RECENZE: Petr Novotný ‒ Extrémní sport ve starobním důchodu

Hned na úvod autor, klinický psycholog a psychofyziolog, čtenáře řádně profackuje skutečnostmi vytrženými ze surové reality. Všichni jsme byli mladí a při troše štěstí budeme všichni jednou staří až prastaří. Všichni bez rozdílu jednáme tváří v tvář času sebezáchovně. Jen na to jdeme každý jinak. Jedni berou stáří jako výzvu ke zintenzivnění tréninku a jeho prodlužování, druzí okázale rezignují na jakékoli fyzické aktivity. Oba tábory se domnívají, že tak činí správně a v zájmu svého vlastního blaha.

Je na každém z nás, zda se nechá ochromit důchodcovskou rezignací, nebo i s hůlkou v ruce agilně vzdorovat do samého závěru. „Rezignující důchodce se mnohdy domnívá, že už se nemusí o nic snažit a postačí mu vyčkat, až se k němu bezstarostné a příjemné stáří dostaví samo od sebe. A čím hůře se pak psychicky i fyzicky cítí, tím méně se odhodlává s tím něco udělat," říká autor této pro mnohé nebezpečné příručky a odborník na psychosomatickou medicínu. Petr Novotný se v posledních letech zabývá psychickými příčinami nebezpečných nemocí, touto knihou ovšem „logický" sled obrací a klade si otázku, proč jsou lidé zdraví, aktivní a fyzicky výkonní i ve velmi pokročilém věku.

Odpovědí je sedmero životních příběhů lidí kmetského věku, kteří se k rezignaci postavili zády. Nejstarší maratonec v republice, vytrvalostní plavkyně a otužilkyně, vytrvalostní běžec, cyklista, ironman, běžkyně na lyžích, běžkař a do osmice všeho dobrého vlastně i sám autor. Tady všude můžete hledat inspiraci i motivaci. Zjistit, zda na té dvojce červeného před spaním přeci jen nemůže něco být, zda je dobré se otužovat či zda je bezmocné, nešťastné stáří plodem „životní smůly", nebo spíše následkem rezignace, lenosti, pohodlnosti.

K zamyšlení nás Petr Novotný ponouká i s ohledem na preventivní lékařskou péči. Opravdu je nutné léčit všechny odchylky od průměrného „normálu"? Opravdu je nemocný každý, kdo přesně neodpovídá tabulkám? Další otázky, na něž můžeme dát relevantní odpověď pouze dlouhodobým směřováním našich životů. Nejlépe pak ještě o něco dříve, než dojde na starobní důchod.

Autorovy vlastní terapeutické poznatky se prolínají s jednotlivými biografickými příběhy českých veteránů. Petr Novotný provádí vytrvalostní sportovní experimenty i sám na sobě a může tak zprostředkovat některé zkušenosti takříkajíc z první ruky. Ke slovu se dostanou i mnohdy alarmující zjištění z klinické praxe. 160stránková publikace je bohatě doplněna barevnými fotografiemi a na několika místech nalezneme celé fotobloky kmetských účastníků nejrůznějších závodů.

Autor ve své vlastní praxi nesčetněkrát poznal, že stav těla úzce souvisí se stavem mysli, že některé nemoci vznikají především v naší hlavě a náš fyzický stav přímo odpovídá tomu, jaké myšlenky v té naší makovici necháme nejčastěji přesýpat. Petr Novotný nás tak implicitně zve, vyzývá a nabádá k překonání asi největšího novodobého strachu, totiž strachu z poznání sebe sama. Protože, jak on sám říká, „kdo nepozná sám sebe, ten nikdy nepozná ani ostatní". Velmi věřím, že po přečtení této knihy ve svém nitru mnozí z nás poznají ultravytrvaleckou mašinu odmítající se vzdát, byť by na záda čas vypálil už třeba i devatero křížků.