Článek
Možná vás to překvapí, ale nejdůležitější část pohybového vývoje probíhá v prvním roce života. Se zráním nervové soustavy se zakládají svalové souhry, které zásadním způsobem rozhodují o tvaru páteře, hrudníku a končetin v dospělosti. Také se zakládají stavební kameny hybnosti, které bude dítě používat celý život. Jak se to nastaví na začátku, tak to bude mít tendenci zůstat a naše snahy o změnu se budou potkávat jen s částečným úspěchem.
Problém je, že vývoj v prvním roce života má jen malá část dětí ideální. U většiny dětí se už v začátku života vyvíjí určitá svalová nerovnováha, která dává základ v lepším případě potížím s páteří nebo klouby až v dospělosti, v horším případě už v dětství. Svalová nerovnováha, ke které máme obecně tendenci směřovat, vede k vadnému držení těla nebo asymetriím třeba typu skoliózy.
Proč tomu tak je, je otázkou. Může za to pravděpodobně mnoho vlivů během těhotenství, při porodu a pak v době, kdy je už dítě na světě. A co můžeme udělat my, je tyto vlivy omezit či je nahradit vlivy pozitivními. Pro příklad: Dítěti ještě nenarozenému se vyvíjí mozek a pohybové funkce. V břiše toho dokonce umí víc než krátce po narození. Šokem z nového prostředí některé své funkce na čas ztratí. Proto je dobré i ještě nenarozené dítě pohybově stimulovat. Tedy jednoduše řečeno rozmanitě a samozřejmě s rozumem se hýbat a nesedět jen u počítače. Dost problémů může vzniknout i samotným porodem – pokud vznikly velké tlaky na hlavičku či se dítě narodilo se vztyčenou ručkou nebo koncem pánevním. Po porodu může mít totiž dítě blokádu krční páteře, poraněné raménko apod. Poraněnou část těla pak nebude zapojovat v pohybu dobře.
No, a vlivy po porodu? Opět je dobré dítě stimulovat pohybem, tedy nenechat ho pouze ležet v postýlce či kočárku. Je dobré dítě nosit třeba v šátku a rozmanitě se s ním pohybovat – uklízet, nakupovat a podobně. Dítě vnímá, kdy zrychlíte, kdy zpomalíte, kdy musíte vyvažovat nestabilní situaci a tím samo získává pohybové zkušenosti. Nošení v šátku je kontroverzní téma, ovšem pokud je v něm dítě opravdu dobře uvázáno, je správně podsazeno a má zafixovanou hlavičku, je to to nejlepší, co pro něj, zvláště v prvních týdnech jeho života, můžete udělat.
Čím je dítě starší, tím více pohybu potřebuje. Nepotřebujeme ale nic speciálního. Nejlepší je dát dítě na rovnou plochu a dát mu k dispozici dostatek stimulů. Vývoj pohybu vpřed žene psychika. Dítě strašně chce se k něčemu dostat, a tak hledá cesty, jak to udělat. Proto to dětem neusnadňujte sedátky, chodítky a ohrádkami. Jednak je tím dostáváte do pozic, do kterých by se samy ještě nedostaly, a tudíž na ně nejsou připravené a dále jim vezmete fázi naštvání nad tím, že by se hrozně rády za něčím dostaly a nemohou, což je motorem jejich vývoje.
Je zajímavé, jak se dítě různě hýbe na různých površích. Naše domácí prostředí s hladkou klouzavou podlahou mu ve vývoji také nepomáhá. O hladkou podlahu se těžko opřete a vyhoupnete na kolínka. Všude to podkluzuje, a tak mimčo raději zůstane na břiše a hledá cesty, jak se pohybovat vpřed vleže. Začne se plazit všemi možnými způsoby a polohu na všech čtyřech klidně přeskočí. Když ale dáte dítě na trávu, či na deku venku, začne mu jít zvedání mnohem lépe, protože klouzání je vyloučeno.
Dětské tělo je velice tvárné, rychle tedy reaguje na zátěž. Je to dáno tím, že není ještě zcela vyvinuta kostra, části kostí tvoří ještě chrupavky, vazivová tkáň je volnější než v dospělosti a svalové tkáně je méně. Cíleným cvičením trvajícím pár minut můžete viditelně změnit držení těla na následující dvě hodiny. Pokud se dobré vlivy či cvičení opakuje, změna se fixuje. Platí to ale i naopak. Stačí třeba dítě jen nosit na jedné ruce, kdy je ukloněné a zrotované. Pokud ho takto vezmete několikrát za den a nikdy to nevystřídáte, dítě si na takovou polohu bude zvykat a fixovat si ji. Pak budete pozorovat, že se vleže na rovném stáčí k jedné straně, nožičky mu padají na jednu stranu a přetáčí se jen na jeden bok.
Prostě a jednoduše: Děti nejsou skleníkové kytičky. Nepotřebují speciální dečky, sedačky a jiné výdobytky. Nepotřebují ani příliš hraček. Nejlépe si totiž vyhrají s běžnými předměty všedního dne. A nepotřebují ani příliš úzkostlivou péči. Potřebují se trochu otrkat a mít zkušenost, protože člověk se učí hlavně na základě své zkušenosti.
Tento seriál pro vás připravujeme ve spolupráci s BeBalanced.cz.
