SERIÁL SPORT.CZ: Nechtěli jsme ufňukaný dokument, říká autor scénáře k filmu o osudové expedici

Přesně před 50 lety se československá horolezecká expedice v Peru chystala na vrchol Huandoye. Výstup na majestátní šestitisícovku Čechoslovákům zhatila nešťastná smrt nejlepšího lezce skupiny Ivana Bortela, po které se expedice přeorientovala na Huascarán. Pod ním jejich základní tábor posledního května 1970 smetla ničivá lavina z kamení a ledu, která se z nejvyšší peruánské hory po silném zemětřesení utrhla. Z patnáctičlenné výpravy se jako z první expedice vůbec domů nikdo nevrátil.

Současný excelentní horolezec Marek Holeček s Radoslavem „Radarem" Grohem tehdy ještě nebyli na světě, přesto je hora v Peru s expedicí 1970 propojila. Vloni v létě se vydali do Bílých Kordiller také, aby na Huandoy vylezli a symbolicky dokončili výstup svých předchůdců, kteří tolik štěstí neměli. Novou linii na jejich počest pojmenovali Boys 1970. O výstupu vznikl dokumentární film, který bude mít letos při příležitosti 50. výročí tragédie premiéru. „Chtěli jsme propojit minulost a současnost," vysvětluje autor scénáře filmu Boys 1970 aneb vteřiny věčnosti Libor Dušek v rozhovoru v rámci čtvrtého z celkových sedmi dílů seriálu, který sport.cz ke kulatému výročí největší tragédie v dějinách československého horolezectví připravil.

Celý příběh začíná již na podzim 2018. Tehdy jsem se s kamarádem vracel z expedice na Pamír. Říkali jsme si, že by to už chtělo nějakou změnu a mohli bychom zkusit poznat i jiné velehory než asijské. Jelikož mě vždy lákala jižní Amerika a také se blížilo 50. výročí Expedice Peru 1970, napadlo nás v uvozovkách zabít dvě mouchy jednou ranou. Byl osloven jeden z nejlepších českých horolezců Marek Holeček s Radoslavem Grohem s tím, aby v Peru vylezli něco těžkého na počest expedice z roku 1970. Původně byl v plánu výstup jižní stěnou na jižní vrchol Huandoye.

Ano, ale nakonec to jižní stěnou neklaplo. Napůl by to asi byla sebevražda. Ostatně v roce 2015 se tam zabil výborný ruský horolezec Alexander Ručkin a také Vjačeslav Ivanov. Nakonec zvolili výstup východní stěnou na Huandoy Norte. Jel s nimi i přední outdoorový dokumentarista Tomáš Galásek, s nímž jsem spolupracoval již na snímku Střípky ze života horolezce o Mírovi Šmídovi a ten s nimi v Peru natáčel. Ale film bude i o historii výpravy v roce 1970. Zpovídal jsem pamětníky a generační souputníky kluků, kteří tam před 50 lety vyrazili. Například vdovu po Zdeňku Novotném Evu Novotnou či horolezce Ladislava Veselého nebo Honzu „Červajse" Červinku. Čerpal jsem i z archivních materiálů, dobových článků.

Scénář jsme s režisérem Tomášem Galáskem nadefinovali tak, že půlka asi padesátiminutového filmu bude věnována historii, příběhu té expedice. A druhá polovina bude o výstupu Máry Holečka s Radarem. Chtěli jsme, aby to bylo trochu dynamický. Nechtěli jsme ufňukaný film zase jen o tom klasickém klišé o osudové expedici, kterou provázela jedna tragédie za druhou.

