KORUNA PO KRÁLOVI: Zhrozil jsem se. Bez fyzičky nebudou reprezentovat ani ti nejlepší, varuje Šlégr

Cítil byste se na post šéfa svazu, kdybyste po hráčské kariéře nepůsobil v mateřském Litvínově jako prezident, generální manažer či trenér? Kdybyste za sebou neměl šest let ve výkonném výboru hokejového svazu?

Mandát pouhého hokejisty na takovou funkci rozhodně nestačí. Sednout si bez funkcionářských zkušeností do židle nejvyššího orgánu českého hokeje považuji za prakticky nemožné.

Všichni kandidáti mluví o tom, jak je potřeba začít lépe pracovat s mládeží a vychovávat nové talenty. Vy nejste výjimkou. Jak toho chcete dosáhnout, když za posledních šest let, kdy jste členem výkonného výboru svazu, žádná změna k lepšímu není patrná?

Předloni jsme na svazu začali připravovat střednědobý plán, který kvůli covidu vešel v platnost až loni a pořádně bude nabíhat teprve teď. Důležité je, že se k němu mohlo vyjádřit, a také vyjádřilo celé hokejové prostředí. Vytvořili jsme a rozeslali klubům dotazník, abychom dostali zpětnou vazbu, kde vidí problémy.

Co vám přišlo zpátky?

Není ideální, aby v žákovských soutěžích končily některé zápasy skórem 30:0. A když se posuneme k dorosteneckým a juniorským ligám, všichni se jednoznačně shodli na tom, že se musejí zúžit, aby se vytvořilo konkurenční prostředí. U (mládežnických) reprezentací jsme zavedli fyzické testy a s hrůzou jsme zjistili, že ve všech kategoriích od U16 po U20 se našli hráči nesplňující kritéria vhodná pro reprezentaci. Když tohle nastalo za mých mladých let, tak jste prostě v reprezentaci nebyl.

Teď takové pravidlo chcete zavést znovu?

Ano. Musí to být jasný vzkaz hráčům, že tudy cesta nevede. Můžete být ve své soutěži nejlepší, když chcete ale být reprezentant, musíte splnit testy fyzické připravenosti. Jinak prostě reprezentovat nebudete. Podle mě totiž bez dostatečné fyzičky nemůžete konkurovat ostatním nároďákům, jejichž kvalita je o stupeň výš než klubová soutěž. Chceme prostě hráče přinutit, aby kvalitně a poctivě trénovali a byli připravení fyzicky i mentálně.

Zúžení juniorské extraligy na 14 týmů a dorostenecké na 20, jak je tomu nyní, považujete za dostačující?

Ano. Níž bych nešel, to už bych pokládal za zbytečné.

A otázka prostupnosti soutěží?

V dospělém hokeji jsem zastáncem baráže. V tom mládežnickém se každý rok mění ročníky, kategorie se posouvají a dost dobře se vám může stát, že někdy se prostě nesejde dobrý ročník, sezonu nezvládnete a spadnete. Proto tvrdím, že byste měl mít další rok co nejjednodušší cestu k návratu. Přesto hodně slýchám názory, že přímý sestup je špatný.

Proč?

Když klub spadne, přijde o dotace od města nebo kraje, protože prostě nehraje nejvyšší soutěž. Tak já se ptám: „To mi ti politici chtějí říct, že dítě, které spadlo, je horší jako člověk? Že bych mu neměl věnovat prostředky, aby se rozvíjelo ve sportu?" To přece ne, tomu se mi nechce věřit. Doufám, že podpora municipalit i v případě sestupu zůstane, protože to snad děláme nejen kvůli sportovním úspěchům, ale hlavně kvůli výchově, abychom děti u sportu udrželi.

Rovněž se chcete zasadit o lepší ohodnocení mládežnických trenérů, aby se své práci mohli věnovat na plný úvazek...

Jednoznačně, tohle je snad pro každý klub ten nejzásadnější problém. Trenér vás neformuje jen jako hokejistu, ale především jako člověka. Musí dostat odpovídající odměnu. Za mého mládí fungovaly takzvané refundace, kdy trenéři byli uvolňováni ze své práce a přidávalo se jim na platu. To dneska neexistuje, většina firem je ze soukromého sektoru. My si trenéry potřebujeme stáhnout k sobě a udělat z nich naše zaměstnance, aby se hokeji mohli věnovat naplno a nelítali z jedné práce do druhé.

Jenže kde všechny ty finance chcete sehnat? Že je český sport podfinancovaný, se ví dlouho a nepřijde mi, že by jednotlivé svazy v posledních letech dostatečně tlačily na politiky, aby se to změnilo.

