Článek
Jak vlastně vznikají svalová poranění, jak je poznat a jak jim můžete předejít? K poranění svalů všech stupňů dochází nejčastěji nepřímo dysbalancí svalových skupin či náhlým nekoordinovaným pohybem, kdy sval není na zátěž přizpůsoben a připraven. Ve většině případů tomu bývá při nedostatečném prohřátí před výkonem, u nedokonale trénovaných jedinců či při unavených nebo podchlazených svalech.
Zejména nedoléčená předcházející zranění a špatně diagnostikovaná mikrotraumata mohou způsobit zvýšené riziko návratu takovýchto poškození. Tyto příhody mohou prakticky kdykoli postihnout jak výkonnostní sportovce, tak i hobíky. K namožení i mikrorupturám často dochází po náročných závodních i tréninkových výkonech, v sebězích kopců apod. A pozor! Vzhledem k tomu, že se poraněný sval hojí vazivovou jizvou, která již není plnohodnotnou tkání, není schopná kontrakce a to má prakticky trvalý vliv na svalovou činnost, je vždy daleko lepší problémům zavčas předejít, než je později řešit.
Druhy svalových obtíží
Svalové obtíže mohou mít hned několik podob. Dělíme je do 4 základních druhů podle závažnosti. Prvním a zároveň nejčastějším z nich je namožení svalu. Jedná se o stav, kdy při napnutí svalových vláken není porušena jejich anatomická kontinuita. Ve většině případů k namožení svalu dochází při jediném nadměrném působení síly nebo jej způsobuje dlouhodobější nadměrné přetěžování.
Dalším typem problémů týkajících se svalů je jejich natažení. Jde o prodloužení svalových vláken na hranice možností. Svalové napnutí zde vzniká zpravidla nepřímým mechanismem. Dochází k němu během tzv. excentrické kontrakce.
Nejzávažnější z této skupiny obtíží postihujících svaly je jejich natržení neboli svalová ruptura, jež může být buď částečná, nebo úplná. Vzniká zpravidla nepřímým působením a projevuje se ostrou bolestí ve svalu. Používá se zde čtyřstupňová klasifikace:
1. trhlina jednotlivých vláken
2. ruptura několika svalových vláken
3. přetržení četných svalových vláken
4. kompletní ruptura svalu i fascie (jeho ochranného obalu).
Další nepříjemnou obtíží, diskvalifikující ze sportovního výkonu, je svalová křeč. Ve většině případů bývá vyvolána nepřiměřenou ztrátou tekutin a iontů během fyzické zátěže. Nejčastěji jde o poškození svalů stehna a lýtka.
| Pro příští díl připravujeme: Únavové zlomeniny |
Proces hojení
Hojení u měkkých tkání probíhá ve 3 fázích. Nejprve probíhá na postiženém místě zánět. Ve druhé fázi se tkáň začíná postupně opravovat a následně obnovovat své funkce. V léčení se postupuje podle závažnosti potíží. V první fázi pomůže ledování – zabrání většímu otoku tkání. V dalších dnech podpoříme hojení především zlepšením prokrvení – např. teplem, Priessnitzovými zábaly nebo střídavými koupelemi. Pomůže rovněž tejpování a protizánětlivé masti.
Moderním prostředkem fyzioterapie je rovněž rázová vlna. Není však vlna jako vlna. „U natažení či namožení bez anatomického poškození svalových vláken pomůže tzv. radiální rázová vlna. Funguje "podobně" jako palička na maso, když chcete, aby řízek změkl. Ta se však nesmí použít v případě poškození svalových vláken, ačkoliv ji někteří dávají. Poškozené tkáně pak daleko více krvácejí.
Léčit potrhaná svalová vlákna umí jen tzv. fokusovaná rázová vlna, která stimuluje poškozené tkáně k rychlejší regeneraci," vysvětluje Mgr. Iva Bílková z FYZIOkliniky. Fyzikálně je to tak, že fokusovaná rázová vlna působí cíleně do hloubky tkání a soustředí svou energii přímo do postižených míst, radiální rázová vlna působí více na povrchu, kdy se její energie rozbíhá do okolí podobně jako kola na vodě. Uvolní přitom okolní stažené svalstvo a tím umoží lepší hojení.
V prevenci všech těchto nepříjemných a mnohdy bolestivých obtíží je nezbytné důkladné protahování v kombinaci s dynamickým strečinkem pro rozehřátí a prokrvení svalů před výkonem. Dbát byste měli také na dostatečnou regeneraci, kterou můžete ještě podpořit například masáží. Dobrou službu prokáže i voda: bazén, vířivka, nebo také sauna.
Ze života a z praxe
Má tréninková svěřenkyně, paní M., se rozhodla startovat v poměrně náročném čtyřdenním závodě, kde je třeba prokázat své běžecké umění na všech atletických závodních tratích na dráze od šedesátimetrového sprintu po deset kilometrů – tedy každý den jeden sprint, jedna střední a jedna dlouhá vzdálenost. Měla však poměrně dlouhou tréninkovou pauzu a například s tratěmi od 400 do 3000 m prakticky žádnou větší zkušenost. Rezervy měla i v běžecké technice a celkovém držení těla.
Do závodu navíc nebylo mnoho času, naše tréninky tedy směřovaly ke zlepšení techniky, oživení základní rychlosti a zlepšení obecné vytrvalosti. Tréninkové dávky nemohly být a ani nebyly - nijak vysoké. Přesto se ukázaly příliš náročné a bolesti stehenních svalů, které nastaly, ovlivnily náš další trénink. I po zařazení několika dnů klidu a domácí regenerace včetně vířivky se znovu objevily, jakmile jsme zařadily trochu svižnější tempo. V posledních dnech, kdy se již obecně „ladí forma" a tréninkové zatížení se snižuje, už jsme dávaly jen lehký klus a volno s protahováním podle potřeby.
První den se obešel bez problémů, dosažený výkon byl rovněž dobrý. Na další dny jsme preventivně použily kineziologické tejpování. Naše závodnice po dvou dnech závodu podstoupila i masáž. Před každým startem bylo důležité pečlivé rozcvičení, stejně jako poctivé vyklusání, protažení a regenerace mezi starty. Atletka byla jen běžně unavená, předchozí potíže se v průběhu závodu ani po něm již neobjevily, přičemž dosáhla dobrého výkonu i v závěrečné desítce.
Tento seriál pro vás připravujeme ve spolupráci s fyzioterapeuty z Centra fyzioterapeutické péče FYZIOklinika v Praze.
