Článek
V zásadě je možné naplno se věnovat běžeckým aktivitám i na profesionální úrovni i v sedmdesáti či osmdesáti letech. Zářnými příklady nám mohou být třeba Ed Whitlock nebo Gene Dykes, kteří dokázali zaběhnout maraton pod tři hodiny i ve věku nad sedmdesát let. Jak uvádí poslední Sports Medicine and Arthroscopy Review, je možné téměř cokoli, pokud na to jdete správně.
Je jasné, že s postupujícím věkem se fyzická schránka žádného člověka nevyhne určitým změnám a známkám stárnutí. Pokud ale chceme prožívat stáří stále aktivně a bez větších omezení, musíme pro to také něco udělat. Odborníci mají několik zásadních rad, jak dosahovat dobrých výsledků po dlouhou dobu, ať už jste závodníci nebo jen rekreační sportovci.
Starejte se o kotníky
Protažené, silné kotníky jsou základem každého pohybu po dolních končetinách. Mobilita kotníků je podle vědců zásadním limitujícím faktorem pro běh v pozdějším věku. Jedná se o skupinu svalů a šlach kolem kotníků a také lýtka. Udržování jejich dobré kondice se vám odmění bezproblémovým během a snížením rizika úrazů. Zatuhlost kotníků se totiž přenáší do lýtek a Achillových šlach, které se následkem toho přetěžují, a tato skutečnost stojí na začátku většiny zranění v této oblasti. Navíc si připočtěte i fakt, že jakékoli problémy se v pozdějším věku táhnou déle, protože tělo už neregeneruje tak rychle jako kdysi.
Posilujte
Autoři studie kladou důraz také na dobře složený tréninkový rezistenční program zahrnující závaží, vlastní hmotnost nebo gumové expandery. Silový trénink je podle nich zásadní při předcházení běžeckých zranění v pozdějším věku. Už dříve bylo zjištěno, že silový trénink může snížit riziko nejrůznějších zranění spojených s opotřebením jednotlivých tělesných partií až o polovinu.
Kompenzace
Tuto zásadu považují výzkumníci za platnou pro běžce všech kategorií: Pro dlouhodobý výkon je zásadní nechat tělo po několik dní odpočinout od běžeckého tréninku a vystavit ho jiným pohybovým vzorcům. Zvláště důležité je to pak pro lidi trpící některým z degenerativních onemocnění kloubů nebo kostí a také pro sportovce po operaci kolene. Autoři studie doporučují zařadit do týdenního tréninkového programu například jízdu na kole nebo plavání. Psychicky nás povzbudí změna prostředí, fyzicky dáme tělu odpočinout pohybovou aktivitou s nízkou nebo žádnou hladinou otřesů.
Kadence
Pro běžce vyššího věku mají vědci ještě jedno doporučení, a to udržovat vyšší kadenci kroků. Slibují si od toho menší zatěžování kolenního kloubu. Ten se musí vyrovnávat s nárazy, které se zvyšují společně s rostoucí délkou kroku. Je ovšem otázkou, zda se právě samotná délka kroku s postupujícím věkem sama neupravuje a zda je ještě potřeba aktivně do pohybového vzorce zasahovat. Určitě ale neuděláte špatně, když se nebudete snažit uměle délku svého kroku prodlužovat.
