Se sobem a v sukni za dalšími omrzlinami!

Přeskočíme pár dní a v 15:52 znovu s pár běžci přistáváme v Ostravici. Před areálem Na Pile už je slušná fronta na registraci, která začíná ve čtyři. Ještěže jsem vybaven spoustou oblečení včetně u mě neobvyklé péřovky. Dav kopců chtivých běžců se přesunul dovnitř do tepla. Číslo a čip, který je nezvykle na gumičce na krk, modré tričko a vstup do gastro zóny mám. Jirka, který natáčí závod i z dronu, mě krátce vyzpovídal. Říkám mu, že když dám šest až osm kol, bude to úspěch. Ještě jdu k Žákajdě (Alena Žákovská) na odběr krve před závodem, abych se dozvěděl, jak to se mnou zamává (výsledky budou časem). Kamarád Honza mi pak trochu vyděšeně psal: Tome? Prosím tě, tam nás budou očkovat nebo co? Berou tady krev, je to ale jen dobrovolný výzkum, uklidňuji.

Účast za náš profi-team je tady v jednotlivcích i dvojicích hojná. Máme na Sepetné jeden pokoj, takže paráda. Základní varianta v ceně startovného zahrnuje místo na spacák v tělocvičně hotelu nebo za příplatek též pokoj. Můj parťák plyšový sobík má hlad, tak se dole stavíme na Ondrášův talíř, velkou porci brambor s masem. Pokecáme s mnoha kamarády a kamarádkami. Tady si jeden kamarád myslel, že běžím kategorii dvojic a sobík je prostě něčí přezdívka. Později se i ke dvojicím dostaneme.

Co sezobnout za dvacet čtyři hodin? V ceně startovného máte čaj, kávu, ioňták a dvě polévky. Jen na to bych na extrémní vytrvalostním závodě vydržel možná tak dvanáct hodin. Nechám se překvapit tou příplatkovou gastro zónou. Někteří závodníci mají svůj support s jídlem. Případně můžete na vrcholu navštívit Zátopkovu a Bezručovu chatu.

Budík na osmou, snídaně, seběhout dolů k pile a v deset hodin start. Okukuji výbavu, většina má hůlky, nesmeky nebo boty s hřeby. Osm set běžců se vyhrne zatím do mírného kopce po silnici. Po necelých dvou kilometrech jsme s Honzou u transformátoru. Tady budeme točit další kola. V davu se skoro nedá předbíhat, alespoň to jako vždy nepřepálím. Teď to přijde: Když řeknu, že přecházíme do stoupání po kolmé zasněžené stěně, trochu přeháním. Ale jen trochu, na zhruba něco přes kilometr dlouhém úseku přidáme tři sta výškových metrů. Úsek je rozdělen na tři dílky cestami. Plus bonusovým přelézáním kmenů. Bez hůlek a nesmeků bych se asi nehnul z místa.

Teď zase jdeme kilometr a půl dlouhý traverz. Říkáte pohoda? Nohy se boří až čtyřicet centimetrů do sněhu a hůlky v něm mizí úplně. Následuje úzká vyšlapaná cestička, kde vítr šlehá do levé tváře, po otočce do pravé. Strniště na tváři přijde vhod. A omrzlé obočí snad přidá na atraktivitě. Ještě stoupání po sjezdovce a je tu vrchol Lysé hory, jů! Pípnout čip a pálit do dolů. Zdravím se s Jánem Čupoukterý celoročně chodí na Lysou bez trička. Seběh přes zatáčky, vyhnout se dvěma strženým místům na cestě. Až k Lukšinci pohoda. Pak vběhneme na takový sněžný tankodrom, dá se běžet, ale místy s velikým vypětím sil. Pak to zase sviští. Prokličkovat lesem a zas po širší cestě k Sepetné. Ještě seskákat, i s pomocí lana a pípnout čip. Kolo tak vychází dle mobilu na skoro 12 kilometrů s převýšením 800 metrů. Co mi to jen připomíná?

