Článek
Nemusel jsem, ale hlava řekla, jdi. Jednadvacet kilometrů jsem ještě nikdy v kuse nedal. Jak budou reagovat nohy, plíce, ramena? Zátěž, která zkouší tělo okolo dvou hodin nepřetržitého pohybu. Hlavní cíl byl doběhnout, stalo se. Ale druhá polovina a hlavně závěrečných pět kilometrů bylo bolestivých.
| Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhl ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor v květnu pod čtyři hodiny? |
|---|
Nezastavil jsem a zaběhl čas pod 1:49. Za tento výkon jsem si dal trojku, mohlo být lépe, ale nebylo kde brát. Více jsem po třech měsících trénování nedal.
| René: Libor je dříč. A to se mu stalo málem osudným. S vervou začátečníka se pustil do prvních kilometrů. Když mi sporttester na třetím kilometru ukázal tempo 4:05 na kilometr, věděl jsem, že už ho před bolestí neuchráním. Jemně jsem naznačoval, že pomalejší začátek ušetří síly na závěrečné kilometry, ale Libor má svou hlavu. Převzal tak nevědomky štafetový kolík velkého Járy Cimrmana, který také často osvětloval neprobádané cesty, aby se z nich po chvíli vrátil s větou: „Tudy ne, přátelé!" na jazyku. Pozvolný start a po uvedení motoru do provozních otáček udržovat natrénované tempo až do závěrečných kilometrů, kde se podle zbývajících sil můžu pokusit i o nějaké to zrychlení, je tady mnohem lepší medicínou. |
Nakonec jsem kvůli obíhání jiných běžců a přebíhání ze strany na stranu uběhl o pár set metrů více. Dvojku bych si dal za čas pod 1:45 a 1:40 byl pro naprostou spokojenost. Vzdálený cíl. Snad někdy v budoucnu.
| René: Libor je na sebe až nekriticky přísný. Čas pod 1:50 hod. mi na první půlmaratón v životě, když ještě před třemi měsíci neběhal, přijde jako skvělý výsledek. Já bych ho s přísným, leč povzbudivým pohledem klasifikoval „za lepší 2", a to pouze proto, že si nenechal říct s přepálením začátku. |
Když jsem se blížil konci, hlavou mi několikrát zavířila myšlenka, jestli můžu vůbec uběhnout maratón pod čtyři hodiny. Myslím si, že to nepůjde. Sice je ještě pět týdnů čas, ale 42 kilometrů bude rasovina.
| René: Já věřím, že to půjde. Jen to bude chtít trochu více disciplíny a připravit na výkon kromě nohou i hlavu. Libor se bude muset naučit běhat pomaleji a déle (a s radostí). Určitě mu to s postupujícím jarem půjde lépe a lépe. Vždyť na břehu řeky, kam chodí trénovat, bude k vidění stále více copatých běžkyň v upnutých elasťácích... |
Půlku jsem běžel v sobotu, v pondělí před půlmaratónem jsem dal patnáct kilometrů, abych poznal, jak tato distance chutná. Patnáctka mi nepřišla likvidační. Ve středu a ve čtvrtek jsem dal po pěti, abych zaběhl, ale neubral sílu na sobotu.
V neděli jsem vyklusal čtyři kilometry. Tak mi bylo řečeno, ale nechtělo se mi, tělo protestovalo, ale mělo smůlu. Nohy bolely a nejen nohy. Při půlmaratónu začala stávkovat ramena. Jak jsem přestal navštěvovat posilovnu z důvodu času a ušetření energie, ochablo svalstvo a nyní se ukázalo, že budu muset do maratónu párkrát zajít mezi železo. Anebo prostě jen nejsem zvyklý, což je pravda, takhle dlouho jsem ještě nikdy neběžel. A to mě čeká ještě jednou tolik.
