Článek
Čtveřice špičkových sportovců z Liberce se dobře znala. Však v tu dobu se již delší dobu chystala na horolezeckou expedici do Peru, kam za necelé dva měsíce spolu s dalšími jedenácti borci odletěla. Domů se nikdo z nich již nedostal. Základní tábor československé výpravy zavalila pod Huascaránem posledního května roku 1970 po mohutném zemětřesení masivní lavina z kamení a ledu. Tragédie pak ovlivnila i běh napříč Jizerskými horami, jenž se postupně z lokálního závodu proměnil v kultovní záležitost a jednu z nejslavnějších sportovních událostí v tuzemsku vůbec. Sport.cz připravil ke kulatému výročí největší tragédie v dějinách československého horolezectví a první expedici vůbec, ze které se nikdo nevrátil, sedmidílný seriál.
Na pozvánce na 4. ročník Jizerské 50 v roce 1971 pak stálo: „Již nikdy se neproběhnou po krásných Jizerkách. Nebudou se kochat pohledem z Královky a supět při stoupání na Jizeru, kličkovat v bažinách, ulehčeně oddychovat za sedlem Holubníku. Nebudou se zamýšlet, co bylo dobré a co špatné a jak to uděláme příště. Příště pro ně už neexistuje. Jsou tu ale jiní, kteří jedou dále, a ti si vždycky vzpomenou, že zde chybějí kamarádi."
Na pietním místě na bedřichovském stadionu bývaly vystaveny fotografie účastníků expedice Peru 1970.
Jedním ze vzpomínajících byl každoročně i Ladislav Míka, který běžel vůbec první ročník Jizerské 50 v roce 1968 a na jejím startu pak nechyběl až do roku 2018.
„S Vencou Urbanem, Jirkou Jechem a Milanem Náhlovským jsem se znal výborně. Můžu říct, že jsme byli kamarádi," říká dnes Míka, jenž letos v listopadu oslaví 79. narozeniny.
„Na lyžích jsme se vídali často. Ještě roky před Jizerskou 50 se konala taková turistická akce, která se jmenovala Ještěd-Sněžka-Liberec a které se účastnili horolezci, vodáci i další turisti. Prakticky se začínalo v sobotu ráno v Bedřichově, ale kdo chtěl, odstartoval už v pátek na Ještědu. V sobotu se dojelo na Luční boudu, podle počasí se vylezlo na Sněžku a v neděli se jelo zpátky. Většinou se končilo na České chalupě. Byla to taková předzvěst Jizerské 50," popisuje Míka zárodek pozdějšího běhu, napoprvé uspořádaného v roce 1968 jako „50 km Jizerskými horami".
Lyžařský matador Ladislav Míka se svou sbírkou startovních čísel z Jizerské 50.
„Výborně lyžoval Milan Náhlovský. S ním jsem i při prvním ročníku v roce 1968 až do cíle soupeřil. Nejprve jsme jeli spolu a povídali si, ale v jednu chvíli jsme začali soupeřit, kdo bude v cíli dřív. O kousek vyhrál," vzpomíná Míka.
Výsledková listina svědčí, že Náhlovský dojel devátý tři vteřiny před desátým Míkou. „Ale bylo to v kamarádském duchu. V prvních ročnících jste si na trati s ostatními povídali, kolik kdo má natrénováno, jak se komu jede a podobně," popisuje uvolněnou atmosféru prvních třech „Jizerek", kdy startovné na tu úvodní činilo například 5 československých korun.
| Seriál Sport.cz k 50. výročí tragédie Expedice Peru 1970 | |
|---|---|
| 1. díl | Že jsem se podruhé narodil? Tak to neberu |
| 2. díl | Byla to hrůza, říká manželka horolezce |
| 3. díl | Jak solidarita po tragédii v Peru proměnila Jizerskou 50 |
| 4. díl | O novém dokumentárním filmu "Boys 1970 aneb vteřiny věčnosti" |
| 5. díl | Na Huascarán vzpomíná nejlepší český horolezec Radek Jaroš |
| 6. díl | 31. květen 1970. Den, kdy se nejen v Peru zastavil čas |
| 7. díl | Už 50 let slouží mše za horolezce, ani STB ho nezastavila |
Čtvrtý ročník mladého závodu byl již jiný. Běžel se poslední lednový den, na den přesně osm měsíců po tragické události v Peru, poprvé s přídomkem Memoriál expedice Peru ´70. Poprvé se běh stal i mezinárodní událostí, když do Jizerských hor dorazila i skupina horolezců ze Saska.
