Sportovní frajeřina pro ty, kteří si už nikdy nezaběhají

Půlmaratón je bratru něco přes jednadvacet kilometrů. Není to mnoho, i když mnozí z nás tuto hranici vidí jako něco příliš vzdáleného a nedostižného. My to u nás bereme jako schod. Stupeň k něčemu dalšímu.

V lednu zahájil svou běžeckou kariéru můj redakční kolega Libor. Připravuje se na květnový maratón v Praze, což by samo o sobě nebylo až tak nejhorší, kdyby ovšem onen kolega nebyl absolutní neběžec. Za každý kilometr zdolaný v rámci této přípravy věnuje korunu na sbírkový účet Sportovního klubu vozíčkářů Praha. Ani Seznam.cz nezůstává dobru nic dlužen ‒ pokud Libor v květnu svůj první maratón uběhne, navýší podporu pro vozíčkáře o pět tisíc korun. A pokud běh zdolá za méně jak čtyři hodiny, přidá ještě jednou tolik.

Abych ani já nezůstal pozadu, vybíhám na trať pražského, karlovarského a ústeckého půlmaratónu ze svých domovských Kralup nad Vltavou. Za každý kilometr koruna. Ode mne. Od města Kralupy ještě více a možná se ještě někdo přidá(te).

První na řadě byl tuto sobotu půlmaratón v Praze. Oficiální start na náměstí Jana Palacha je plánován na dvanáctou. Na trať mezi Kralupami a Prahou dlouhou zhruba třicet kilometrů vybíhám raději v osm. Jako místo startu volím zrekonstruované náměstíčko mezi městským úřadem a kostelem. A přítomnost zvědavců překonává má očekávání. Hned o dva lidi. Nečekal jsem totiž vůbec nikoho. Až z daleké Prahy přijel vlakem kamarád Džony a podpořit mne přišel i místní radní, zastupitel a hybatel kralupského sportu Jan Špaček.

S Džonym jsme vyčkali na startovní výstřel z praskajícího papírového pytlíku, kterým má věrná družka se synkem ohlásili opravdový start epické trilogie. Ještě se vymotat z rozkopaného centra Kralup na cyklostezku podél pravého břehu Vltavy a všechno běží jako na drátkách. Džonyho trochu zlobí koleno, nicméně udržuje až do Stromovky velmi svižné tempo a dokazuje tak, že jeho fyzika ani fyziologie rozhodně na lopatky nedostane.

Kousek před Trojou nás ještě přichází občerstvit a podpořit skupina geocacherů, kteří zde mají na naši počest krátký „event". Nabízenou lahví vody nepohrdáme, já do sebe cpu i jednu ze svých dvou malých müsli-tyčinek. Džony se loučí na Hradčanské, já na chvíli využívám metro a hrnu si to na Staroměstskou do toho pravého půlmaratónského mumraje.

Až do necelého devátého kilometru běžíme bok po boku s Liborem, nicméně na občerstvovačce se beznadějně ztrácíme. Kolega překonává sám sebe a předstihuje mne na cílové pásce zhruba o deset minut. První metu svého běžeckého boje ‒ i když každý boje tak trochu jiného ‒ tak máme oba za sebou. A přitom jsme vlastně teprve na začátku.

Libor pokračuje až do vítězného maratónského třetího května. Mne čeká 23. května půlmaratón v Karlových Varech a 12. září v Ústí nad Labem. Podaří se mi zdolat dalších 180 km plus půlmaratón a 80 km plus půlmaratón? Ať už to dopadne jakkoli, první finanční prostředky už začínají pomyslně cinkat ve sbírkové kasičce vozíčkářů. Přidat se můžete i vy. Buďto i společnými kilometry, nebo alespoň finanční podporou. Každopádně se uvidíme v Kralupech nebo na startu regionálních půlmaratónů!

Běhu zdar!