Vrátím se v čase, tohle byl jeden z důvodů, proč jsem před dvanácti lety šel do Poslanecké sněmovny. Už tenkrát jsem vnímal, že peníze ve sportu strašně chybí. Tehdy ale padla Sazka a financování sportu se muselo řešit úplně jinak.

Evidentně ne dostatečně. Z tehdejších zhruba tří miliardy se státní podpora zvedla na 4,6 miliard...

Souhlasím, že to není bůhvíjaký skok a je potřeba to řešit. My jako hokej jsme sice za poslední dva roky dostali přidáno, jenže je nezbytné vyvolat veřejnou debatu s vládou, že to nemůže být o jednom sportu, ale obecně o celém sportovním prostředí. Jestli chceme mít sport jako výkladní skříň, musí se do něj investovat. Kluby potřebují pomoc.

Pokud by se z juniorské extraligy podařilo udělat kvalitní konkurenční soutěž, což je zatím hudba hodné vzdálené budoucnosti, měli by v ní mladí hráči zůstávat co nejdéle? Do doby, než budou mít jistotu, že v seniorské extralize nebudou hrát alespoň deset minut za zápas?

Považuji to za jedno z nejzásadnějších témat, která teď poběží, a nevyřešíme ho během měsíce. Svého času existovala povinnost, že v extralize dospělých musejí hrát dva tři mladí hráči určitých ročníků.

A výsledek byl takový, že odehráli dvě tři střídání, aby měly kluby splněno.

Byla to chyba. Tím jsme vlastně zabili rozvoj kluků. Řešili jsme, jak dál a vzešel projekt Dukla v Litoměřicích.

Tam měli hrát kluci s potenciálem dostat se na domácí juniorské MS 2020 v Ostravě. Jenže se to jaksi znovu zvrtlo...

Souhlasím, že záměr mít tým z adeptů pro juniorské MS, kteří by společně trénovali a hráli, úplně nezafungoval.

Nějak jsme uhnuli z otázky, jakou domácí soutěž by měli hrát ti nadprůměrní junioři.

Jsou na to dva pohledy. Zúžili jsme juniorskou extraligu a říkáme, že teď se zvedne její kvalita. Jenže z druhé strany voláme po tom, že kvalitního juniora bychom měli dát do dospělého hokeje. Jenže kam, když ještě nemá na extraligu? Budeme ho zase vozit, aby si v ní zahrál čtyři minuty? To je přece hloupost. Proto říkám, abychom ho dali do Chance ligy a hráli ho v roli, kterou by měl mít v budoucnu v extralize.

Kam ale do Chance ligy? Do Litoměřic, na které jsou ostatní týmy soutěže naštvané, že jim svaz uměle dodává mladé hráče?

To je právě ta diskuze, kterou chci teď otevřít. Měla by nastat revize projektu Dukla a zjistit, jak se názorově potkat, abychom nepoškodili juniorské kluby v extralize.

Tím, že jim ty nejtalentovanější kluky vezmete a umísíte je do Chance ligy; ať už do Litoměřic, nebo kamkoli jinam; je prostě poškodíte... Budou mít strach ze sestupu, když přijdou o top hráče.

Chápu je, ale budou to mít všichni stejné.

No nebudou! Když klubu A vezmete pět jeho nejlepších hráčů, bude bit mnohem víc než klub B, který přijde jen o jednoho...

To je pravda, a proto říkám, že je to na širokou diskusi. Já to tady od stolu nevymyslím. Rozhodně ale vnímám, že jde o něco, o čem se hokejového hnutí baví pořád dokola a hledá cestu, jak hráče co nejrychleji dostat do dospělého hokeje.

Jak moc česká mládež trpí praktickou nulovou provázaností školy s hokejem?

Na sportovních třídách jsem vyrostl. Provázanost škola–rodič–trenér je úplně ideální stav. Už je to strašně dlouho, co se na svazu udělaly ročníky a tím se třídy rozbouraly. A vlastně se tím nabouralo i myšlení rodičů. Najednou už neviděli smysl ve sportovní třídě, chodit pohromadě do školy a na trénink. Místo toho se to rozdělilo; půlka třídy šla na trénink, půlka do družiny. A už to nebyla parta. Stejně jako za mého mládí fungovalo, že jsme od třetí do osmé třídy měli jednoho trenéra-třídního učitele, který šel celou tu dobu s námi a vychovával nás. To byl ten dobrý a funkční systém. Dnes komunikuji s člověkem z MŠMT a snažíme se najít cestu, jak se k tomu vrátit. Abychom vygenerovali prostředky pro trenéry, kteří by třeba mohli do školy docházet v rámci tělesné výchovy. Abychom zajistili provázanost hokeje se školou a udělali osvětu pro rodiče, aby děti dávali do sportovních škol.