Rovnou jdu do druhého kola, na vrcholu bylo ještě pohodových -10° C. Znova na Sepetné, po pěti hodinách od startu a přes šest od snídaně mám hlad. Jdu zahálet do gastro zóny, ale pozor, sundat nesmeky. Něco těstovin s kuřecím masem. Ochutnat to a to, třeba chleba s džemem a čaj a džusy. Na pokoji dám dobít mobil a poohlédnu se po nových ponožkách. Radikálně z batůžku vyházím vše, co není v povinné výbavě. Kamarádi z týmu Michal s Jirkou střídavě točí kola, rychleji než já.

Dostáváme se k oblečení a výbavě. Na sobě mám suknici, černobílý kilt. Výjimečně elasťáky. Termo tričko s kuklou, kterému dle toho říkáme ninja. Osvědčenou lehkou, neprofouknutelnou, nepromokavou a prodyšnou bundu. Čepici, rukavice, hůlky a nesmeky. Další spoustu věcí jsem nakonec nepotřeboval. Michal má tři trička ninja, takže Jirka podotýká, že to tu máme jako na srazu samurajů.

Po dalším kole organizátoři kontrolují povinnou výbavu. Ani hláška, že mám nepovinného sobíka, nezabrala. Je v tričku už znatelně omrzlý, ale drží se a užívá si to. Je třeba ukázat nabitý mobil, termofolii, rezervní mikinu pro pomoc jinému závodníkovi, čelovku, rezervní čelovku. Ještě kovové nesmeky. Málem se to zaseklo s tunelem k ochraně obličeje a uší, který po zamyšlení vytahuji z kapsy. S ninjou ho nepotřebuji.

Někteří běhají bez nesmeků, tak je sundávám taky. Vždy trvá, když vylezu z vyhřátého hotelu, tak pět minut k transformátoru, než se zahřeju, pak je mi tak akorát a občas rozepínám bundu a sundávám čepici a rukavice. Tma, že by se dala krájet. Rozřízne ji má čelovka Fenix HM50Rna střední režim, 500 lumenů se už od sněhu moc odráží. V seběhu za hustého sněžení, ale až tak daleko vidět není. Naštěstí mám v hlavě GPSku a i se zavřenýma očima bych trefil zatáčky. Zase se netěším na dřinu v oranici pod Lukšincem. A zase dole, tentokrát slupnu kuřecí stehno.

Páté kolo jde ztuha. Ve dvě ráno jsem na Lysé teprve podruhé. Jenže v létě, když jsem tam přespával s kamarády na východ slunce, jsem tou dobou ještě spal. Že bych šel spát dole? To ne, ale zase se alespoň najím.

Šesté kolo mi trvá dvě hodiny a padesát minut, už žádná sláva. V seběhu začínám cítit stehna. Chvilku se proběhnu z kopce s Jirkou. Dole čeká Aneta, která mě báječně povzbudí. Na časomíře zbývá 2:55. Ještě jedno kolo tam zkusím narubat. Rozední se a rázem mám výkon na sto procentech. Strmý svah jako by zmenšil svůj sklon, na Lysé nezbývá předpokládaných 50 minut, ale rovnou hodina dvacet. Teď to dolů běží pěkně celou dobu. Píííp! a je tam v 9:28:14 sedm kol, 86 kilometrů s převýšením 5800 metrů. Vzhledem ke sněhovým podmínkám, slušné. Hodila by se účastnická placka, jinak pěkný závod. A kamarádi a kamarádky z týmu, ti podali parádní výkony. Michal s Jirkou dali dohromady dvanáct kol. Občas jsem jim to střídání záviděl a chvíli mi vždy trvalo odhodlat se znovu na svah.

Plán na příště asi bude dát si dvacet čtyři hodin tréninkově a pak rovnou vběhnout do závodu LH24. A méně testovat gastro zónu. Těmi sedmi koly jsem proplul ale překvapivě pohodově. Za 24 hodin bych vyzdvihl hlavně to termo tričko ninja, málo v čem je tak dobře.

A co mi Lysá, s až dvou metrovou vrstvou sněhu, vlastně připomněla? Převýšení na kilometr se rovná alpskému Scenic Trailu kde bylo ale o 35 stupňů více. Vzdálenosti by odpovídaly 9,5 kola.