KORUNA PO KRÁLOVI: Hadamczik chce vrátit svazu důvěryhodnost a už nevychovávat spartakiádní hráče

Proč jste se rozhodl jít do volebního boje, byť v hokejové vládě zůstanou většinově lidé vybraní Králem?

Celý život jsem zasvětil hokeji a mám zkušenosti s vrcholovým i výkonnostním sportem. Dostal jsem od spousty lidí impuls, abych do toho za každou cenu šel a snažil se udělat český hokej lepším. Věřím tomu, že nabyté zkušenosti, jak manažerské, tak trenérské, mohu předat ve prospěch celého hnutí.

Umíte si ale představit spolupráci s lidmi, kteří byli loajální vůči vašemu předchůdci?

Jsem tvrdý na sebe a elementární pracovitost vyžaduji i u druhých, to se nemusí každému líbit. Myslím ale, že umím naslouchat a nedávám sliby, které nelze splnit. Naopak mám reálné cíle, především chci vrátit svazu důvěryhodnost. Pro mě to znamená i nastolit pořádek a poctivost, rozhodně nechci hokej u nás dělit na Čechy a Moravu, natož připustit nějakou regionální protekci.

Není vaším handicapem, že jdete do volby prezidenta Českého hokeje až na prahu sedmdesátky?

Věk je jen číslo. Zdravotně jsem v pořádku a plný energie. Dřív jsem se cítil ještě víc jako trenér a snažil se na této pozici prospět českému hokeji. Když se volil předseda naposledy před dvěma lety, tak jsem ležel po operaci páteře na neurochirurgii, takže to nebylo ani možné.

Jaké si dáváte nyní naděje na vítězství?

Všechny svoje představy, plány a nejbližší kroky představím na konferenci. Podporu cítím silnou. Záleží jen na delegátech, chci jim nabídnout možnost nové cesty. Nevnímám to ale jako nějaký boj pěti mužů o jedno křeslo, dávám k dispozici svoje zkušenosti a když si mě zvolí, jsem připravený pracovat pro hokej v Česku.

Trápí aktuálně český hokej nejvíc, že ztratil schopnost vychovávat dobré hráče?

Zazdili jsme v tomto směru deset let a podívejme se pravdě do očí, neroste tu hráčská kvalita. Celou tu dobu jsem velký kritik výchovy mládeže, úplně jsme zbourali konkurenční prostředí, což talenty vyhnalo do ciziny a doma vychováváme spartakiádní hráče, kteří zpohodlněli a nehrají pod tlakem. Spějeme k té situaci, kdy už opravdu nebude z čeho brát. Už to vidíme, že kluby v extralize musejí brát cizince, protože vlastní hráče si nejsou schopné vychovat.

Co s tím chcete udělat?

Změna začne jedině, když ji kluby přijmout za svou. Také rodiče musí začít věřit tomu, že se něco hýbe k lepšímu, protože hokej musí udržet širokou základnu. Pamatuji se, jak jsem kdysi Tomáši Královi nakreslil, jak by to mělo vypadat, jenže svaz si jel pořád tu svou. Pořád jsem slyšel, že dávají ročně do mládeže patnáct milionů. Ale kde jsou ty peníze? Vždyť to není vůbec vidět. Jestliže jinde to jde a nám ne, tak musí být někde chyba.

Jak to myslíte?

Za všechny negativní záležitosti bych zmínil účelový svazový projekt Litoměřice, kterým protekly desítky milionů korun, jen se vyvádí svazové peníze ven přes různé kamarádčofty. Celý projekt se přitom totálně minul účinkem. Než aby kluby někam dál direktivně posílaly hráče, byl bych klidně pro povolit juniorským týmům, aby nasadily třeba dva hráče do 21 let, kteří budou odchovanci. Konečně už došlo na zúžení juniorských soutěží, po němž se dlouho volalo, ale musí se v tomto směru přísně dodržovat pravidla a nehledat způsoby, jak to obejít.

Není ten neutěšený stav s výchovou talentů i odrazem přehnaných rodičovských ambicí?

Když budeme pořád jen nadávat na rodiče, tak nám své potomky do hokeje přestanou dávat. Přivádějí talentované děti, ale my jim nedáváme tu správnou výchovu. Svaz tohle všechno dosud nechtěl moc slyšet, to se musí změnit. Jen si vzpomeňte na chování Filipa Pešána za tři roky v pozice šéftrenéra. Nastoupil s arogancí, rozhodoval z pozice moci, dosazoval své kamarády, a přitom na střídačce národního týmu se plně odhalila jeho nezkušenost a nezralost. Mužstvo za ním nešlo. A všichni jsme viděli, jak pomohlo, když Kari Jalonen vrátil do reprezentace klid a víru v hráče. To věřím, že by třeba dokázal Václav Varaďa.

Platí, že chybí u mládeže hlavně dobří trenéři?

Potřebujeme je vzdělávat v duchu moderních trendů, ne podle nějakého manuálu přicházejících ze svazu. Myslím, že je ideální cestou nenařizovat shora, ale spíš přesvědčit kluby, že právě v nich má být hlavní těžiště práce. Každý z těch, kteří vedou mladé hokejisty, se musí zamyslet, co dělá a jak je chce rozvíjet. Trenér musí být respektovanou osobností, autoritou pro děti i pro rodiče a nadchnout hráče formou přípravy.

Jaká je pak podle vás v tomto směru role svazu?

Obecně platí, že trénujeme nedůsledně a svaz se do toho zbytečně motá. Má být hlavně servisní organizací, která má podporovat kluby a pomáhat jim. Obecně pro něj platí úkol dělat soutěže, rozdělovat peníze, zajišťovat školení trenérů a provádět kontrolu připravenosti. Pokud jde o peníze, svaz musí přestat plýtvat a pumpovat peníze tam, kde chybí.

Jak se díváte na tolik diskutované téma odstupného?

Výchovné ano, s ohledem na to, pro jakou soutěž hráče připravíte. Ale jinak bych tabulky odstranil, čímž by se zrušilo zvýhodnění pro cizince, protože za ně není žádné odstupné. Přestupní řád chce nějak změnit, ale to je na velkou diskusi uvnitř hnutí.

Jste přívržencem přímého sestupu a postupu mezi soutěže nebo spíš preferujete baráž?

Mám jasný názor, kdo si neuhraje soutěž za 52 kol, tak ať spadne. Z baráže děláme zaopatřovací ústav.