Článek
V pondělní ráno 13. března 2017 ve 4:00 svět ztratil jednu z největších legend svého druhu. Ed Whitlock podlehl v Princess Margaret Cancer Centre v Torontu rakovině prostaty. Whitlock byl jedním z nejnadanějších běžců všech časů a za dobu svého působení sesbíral hezkou řádku světových rekordů. Jedním z nejpůsobivějších byl jeho maratonský čas 2:54:49, když mu bylo 73 let. Ještě nikdo v jeho věku podobný výsledek nezopakoval.
Ed se narodil v Londýně a později se kvůli práci přestěhoval do Kanady. Usídlil se v ontarijském městě Milton. Ještě na škole vynikal v přespolním běhu, po příjezdu do Kanady se ale svého koníčku vzdal a běhat zase začal až v 41 letech, kdy se zaměřoval na střední tratě. První maraton běžel až ve chvíli, kdy se mu tehdy čtrnáctiletému synovi nepodařilo rozmluvit jeho záměr běžet 42,2 kilometru v rámci jednoho závodu. Běželi tenkrát spolu. Ed protnul cílovou čáru v čase 2:31:23 ve věku 48 let. Asi právě tehdy vlastně všechno opravdu začalo...
‘Don’t limit yourself’ - Ed Whitlock, 2:54:49 marathon at age 73 #RIPEdWhitlock pic.twitter.com/SsQLjJLd5j
— Athletics Canada (@AthleticsCanada) 13. března 2017
Ed závodil téměř do poslední chvíle. Ještě v roce 2016, tedy ve věku 85 let, dokončil maraton v Torontu za 3 hodiny, 56 minut. Tento rok mu ve větších běžeckých projektech bránilo zranění ramene. Alan Brookes, ředitel Scotiabank Toronto Waterfront Marathonu, se mimo jiné vyjádřil, že „Kanada stejně jako celosvětová běžecká komunita utrpěla Edovým odchodem obrovskou ztrátu." V pondělní tiskové zprávě stojí: „Tak nějak jsme doufali, že Ed tady s námi bude napořád a bude stále vylepšovat své rekordy. S Edem jsme vyrůstali. Ed v 90. letech vyhrál mnoho závodů z naší série ve svých botách, které měl přes dvacet let. On byl tím, kdo definoval náš maraton. Navždy bude živoucí součástí naší identity a ducha našeho závodu."
Poslední Whitlockův rekord byl jedním z nejvíce diskutovaných atletických výkonů minulého roku, což je skutečně velmi působivé, uvážíme-li, že rok 2016 byl zároveň rokem olympijským. Sám Ed měl ale k pýše a zveličování svých úspěchů hodně daleko. „Nevěřím, že bych měl být hrdinou," komentoval události v době, kdy jej oslavoval doslova celý svět. A když měl z pozice ostříleného profesionála poradit ostatním běžcům, měl jen lakonickou odpověď: „Nejsem si jistý, že to, co dělám, je dobré pro mne, natož pro někoho jiného." Projevil se Edův původní suchý anglický humor? To není jisté. Co ale jisté je, že Ed bude chybět. Nejen Kanadě.
