Osvěžující energetický nápoj Coco Rizo

Dle průvodního textu se máme těšit na hustou až rosolovitou tekutinu. No má úcta, Liborovi v redakci to radši nebudu ani ukazovat. To by zas bylo řečí a vypít bych si to beztak musel sám. No nic, pokrok si žádá oběti. A vzhledem k tomu, že pan Jurek se těmi svými vynálezy cpe neustále a neustále má i výborné běžecké výsledky, budu mu důvěřovat. Kdo ví, třeba po tom rosolu budu svištět jak raketa.

Na překladech z angličtiny, potažmo z americké angličtiny, je zapeklitá jedna věc – v Americe nejspíš prodávají v sámoškách úplně jiné věci než u nás. A tak půlku ingrediencí člověk u nás v životě neviděl a v některých případech ani netuší, o čem to autor mluví. Sirup z agáve už jsem jednou viděl, ale ve spíži ho nenacházím. „Výtažek z kokosu" mi nic neříká. Vždycky jsem si myslel, že z kokosové skořápky se dá vytáhnout kokosové mléko nebo kokosová dužina, kokos sám. No nic. Vietnamec na rohu má v sortimentu něco, co má na krabičce namalovaný kokos. To prostě bude ono, nebo maximálně něco jiného. Šup s tím do nákupního košíku.

O semínka chia už jsem párkrát zavadil. Dokonce jejich zbytek nalézám v úplně zadním rohu šuplíku se zásobami. Ona semena se tam ocitla poté, co jsem zhodnotil, že na mne a mé výkony nemají pražádného vlivu. Občas mám pocit, že autor knihy o tom zrození k běhání byl uplacen nějakou chio-semínkovskou mafií. Protože než u nás vyšla tahle kniha, nikdo si po semenech chia ani nevzdechl. Teď se naopak do republiky vracejí lidé, kteří Měděné kaňony z té knihy opravdu navštívili, a tvrdí, že Taraumarové o žádné chie nic nevědí, natož aby ji konzumovali. Tak si to přeberte.

Já zatím přebírám své zásoby ingrediencí a připadám si jako jeden nejmenovaný protagonista televizního kurzu vaření. „Nemáte sirup z agáve? Tak tam místo toho vražte třtinovou melasu nebo med!" No jo, už to tak dopadne. Vzniká zcela nový recept, lehce inspirovaný Scottem Jurkem. Ať žije český kulinářský punk! (Is not dead.)

Připravuju jeden pytlík rýže od strýčka Bena. Odhlédnuto od toho plastu, v němž se to vaří, to bude kvalita a samá zdravá věc. Když je uvařeno, hážu všechno až na ta semínka do mixéru a tisknu tlačítko „turbo". To jsem neměl dělat. Melasa je dost do hněda, všude po kuchyni jsou drobné hnědé kapky.

Navíc to vypadá, že si mixér neporadí s kvalitní rýží. Do pytle! Běžím pro pilník a brousím nože mixéru. Pokračuju v mixování, přidávám semínka a – piji. Mno, není to špatné... Možná si to ještě někdy udělám.

Dokonce i synek se sápe po hrnku s tajemným americkým nápojem. Když se dozvídá, z čeho to je, říká sice „Fuj, fuj!", ale jde si dvakrát přidat. Dobré znamení. A ty hnědé skvrnky na stole, na dlaždičkách a vůbec všude, kam v kuchyni oko dohlédne? Nechám to tak. Až se vrátí partnerka, svedu to na děti.

Bez dohledu žen jsme také vyráběli rýžové mléko.