Článek
Proč jste se rozhodl kandidovat?
Nabízím práci a zkušenost. Pro český hokej můžu být přínosem a pomoct mu. Není mi lhostejné, co se teď děje a kam náš hokej směřuje.
Co máte na mysli oním „co se teď děje"?
Odchodem Tomáše (Krále) panuje takové bezvládí. Zažili jsme si docela turbulentní půlrok, navíc nás čekají dva velmi těžké roky. Putin to celému světu zkomplikoval a budeme čelit velkým výzvám po ekonomické stránce. Vůbec to nebude jednoduché období.
| Otakar Černý (20. září 1971, Kladno) |
|---|
| Syn někdejšího šéfa sportovního zpravodajství České televize Otakara Černého staršího je bývalým hokejovým obráncem, na kontě má i několik extraligových startů za Kladno. Po ukončení hráčské kariéry byl manažerem kladenského klubu a mládežnických reprezentací. Působil i na kladenském zastupitelstvu. Aktuálně působí jako manažer u juniorského národního týmu a je i manažerem Síně slávy Českého hokeje. |
Jak byste chtěl podpořit menší kluby, které už teď trpí ekonomickými problémy?
Musíme vyvinout veliký tlak na vládu. Prošli jsme si dvěma těžkými covidovými roky; snad na podzim nepřijde další vlna; a teď je před námi energetická krize. Hokej je energeticky velmi náročný sport a musíme udělat všechno pro to, aby se nám na podzim nezavíraly stadiony, aby hodina ledu nestála šest tisíc korun. Jde o velké peníze. Svaz to sám nezvládne, musí nám pomoct stát. V politice jsem aktivní už 24 let a mluvím s řadou lidí. Není možné, aby v roce 2022 šlo do sportu ze státního rozpočtu 4,6 miliardy korun, přitom do kultury 16 miliard. Vláda prostě musí tu částku zvýšit.
Je však na ni ze strany Národní sportovní agentury a sportovních svazů samotných vyvíjen dostatečný tlak, aby tomu tak bylo?
K fungování NSA spadající pod vládu jsem docela kritický. Za pana Babiše létaly vzduchem tam a zpátky sliby o miliardách, ty ale do sportu nikdy nedoputovaly. Poslední dva roky jsme placeni od NSA a z její strany nedošlo k žádnému navýšení financí. A už vůbec neumí peníze rozdělit a poslat včas. Pokud se stanu prezidentem hokejového svazu, jako úkol číslo jedna mám komunikaci s vládou, aby sport finančně víc podporovala.
S kterými prioritami po sportovní stránce jdete do voleb?
Základním faktorem ve výchově mládeže je mít vzdělané a dobře zaplacené trenéry už u těch nejmenších dětí. V tom vidím velké rezervy. Přitom od toho se odvíjí všechno; kvalita tréninkového procesu, komunikace s rodiči, úroveň celého prostředí. Nějaké trenéry už svaz financuje, je ale potřeba to posílit a sehnat do systému víc peněz.
| V seriálu „Koruna po Královi“ přinese Sport.cz v průběhu týdne obsáhlé rozhovory se všemi kandidáty na funkci nového prezidenta hokejového svazu po Tomáši Královi, který tuzemskému hokeji šéfoval 14 let. Nominaci již přijali Otakar Černý, Alois Hadamczik, Dominik Hašek, Bedřich Ščerban a Jiří Šlégr. Mezi kandidáty figurovalo i jméno Petra Břízy, ten však již předem avizoval, že se o post šéfa svazu nechce ucházet a v pondělí svůj postoj potvrdil. |
Dlouhé roky působíte jako manažer u mládežnických reprezentací. Jak dál chcete pomoct, aby tuzemský hokej znovu začal vychovávat talenty?
Srovnal bych to s Finskem a Švédskem, s nimiž se z hlediska členské základny můžeme měřit. Mým velkým cílem, který bych chtěl prosadit, je tzv. umbrella (deštníkový) systém; neboli spádovost; který finskému hokeji moc pomohl. I my jsme ho u nás dřív měli, kdy mezi extraligovými kluby existoval úzus, že si bez souhlasu nebudou uvolňovat mladé hráče. Právě jejich přesunům potřebujeme zamezit, což ukazují i čerstvá data, která mám k dispozici.
Co ukazují?
Třeba v žákovských kategoriích máme mezi kluby 1300 transferů za sezonu (zhruba 300 přestupů a 1000 hostování). Ve Švédsku nebo Finsku jich je 50 až 100. Potřebujeme udržet děti v jejich regionu, nejlépe městě, aby měly čas sportovat. Klidně dělat k hokeji i jiné sporty. Prostě aby netrávily čas v autě přejezdy. Tyto problémy pojmenováváme už dlouho, zatím se ale nepodařilo prosadit změny.
Funguje v českém mládežnickém hokeji klientelismus a korupce?