„Na startu se od té doby pravidelně drží minuta ticha," připomíná Míka. Od té doby se memoriálu pravidelně účastnila i vdova po Zdeňku Novotném Eva. V roce 1971 skončila pátá, v letech 1974, 1975 a 1979 mezi ženami vítězí. Pravidelně v 70. letech jezdil například Jiří Bolech, jehož tehdejší režim do Peru na poslední chvíli nepustil a horolezec z Jablonce se tak zřejmě podruhé narodil...
Zájem o původně regionální akci masivně rostl. Nechme promluvit ředitele prvních pěti ročníků závodu Karla Trousílka (1922-1996), který v knize Jiřího Langera Jizerská 50 vzpomíná: „Tenhle souzvuk solidarity horolezců i nehorolezců možná způsobil, že závodu na počest zahynulých 15 českých horolezců, z nichž několik jich pocházelo z Liberce, se chtělo zúčastnit tolik závodníků, že jsme s tím měli mnohdy hodně trápení."
Aby ne, když počet závodníků raketově rostl. Posuďte sami:
| 1971: 797 |
| 1972: 2010 |
| 1973: 3140 (z toho 751 horolezců, kteří až do roku 1976 závodili ve své vlastní kategorii) |
| 1974: 4243 |
| 1975: 5127 |
| 1976: 6458 |
| 1977: 6974, pravděpodobně rekordní počet v historii laufu |
V roce 2000 pak Jizerka zažívá premiéru v prestižní sérii Worldloppet, když se rok předtím stala jejím 14. členem, například vedle slavného Vasova běhu. O tři roky povýšila znovu, když se poprvé jela jako součást FIS Marathon Cupu.
Nabízí se velmi hypotetická otázka: Měl by závod dnešní podobu nebýt peruánské tragédie? „Myslím, že spíše ne. Přestože už třetí ročník byl docela velký, když počet účastníků narostl za tři roky z 50 na nějakých 250. Jejich počet by asi stoupal i tak, ale určitě by ho nejelo 7000 jako v roce 1977. Ta tragédie tomu dodala určitý punc," myslí si Ladislav Míka.
Pieta v Bedřichově v roce 2001.
Nechme odpovědět i 44násobného účastníka Miroslava Kocuma, který poprvé jel v roce 1970: „Myslím, že ne. Hodně lidí se do závodu zapojovalo kvůli uctění památky horolezců, ale také je pravda, že v té době takový závod chyběl a lidí, kteří si něco podobného chtěli zkusit, bylo čím dál víc," podotýká člen Klubu mistrů Jizerské 50 sdružující běžkaře s 30 a více starty.
Od roku 2011 závodníci hned po startu v Bedřichově na úpatí míjejí čtyřmetrový kamenný Památník expedice Peru 1970, který byl na počest horolezců vztyčen 30. května rok předtím. A pro doplnění do horolezecké mozaiky: Už desetiletí závodníky na občerstvovací stanici na Hřebínku občerstvuje mimo jiné jedna z nejlepších českých horolezkyň minulého století Alena Čepelková rozená Stehlíková, která závod šestkrát také běžela. „Vídám se tam s hodně kamarády-horolezci," říká s úsměvem.
Současný památník Expedice Peru 1970 na lyžařském stadionu v Bedřichově.
Dovětek: Letos to dlouho vypadalo, že 53. ročník Jizerské 50 při 50. výročí neštěstí kvůli nedostatku sněhu nebude ve své již tradiční variantě. Ještě pět dnů před startem nebyl na okruhu dostatek sněhu a organizátoři se chystali na zkrácenou variantu v podobě malého kolečka. Jenže sněhu na poslední chvíli napadl dostatek a bílá nadílka klasický běh zachránila. A jen pár hodin po dojetí posledního závodníka dorazila do Jizerských hor vichřice Sabine. Jako by vyšší moc tentokrát nad závodem držela ochrannou ruku...
Posléze byl 53. ročník Jizerské 50 vyhlášen jako závod roku v rámci seriálu Visma Ski Classics. Memoriál tak trumfl i samotný Vasův běh. „Jizerská 50 byla letos fantastická. Závod jsem si skvěle užil a rád na něj vzpomínám. Vítězství je to zasloužené, i pro mě samotného to byl nejkrásnější závod, a to nejen letošního roku, ale celé kariéry," nechal se slyšet vítěz celého seriálu Nor Andreas Nygaard.
Příští týden vyjde rozhovor s Liborem Duškem, scénáristou dokumentárního filmu „Boys 1970 aneb Vteřiny věčnosti" (2020) a autorem knihy „Peru 1970. Čeští horolezci pod Huascaránem" (2020)