Libor Zábranský nedávno pro Sport.cz vyjádřil přání trenérsky propojit jednotlivé reprezentační týmy. Aby kouč z šestnáctky vypomáhal u osmnáctky a tak dále, čímž by došlo i k přirozené výchově trenérů pro seniorskou reprezentaci. Jste pro?

Jednoznačně. Bavil jsem se o tom s lidmi ze švédského hokeje, kde to takhle mají a neskutečně jim to zafungovalo. Tak, jako si vychováváme hráče, si musíme vychovávat i trenéry. Když se trenér (dvacítky) bude účastnit MS seniorů, už je poradcem hlavního trenéra áčka a může do něj třeba na turnaje Euro Hockey Tour zařazovat mladé perspektivní kluky. A to je budoucnost.

Kdo by měl na svazu nést zodpovědnost za sportovní úsek? Josef Řezníček, který byl do funkce nedávno jmenován? A chtěl byste se na tom v případě zvolení podílet i vy?

Pro Pepu jsem hlasoval, měl by působit na hokejovém svazu. Pokud se mi povede uspět, tak první, co bych chtěl udělat, je finanční a personální audit na svazu. Přestože sedím ve výkonném výboru, neznám do hloubky, kdo co v kancelářích dělá. Je potřeba to zrevidovat. I pozice ve sportovním úseku mě bude hodně zajímat, protože spolu s generálním sekretářem jde o jednu z nejdůležitějších osob.

Jistě, ale až po samotném prezidentovi. Jak hodnotíte 14leté působení Tomáše Krále ve funkci?

Odpověď bych rozdělil do dvou rovin. Po ekonomické stránce nastolil fungování velmi dobře. Výborně se mu povedlo poskládat lidi k domácímu MS 2015, z něhož se vygenerovaly finanční prostředky, díky kterým se český hokej nadechl a peníze vracel do mládeže.

Na jejích výsledcích na mezinárodním poli to však vidět nebylo. Což v poslední dekádě platí i pro seniorský nároďák. Takže vaše vysvědčení Královi za sportovní stránku?

Výsledky nebyly, co si budeme povídat. Myslím, že jsme naslouchali řekněme hokejovému hnutí a chtěli mu vyhovět.

V čem konkrétně?

V rozšiřování soutěží, aby se mohlo koncepčně pracovat. To se nedělo. Zavřeli jsme Chance ligu, abychom dali šanci mladým víc hrát. To se ale taky neosvědčilo. Člověk pak zjistí, že všechny tyhle kroky, které udělal, byly špatně. A jsme za to zodpovědní my na svazu včetně Tomáše Krále, protože nejsou hokejové výsledky. Myslím, že jsme si to všichni uvědomili, a proto jsme na konferenci v roce 2020 zadali sportovnímu oddělení za úkol připravit střednědobou koncepci do roku 2025, která jednou provždy ukončí různé změny. Už prostě musíme jít jednou cestou.

Jaká vlastně je, či bude, pozice Filipa Pešána na svazu? Přestože před třemi týdny podepsal smlouvy se švýcarským týmem Ajoie, nikde jsem nezaznamenal, že by skončil ve funkci šéftrenéra Českého hokeje...

Všechno se změnilo, na svazu už nebude působit. Plnohodnotně se bude věnovat práci ve Švýcarsku.

Byl byste zklamaný, pokud byste se v sobotu nestal novým prezidentem Českého hokeje?

Přirovnám to k MS v Praze v roce 2004. Přijeli jsme s výborným mužstvem, skvěle připravení, před play off jsme neztratili ani bod. A pak jsme ve čtvrtfinále prohráli na nájezdy s USA. Bylo to obrovské zklamání, pro mě to největší v kariéře, protože jsem si moc přál vyhrát doma titul mistra světa a udělat divákům radost. Přiznám se, že mi tekly slzy. Bylo to nepříjemné, protože jsem věděl, že na zlato máme. I teď by mě mrzelo, kdybych volbu nevyhrál, protože jsem odvedl velký kus práce a jsem připravený se hokeji oddat. Nicméně prohra vás vždycky musí posílit. A nás tehdy v Praze posílila. Řekli jsme si, že musíme zabrat ještě víc, a o rok později ve Vídni se zlato povedlo. Takže bych na vaši otázku odpověděl, že pokud se to v sobotu nepovede, bude mě to samozřejmě mrzet, ale zaberu ještě víc a pokusím se o to třeba někdy jindy.