Nesetkal jsem se s tím, čímž ale nemůžu říct, že tomu tak není. Úplně si ale nemyslím, že je to ten zásadní problém či brzda rozvoje českého hokeje.
A je zásadním problémem tabulkové odstupné?
Tabulkové odstupné samozřejmě brzdou je, i když rovněž ne tou zásadní, protože trh se s ním naučil pracovat a kluci chodí na hostování. Pokud ale chceme do našeho hokeji dostat konkurenci, zrušení tabulek by pro to byl obří impuls. Rodič by byl najednou zákazník a klub by se k němu musel chovat jinak, aby se svým synem neodešel jinam. Na druhou stranu je téma tabulkového odstupného strašně komplikované. Kluby v tom mají peníze a nejde to lusknutím prstů zrušit.
Jak byste chtěl zajistit provázanost mládežnických reprezentací s tou seniorskou?
Další věc, v níž bychom si měli vzít příklad z Finska. Tam trenéři od áčka nároďáku až po osmnáctku sledují hokej spolu a baví se o něm. To je skvělé. I u nás se ale tyhle věci za poslední dva až čtyři roky hodně posunuly, od šestnáctky po dvacítku dochází k úzké kooperaci. Teď přišel Kari Jalonen k áčku a měl jiné starosti, než řešit tyhle věci. Uvidíme, jak to bude vypadat teď v létě po MS. Mám z toho ale dobrý pocit. Tohle není závažný problém českého hokeje, navíc je dobře odstranitelný.
Otakar Černý mladší, kandidát na šéfa hokejového svazu.
Všude se v souvislosti s mládeží skloňuje konkurenceschopnost. Kolik týmů by ideálně mělo hrát nejvyšší juniorskou a dorosteneckou soutěž?
14 týmů v juniorské extralize pro příští sezonu je odpovídající číslo. I kvůli počtu regionů v České republice a s tím spojeným nastavením spádovosti. Dorostenecká extraliga bude mít 24 týmů, a ještě proběhne snížení na 20, což je za mě ideální počet. Spíš je u dorostu a juniorů potřeba řešit druhou a třetí nejvyšší soutěž. Třeba liga juniorů má stejný počet týmů jako extraliga. Podle mě by mělo jít o pyramidu, takže když má extraliga 14, druhá nejvyšší soutěž by měla mít 28. Jenže my teď máme 14, 14 a pod tím 63 týmů v regionální soutěži. To není dobře.
Čím si vysvětlujete, že zatímco v mladším věku s vyspělým hokejovým světem ještě jakž takž dokážeme držet krok, hlavně v osmnáctce a dvacítce už nikoliv?
Mám trenérskou A-licenci, vystudovanou FTVS a trénuju, poslední roky malé děti. Můj dojem je, že nemáme trpělivost a děti urychlujeme. Nedovolujeme jim chybovat, nenecháváme je hrát. Trenéři je v dobré víře chtějí zahltit, ale to je špatně. Není přece potřeba chodit v devíti letech osmkrát týdně na led. Dalším faktorem je biologický věk. Dneska to v přípravkové kategorii bereme tak, že kdo vyroste rychleji, je talentovaný. Přitom to tak být nemusí, někdo vyroste později. Nemáme trpělivost, děti do 15 let strašně pushujeme a urychlujeme. A naopak od 15 dál, kdy třeba ve Švédsku a Finsku jim opravdu naloží, pracují s nimi intenzivně a i objemově jsou tréninky větší, tak my u nás naopak zvolníme a nepracujeme tak dobře. To je ale téma na několikahodinovou diskusi.
Kdo a jak má na svazu zodpovídat za sportovní úsek?
Zhruba před měsícem byl ředitelem sportovního oddělení jmenován Pepa Řezníček. O jeho představách jsem s ním ještě nemluvil, myslím si ale, že by mohl být tou pravou osobou. Extraligu vedl skvěle.
Když už jsme u extraligy. jste pro přímý postup a sestup, baráž, nebo uzavření soutěže?
Baráž. Nejhorší z extraligy proti vítězi Chance ligy.
Jak hodnotíte 14leté působení Tomáše Krále v čele svazu?
To je otázka na dlouhý rozbor. Za těch 14 let se náš hokej strašně posunul. Pamatuju dobu, kdy jsme neměli pořádný reprezentační program a naše mládežnické nároďáky hrály s Polskem a Maďarskem. Teď máme Akademie, spoustu dobrých akcí jako Pojď hrát hokej, máme regionální trenéry a trenéry do malých klubů. Tomáš Král do systému dokázal sehnat peníze a hokej posunout.
Peníze sice sehnat dokázal, ale medaile; to nejdůležitější měřítko úspěšnosti; napříč všemi národními týmy chybějí.
I na to je těžká odpověď. Historicky jsme měli dvě zlaté generace - v 70. letech partu okolo Martince a bratrů Holíkových, na přelomu tisíciletí pak kluky, kteří se v těch 70. letech narodili. Šlégrové, Jágrové, Paterové, Procházkové a další. Když nepočítám ty hokejové mušketýry z dávné minulosti, povedly se nám za 100 let vychovat dvě zlaté generace.
