Článek
Také jste si ještě donedávna jen tak prostě běhali pro radost, než jste si ve svém oblíbeném běžeckém časopise přečetli, jak správně došlapovat nebo jak správně dýchat? Pokud si dnes ještě jen tak vyrazíte do lesa nebo do parku zaběhat a čerta se staráte, jak u toho vypadáte nebo na kolik kroků vydechujete, patříte určitě k té šťastnější menšině. Ostatní už se dávno bedlivě sledují a snaží se napodobit nejefektivnější vzorce těch nejlepších. Je to ale tak správně?
Zdá se, že není. Nová studie prezentovaná v Journal of Sports Sciences totiž tvrdí, že běžci soustředící se na svůj styl nebo dech jsou ve skutečnosti méně efektivní než ti, kteří jsou ve svých myšlenkách někde úplně jinde. Z výzkumu vyplývá, že tělo běžce funguje efektivněji, když do procesu komplexního fyzického pohybu zasahuje bdělé vědomí co nejméně a vše je vykonáváno automaticky. Vědci prokázali, že budete-li se soustředit na svůj běžecký styl, budete o 2,6 % méně efektivní. V případě dechu je situace ještě mnohem horší. Pokoušíte-li se soustředit na svůj dech a zkoušíte jej nějakým způsobem ovlivňovat, poběžíte o 4,2 % méně efektivně. Efektivita byla měřena pomocí objemu využitého kyslíku ve vztahu k rychlosti. Testovací běžci byli efektivnější, když se soustředili na okolí, kterým zrovna probíhali, než na svůj běh. Znamená to snad, že pracovat na svém běžeckém stylu nemá smysl?
Nikoli! Z dlouhodobého hlediska má určitě nácvik efektivního řetězce pohybů velký smysl. Pokud měsíce a roky trénujete správně, efektivní pohyby vám přecházejí „do krve" a vy můžete v důležitých chvílích, například při závodě, nechat vše pracovat na „autopilota". Jedině tak budete pracovat nejefektivněji. Bude lepší, když se v té chvíli budete soustředit na své okolí než na své pracující tělo. V tréninku se můžete soustředit například na zvýšení kadence nebo správné postavení těla ‒ to přece vede už jen podle fyzikálních a fyziologických principů k vyšší efektivitě vašeho snažení. V žádném případě ale nečekejte, že vám při závodě pomůže třeba soustředit se na to, jak dopadá vaše chodidlo. Nejlepší výsledky prostě přináší dlouhodobý, precizní trénink a uvolněnost a pohoda v závodě. Zkratky zřejmě neexistují.
Že si ještě vzpomínáte na rozhovor s Janisem Kourosem, který přeci tvrdil, že ani za ta léta tréninku nemá žádného autopilota a i on se musí soustředit na správný běžecký styl? Máte pravdu, Kouros to skutečně řekl a zřejmě to tak i má. Kdo z nás nebo i světové elity je ale Kourosem s ambicemi trhat světové rekordy třeba v běhu na 1 000 000 metrů?
Zmiňovaná vědecká studie má totiž jednu významnou trhlinu: Vědci nechali své probandy běhat na relativně krátké tratě. Sami vědci přiznávají, že vytrvalostní běžci například ke konci maratonu tvoří z publikovaných závěrů výjimku. Soustředí-li se tito na svůj běžecký styl v posledních kilometrech závodu, kde už únava sehrává významnou roli ve snížené efektivitě pohybů, dosahují lepších výsledků. Něco podobného bude určitě platit i pro ultravytrvalostní disciplíny. Pro všechny bez rozdílu je ale určitě nesmírně důležitý správný a konsekventní trénink.
