Článek
Nezáleží totiž ani tak příliš na tom, co děláme, jakou pohybovou aktivitu či jakou profesi, ale spíše, jak to děláme. A o tom rozhoduje nastavení našeho centrálního počítače, tedy nastavení pohybových programů v mozku. Bohužel jsme si málokdy kvality tohoto nastavení vědomi, protože ho vnímáme jako přirozené, je pro nás automatické a tedy i správné. Že není něco v pořádku, si uvědomíme až zpravidla po prvních či opakovaných zraněních.
Náš počítač často pracuje mírně řečeno ne zcela ideálně, alespoň co se týká pohybových programů. Tyto chyby v jejich nastaveních se projevují celkem podobně. Vytváří v našem těle vždy podobnou svalovou nerovnováhu. Důvodů je hned několik. Jedním z nich, kterým jsme všichni zatíženi, je evoluce. Ještě jsme se plně neadaptovali na chůzi po dvou, proto svaly, které používají ostatní čtyřnozí savci, mají tendenci i u nás získávat převahu, zatímco svaly specifické pro lidskou rasu mají tendenci z funkce vypadnout. Často k tomu dojde už na úplném začátku našeho života. V prvních týdnech a měsících po narození by se měly zapojovat určité svaly do pohybu a dát základ dobrému napřímení páteře a postavení v kloubech. K tomu ale často v plné kvalitě nedojde. Takže základní stavební kameny naší motoriky jsou vratké.
Pokud jsme se raným dětství prokousali bez úhony, čekají na nás jiné překážky. Jednak je to omezení našeho pohybu povinnou školní docházkou, tedy určitá pohybová chudost. Dále nás formují pohybové aktivity a sporty, které provádíme. Tedy jednostranná nebo příliš velká zátěž. Dále nás velmi výrazně formují úrazy. Následky zlomené nohy či vykloubeného kolene se mohou projevit třeba až po dvaceti letech opakovaným zraněním této končetiny třeba právě při běhu. A nakonec nesmíme opomenout ani faktor, který je možná nejvýznamnější, a to jak dobře umíme vnímat naše tělo, tak dobře s ním umíme i zacházet.
Jak se dopracovat k chronickým problémům
Někdo nemá žádné potíže, protože měl dobrý vývoj v prvním roce života, nemá příliš devastující zaměstnání, celý život se přiměřeně hýbal a má dobré vnímání těla. Pokud u takového člověka dojde k nějakému úrazu, rychle se z něj dostane a je opět brzo ve formě. Opačně je na tom člověk, který neměl vývoj úplně ideální (nejsme si toho vědomi, ale je nás takových hodně), pohybová zátěž, pokud je, je spíše jednostranná, k tomu přidejme sedavý způsob života nebo naopak fyzicky velmi náročné zaměstnání, nějaký ten úraz, vlivy evoluce a chronické problémy jsou na světě.
Lepší dříve než později
Svalová nerovnováha znamená, že některé svaly mají tedy tendenci slábnout a pracovat méně, opačné svaly, nebo jejich části pracují příliš, jsou ve zvýšeném napětí a sami o sobě jsou zdrojem bolesti. Projevuje se to u běžce například bolestí v lýtku, hamstringů nebo bolestí svalů podél páteře. Mohou bolet i jejich úpony, za které svaly chronicky táhnou. U běžců pak vznikají například bolesti Achillovy šlachy, ITBS nebo bolest sedacího hrbolu. Dalším zdrojem bolesti mohou být přetížené části kloubních ploch, protože taková svalová nerovnováha vede k vychýlení kloubních ploch do neideálního postavení. Klasicky bolí kolena či kyčle v tříslech. Tyto funkční poruchy později vedou k poruchám strukturálním, které už nejde odstranit. Všem těmto zraněním říkáme zranění z přetížení. Tyto bolístky je nutné brát jako signál a řešit je včas, než dojde k opravdovému poškození.
Pokud chceme řešit příčinu potíží, je nutné nepracovat pouze se svaly a klouby, ale s nervovým systémem, především s mozkem. Musíme změnit práci mozku jako řídícího orgánu tak, aby pracoval v náš prospěch. To sice vyžaduje určité úsilí, ale z dlouhodobého hlediska je to jednoznačně a zcela logicky velice výhodné. Mozek naučíte pracovat s tělem lepším způsobem a tato funkce se stane automatickou. Nejste tedy díky tomu předurčeni k doživotnímu kompenzačnímu cvičení.
Tento seriál pro vás připravujeme ve spolupráci s BeBalanced.cz.