Co tím chcete říct?
Chci tím říct, že není úplně samozřejmé, že bychom měli furt vozit další a další medaile. Když to zase srovnám s Finskem a Švédskem, tak v ekonomických, infrastrukturních i přírodních podmínkách prostě zaostáváme. Oni mají víc zimáků, lepší infrastrukturu, můžou bruslit na zamrzlých jezerech. Proto bych to úplně nedával do roviny, že za absenci medailí může Tomáš Král. To je hodně nespravedlivý úsudek.
Co tedy Královi nejvíc vyčítáte?
Jeho působní za 14 let určitě hodnotím kladně. Samozřejmě přišlo pár špatných rozhodnutí; především v posledních letech; nechtěl bych ale být konkrétnější. Byli jsme pod velkým tlakem médií a veřejnosti, že se nevozí medaile. Pár rozhodnutí, která padla, byla ovlivněno tímto tlakem a nebyla dobrá.
Jaká rozhodnutí?
Nechtěl bych být úplně konkrétní.
Neměl se s novým prezidentem hokejového svazu volit i z gruntu nový výkonný výbor?
Nevidím žádný problém, že zůstává ten stávající. Ve výkonném výboru jsou všechno lidi, kteří mají co říct. Nejsou špatní. Že výkonný výbor jen škodí a může za všechno? To je jen mediální zkratka, s níž nesouhlasím.
Argument, že by nový prezident měl mít možnost obklopit se spolupracovníky, kterým věří a může se na ně spolehnout, neberete?
Neberu, takhle to vůbec nemám nastavené. Přečtěte si stanovy: do výkonného výboru nominuje své zástupce extraliga, první liga, výkonnostní hokej a další. Přece musí fungovat demokracie! Nejde, aby přišel nějaký Černý a řekl si deset jmen.
Má na svazu dál působit Milan Hnilička, jenž je nyní veden jako poradce generálního sekretáře Martina Urbana a je zároveň předsedou organizačního výboru šampionátu 2024 pro Prahu?
Nevidím jediný důvod, proč by na svazu nemohl pracovat.
Třeba kvůli auditu ministerstva financí, který odhalil, že během jeho šéfování NSA došlo k utrácení milionů korun za služební auta, telefony a notebooky, přičemž agentura nedokázala doložit, jestli je opravdu potřebovala.
Chápu vás, jste novinář. Tohle ale přeci jsou zase mediální zkratky. To je jako když pan Dědek (majitel hokejových Pardubic) řekne, že na svazu sedí mafie a všechno se tam rozkrádá. Ať tedy řekne, kdo tam co krade a co to je mafie. Že Hnilička něco špatně podepsal? Přece žijeme v právním státě, a jestli udělal přestupek nebo trestný čin, musí být souzen. Nic takového se, panebože, nestalo.
Jak vidíte své šance na zvolení prezidentem nebo členem výkonného výboru, kam rovněž kandidujete?
Těžká otázka. Nechci specifikovat, jestli mám velkou, nebo malou šanci. Ta šance prostě je a pro mě je důležitá i cesta. Za posledních šest týdnů jsem se potkal a mluvil se spoustou lidí z hokejového hnutí a znovu mi to některé názory utvrdilo. A jiné zase vyvrátilo, takže jsem si udělal lepší obrázek o hokeji, než jsem měl. I kdyby mi to nakonec nevyšlo, tohle období a vynaložená energie mi za to opravdu stály.
Vadí vám, tak jako Aloisi Hadamczikovi, že volba bude probíhat tajně?
Vůbec neřeším, jestli bude volba tajná, nebo veřejná. Absolutně ne. Ve své podstatě jsem demokrat a tajná volba je daleko demokratičtější než ta veřejná.
Bral byste jako úspěch, kdybyste byl zvolen „jen" jako řadový člen výkonného výboru?
Asi jo. Znovu ale říkám, že takhle to nevnímám. Nabízím práci, ať už se stanu předsedou, nebo ne. Chci pracovat pro svaz, protože mě ta práce baví, naplňuje a dělám ji dlouho. A myslím, že dobře. Důležité je, aby byl nově zvolený prezident ochotný s každým spolupracovat. Aby hnutí spojil a postupovali jsme jednotně. Ve Švédsku a Finsku to takhle udělali.
Víte, kterého z protikandidátů byste podpořil, pokud byste nebyl zvolen už v prvním kole a zároveň neprošel do toho rozhodujícího druhého?
Vím, ale zatím si to nechám pro sebe.
Tušíte, co by vám řekl otec, kdyby žil, a dozvěděl se, že se chcete stát šéfem hokejového svazu?
Často na něj myslím. Táta byl veliký bojovník a myslím, že by mi určitě držel palce a podporoval mě.
