Článek
Dyspraxie je porucha provádění koordinačně složitějších pohybů a úkonů. Jedná se o poruchu schopnosti mozku zpracovávat přicházející vjemy a reagovat na ně. Dyspraxie se může projevovat velmi různorodě, dle toho, jaká funkce je oslabená. Dítě může mít problém třeba chytit míč, protože neodhadne, kdy bude akorát tak daleko pro chycení. Neví, odkud přijíždí auto nebo jak je daleko, protože nerozezná, odkud přichází zvuk. Dále má většinou poruchy v oblasti vnímání vlastního těla.
Má tedy problém odhadnout, kudy projde a kde narazí. Dítě také neumí zacílit pohyb, třeba se chce natáhnout pro skleničku a místo toho ji vyleje, protože pohyb přestřelí. Neumí přizpůsobit sílu, takže třeba drží tužku příliš křečovitě a pero vždycky rozskřípe nebo ulomí hrot tužky. Nezvládá pohybovat se do rytmu. Těžko se učí jezdit na kole. I běh dyspraktického dítěte je jiný. Tělo se různě kolíbá do stran, vypadá to, jako by každou chvíli mělo zakopnout, což se také často stává. Tyto děti také běhají později, neumí zkoordinovat dynamický pohyb, takže zatímco vrstevníci pobíhají po hřišti, dyspraktické dítě jenom chodí.
| PŘEDCHOZÍ DÍLY |
|---|
| Kdy začít konečně trénovat, ať z něj "něco je"? |
| Jak je to s dětskou nohou? Boty ano, či ne? |
| Jak podpořit správný vývoj dítěte už od plenek? |
Dyspraktické dítě se vždy obtížněji učí novou pohybovou dovednost a je po ní vyčerpané, protože na ní musí vynakládat větší úsilí. Tím pádem je toto dítě je v kolektivu dětí často outsiderem – nezvládá tělocvik nebo i výuku – například psát a dívat se na tabuli zároveň, či psát a poslouchat zároveň. Tento hendikep má samozřejmě vliv na rozvoj sebeúcty a může ovlivňovat další úspěch dítěte ve škole i práci.
Co s tím? Je nějaká možnost zlepšení? Odpověď zní jednoznačně: ano. I když dítě možná zůstane lehce za svými vrstevníky, nemusí za nimi zaostávat tolik. Mozek má velký nevyužitý potenciál a ten je potřeba cílenou stimulací aktivovat. Vyšetří se, která funkce je oslabená, a ta se trénuje a rozvíjí. A bohužel není úplně komfortní trénovat to, co nejde. Proto je nutné najít správnou cestu, abychom dítě nefrustrovali a naopak samo mělo na tomto rozvoji zájem.
Proto takové cvičení musí být NEVÝKONOVÉ, cílem je proces sebepoznávání, získávání zkušenosti se svým tělem, dítě nesmí být svázáno tím, že úkon musí provést správně. NEHODNOTÍCÍ, každý pokus je dobrý, každý pokus dítěti zlepšuje jeho vnímání těla a každým pokusem je bohatší o novou zkušenost. NESOUTĚŽIVÉ, dyspraktické dítě v soutěžích vždy prohrává, proto má k soutěžím odpor. NEDIREKTIVNÍ, dítě by mělo mít svobodu a dělat do určité míry to, co ho láká. Cvičení nesmí být o drilu a příkazech. Tím se v něm akorát vypěstuje odpor k pohybu, kterého se bude později jen těžko zbavovat. A pro rodiče je takové dítě výzvou, jak zapracovat na své trpělivosti. Obě strany tedy mohou jenom získat.
Tento seriál pro vás připravujeme ve spolupráci s BeBalanced.cz.
