těla jen brát, ale také mu dávat. Posiluji břišní svalstvo, dělám poctivě strečink, kliky, doma si dělám své tréninky. Je fajn si dojít k fyzioterapeutovi, jednou za měsíc dát masáž. Nejde o to, abychom uběhli za dva roky maratón, ale běhali co nejdéle a netrpěli nepříjemnou bolestí.
Do kolika chcete běhat?
Do pětasedmdesáti.
Jaký byl hlavní důvod, že jste začala běhat?
Přestěhovala jsem se z Prahy na Dobříš, tam je příroda tak krásná, učarovala mě. To je jako bydlet na Tenerife a nedělat windsurfing.
Nelitujete, že jste nezačala o deset let dříve?
Bylo takové období, ale asi to tak mělo být. O to si toho teď více vážím. Když v létě běžím mezi poli, připadám si jako malé dítě, musím poděkovat svému tělu.
Jak přijala vaše rodina volbu, že jim budete často utíkat, máte dvě děti...
Ze začátku si ťukali na čelo, když jsem zhubla, takže už bych prý nemusela. Nakonec jsem strhla i některé rodinné členy, ale ti to tak neprožívají. Je to vše o organizaci. Byla doba, že jsem si dávala budíka a běhala, než se všichni vzbudí. Když dnes nemůžu spát, nedělá mi problém vyběhnout i v pět ráno. Pokud člověk chce, skulinku si najde. Už jiná nebudu, jsem tvrdohlavá. Snad si rodina zvykla.
Co vy a běžecké boty, oblečení. Sledujete trendy jako žena?
Mám asi pět párů bot, ráda bych je pravidelně střídala, ale mám své oblíbené, ale nejradši běhám bosa po bouřce, to je pro mě za odměnu, to mě hodně baví. Oblečení mám docela dost, ale nějak extrémně jsem nepocítila rozdíl mezi značkovým a neznačkovým oblečením. Možná se na mě bude někdo zlobit, ale některé značky jsou trochu nafouklé běžecké bubliny. Nekupuji si nejdražší modely, nejvíce jsem dala za boty dva tisíce.
Je běhání levný sport?
Jde o levný sport, když chcete, pokud z toho neuděláte bublinu a tu vědu. Dnes už jsou obchodní řetězce, kde do tisíce korun koupíte celou výbavu bez bot. Tohle třeba nabízí Decathlon. Když zjistíte, co chcete od běhání, můžete investovat více. Měla jsem i dražší oblečení, ale že bych z něčeho byla vyřízená, že to je super, tak to ne. Myslím, že důležité je běhat hlavou a pro radost, pak nemusíte mít výčitky, že si občas dáte kachnu s knedlíkem a se zelím.
