Článek
Teorie říká jasně, že je technicky zcela vyloučeno, aby byl člověk dobrý vytrvalec a zároveň dobrý sprinter. Jde o různý poměr různých svalových vláken a basta. Však také postavy světových vytrvalců ani vzdáleně nepřipomínají robustní postavy nejlepších sprinterů. V podstatě se jedná o dva zcela rozdílné sporty a vy si musíte vybrat. Nebo ne?
Když se narodíme, máme přibližně stejně rychlých i pomalých svalových vláken. Z poměru 1:1 se ale může stát až 1:4 či 4:1. Špičkoví sprinteři mají až čtyři z pěti svalových vláken rychlých. Naproti tomu maratónci olympionici mají poměr zcela opačný a čtyři z pěti jejich vláken jsou ta pomalá. Tyto názvy jsou ale velmi zjednodušující. Naše svaly potřebují oba druhy vláken a žádné z nich není „lepší" nebo „horší". Každé má jen jiné vlastnosti.
Rychlá svalová vlákna zajišťují výbušnou sílu, explozivní záběr. Mají proklatě krátkou reakční dobu, ale brzy se unaví. Pomalá svalová vlákna jsou odpovědná za vytrvalost. Jejich reakční doba je delší, ale zato vydrží pracovat i mnoho hodin bez přestávky. Jednotlivé druhy svalových vláken dokonce jinak reagují na trénink. Zatímco pomalá vlákna s lepší trénovaností příliš nerostou, jejich rychlejší bratři rádi bobtnají, nabírají na rozměrech i na váze.
Otázka ale v mnoha případech nezní, pro co se rozhodnout, protože na amatérské úrovni můžete být i poměrně rychlí i poměrně vytrvalí. Spousta svalovců uběhne maratón za velice slušný (hobby) čas a spousta amatérských vytrvalců má dost dobré sprinty. Dilema být, či nebýt sprinterem, vypadat spíše jako Bolt, nebo jako Mo Farah není třeba vůbec řešit. Respektive ho řešte, pokud patříte k těm 0,00000042 procentům populace, kteří vůbec mají naději svými sprinty někde opravdu významně zaimponovat. A pokud netrénujete třeba i 60 kilometrů denně, není třeba se příliš obávat, že by vaše dosavadní sprinty byly ve smrtelném ohrožení.
