Jsem extrém, říká Češka o svém extrémním těle. V Dubaji si užila slávu

Jako dorostenka jsem začala v kulturistice, časem jsem se dostala do fáze, že jsem nechtěla mít tolik svalů. Preferovala jsem spíš ženský pohled, takže jsem chtěla jít spíš do fitness, ale před lety to tu nebylo tak populární a nebyli tu trenéři, kteří by mi mohli pomoci. Vlastně od začátku až do teď jsem na všechno sama.

Výhoda - ale. Když člověk cvičí patnáct, dvacet let, tak se dostaví syndrom vyhoření a potřebuje trochu změnu. Mám ale spoustu kamarádů, kteří mě nabíjí energií. Poznala jsem třeba kluky z Plzně, s nimi strašně ráda cvičím, ti jsou super. Jsou mladí, mají v sobě náboj.

Je dobrý, že vám řekne chyby, nedostatky, ale i pochválí. Já jsem na sebe hodně kritická, takže vidím všechno špatně (smích).

Šestkrát. Nedá se říct, že bych měla den volna. Já jsem závislá na pohybu. Když nejsem ve fitku, jdu běhat, na brusle, na kolo, hrát volejbal, na túru. Tu miluju, můžu chodit po horách celý den. Je to paradox, že já jediná z lidí, kteří dělají kulturistiku v Česku běhám a chtěla jsem běžet půlmaratón. Když jsem se o toma bavila s Američankami, tak na mě koukaly.

Mám ráda výzvy. Je mi jedno, že mám dvacet kilo nadváhu.

80 kilo a měřím168 centimetrů.

Hrozně, ale je to o zvyku.

(smích). Když jsem začínala, tak první měsíc byl strašný, byl to pro mě neznámý pohyb. Holeně, paty bolely. Doktoři mi samozřejmě řekli, že běhání pro mě není vhodný. Jenže já jsem taková, že pokud se neumírá, tak chci. K tomu si nebudu zakazovat něco, co mě baví.

Já jsem profík v kulturistice, ale nikdy nebudu na úplném vrcholu, protože dělám hodně kontraproduktivních věcí, což je třeba běhání. Dávám si i tréninky, které trvají dvě a půl hodiny. Vím, že to není dobře, ale nebudu si celý život upírat to, co mě baví. Takhle mi to prostě vyhovuje.

Už na střední jsem běhala střední tratě, překážkové běhy. Ségra a máma dělaly vrcholově atletiku, tohle bylo v rodině. Začala jsem s aerobikem, ale nevyhovovaly mi společné tréninky, pořád se na někoho čekalo. Táta ale začal chodit do posilovny, tak jsem to s ním zkusila. Tam se mě ujmuli kluci, vysvětlili mi co a jak. Já pak začala o cvičení číst, začala jsem studovat, zajímat se o vše. Po čase přišly první závody, první pódium, to byl silný moment, kdy jsem se rozhodla, že tohle chci dělat.

Záleží na přípravě, ale dalo by se říci, že mám i období, kdy běhám obden.

Deset kilometrů, když jsem trénovala na půlmaratón, tak delší trasy. Každý víkend jsem běžela něco delšího, nejvíce jsem dala asi osmadvacet kilometrů.

Přišly do toho přípravy na závody, a když už není energie, tak to jde hůře. Ale je pravda, že jsem extrémista, dokážu být celý den bez jídla, bez příjmu a přitom jet na kole. Není to dobré, ale vím, že moje tělo tohle zvládne.

Na střední škole jich bylo hodně, teď nevím. Mám několik takových komerčních, jako byl Nike Run plus čtyři závody Spartan race.

První jsem běžela na Slovenku, kde se vybíhala sjezdovka, tam mě strašně dostala atmosféra. Tělo to dalo úplně bez problémů. Běžela jsem to s kamarádem, který je hluchoněmý, takže to bylo zajímavé, trochu srandy na překážkách bylo.

Jsem extrém. Dřív mi to vadilo, ale dneska jsem už otupělá. Běžela jsem třeba také v Dubaji Sparťana, tam to bylo strašně hezké. Byla jsem v tílku a měla jsem ze všech v uvozovkách nejlepší postavu. Nebyla jsem zrovna nějak moc velká, měla jsem asi 72 kilo, ale vypadala jsem dobře. Pak se se mnou lidi fotili, zdravili mě, to bylo hezké.

Neřekla bych, že jde v Česku o závist, ale spíš neznalost. Jsou to poznámky typu - takhle bych nechtěla vypadat. Taky neřeknu obézní ženský, že takhle bych vypadat nechtěla. Je pravda, že když vyjedu za hranice, tak v cizině je více lidí, kteří sami přijdou a řeknou, že máte skvělou postavu. U nás ne, tady to spíš funguje přes facebook.

Endorfiny. Je to zvláštní, ale čistím si běháním hlavu. Navíc to jsou jiné endorfiny než v posilovně. To se nedá popsat. Když běhám, tak cítím velkou volnost a svobodu, to samé mám i na bruslích. Pustím si hudbu, která je skoro meditační. Při běhání se uklidním, v posilovně tam to je zase o nabuzení. Oboje endorfiny, ale pokaždé jiné, ještě jsem nikde nečetla o více druzích endorfinu.

Jo, ale už tu je trend mít aspoň trochu svaly. Holky chodí, že chtějí svaly.

Mají problémy s jídlem. Boji se jíst, nebo se přežírají, nedodržují jídelníček. Žádná z klientek nikdy nedodržela předepsané jídlo na sto procent.