Ale to je už známý příběh. Chtěli jsme ho posunout někam dál, aby bylo vidět světlo na konci tunelu. Ano, sice se stala největší tragédie v dějinách expedičního lezení na světě vůbec, kdy zahynula komplet celá výprava. Jenže aby to nebylo tak negativní a objevil se tam i kousek naděje, chtěli jsme ukázat, že návaznost existuje dál. Že o dvě generace později tady jsou další kluci schopní pokračovat v jejich odkazu. Budou tam i cestopisné momenty. Například záběry z pralesa, kam se v roce 1970 vydali někteří členové výpravy při čekání na zpožděnou výbavu a kluci se vloni snažili jít po jejich stopách. K tomu paralelně poběží současný děj. Část komentuje Mára Holeček s Radarem. Snažíme se také hledat propojku mezi minulostí a současností, chtěli jsme ukázat i ten ohromný posun za 50 let.

Vlastně během dvou generací nastal neuvěřitelný technologicko-sportovní posun, zároveň i společensko-politická proměna je obrovská. Tehdy jim víceméně trvalo dva roky, než dali expedici do kupy, zažívali s tím ohromný ofuky. Dnes párkrát kliknete na počítači na letenku, zabalíte bágl, vyrazíte a za tři týdny jste zpátky doma. Za dvě generace se to komplexně posunulo.

Záběrů existuje spousta a jeden máme i ve filmu. Hodně leteckých záběrů tehdy natočili Sověti, kteří tam byli poměrně brzy po neštěstí. Existují nejen záběry zničeného města Yungay, ale dostupný je i záběr valící se laviny. Někdo prostě tenkrát „osmičku" vzal a natočil to. Je to docela děsivý. Jinak dnes v Yungay na trhu jeden chlapík prodává pirátské cédéčko, kde jsou asi tři čtvrtě hodiny různých záběrů natočených bezprostředně po zemětřesení. Tenkrát to rezonovalo celým světem, nejen tím horolezeckým. Umřelo tam na 70 tisíc lidí.

Určitě. Ono by stálo za to udělat obecně celou informační analýzu, jakým způsobem se o zemětřesení tenkrát informovalo. Psal o tom tenkrát celý svět, ale ideologicky to bylo dost zabarvené a informace se hodně měnily, což se týkalo i naší expedice. Byla by to krásná, minimálně disertační práce.

V knize bude hlavně spousta dosud nepublikovaných fotek, ale podařilo se objevit nový archivní materiál v pozůstalosti po panu Jaroslavu Bábelovi, který pracoval na československé ambasádě a expedice s ním v Peru komunikovala. Jeho archiv je v turnovském muzeu a jsou tam materiály týkající se smrti Ivana Bortela i toho, co se dělo dál s jeho ostatky. Ovšem aby to nevyznělo tak, že se nějak chvástám, zase žádné velké archivní neznámé materiály jsem nenašel. Čerpal jsem kromě vzpomínek pamětníků ze sekundárních pramenů.

Určitě tam v povědomí stále je, ale spíše v intelektuálních a horolezeckých kruzích. Na velvyslanectví jsem se potkal s Janou Duškovou, shodou okolností mou jmenovkyní, která pracuje na konzulárním oddělení, a dohodli jsme se, že jim poskytneme připravovaný film v rámci akcí, které chtěli k 50. výročí v Peru pořádat. Měla přijet i Česká filharmonie, měla tam být výstava fotek Viléma Heckela. Jelikož jsem profesí etnolog a historik, měl jsem tam mít i odbornější přednášku. Se Sváťou Zpěváčkovou, vnučkou Zdeňka Novotného a Evy Novotné, jsme se zase tam měli vydat a sjet Huascarán na lyžích. Z toho všeho však kvůli koronaviru bohužel sešlo. Film se ale 31. května v Peru promítat bude.

Jsem celkem racionálně uvažující člověk, takže podle mě jde o náhody. Někdy se tak věci prostě dějí a jejich běh neovlivníte. Je to určitě zajímavé, nabízí se to, ale osudovost bych v tom neviděl.

Původně měla být v červnu, ale kvůli chřipce 19 jsme vše přesunuli na září.