KORUNA PO KRÁLOVI: Chci přímé postupy a sestupy i víc peněz pro trenéry malých klubů, říká Ščerban

Proč kandidujete?

V únoru mě vyzvaly některé hokejové subjekty, zda bych to nezvážil, že mě vnímají jako vhodného kandidáta. Probral jsem to s majitelem klubu, což je v případě Dukly Statutární město Jihlava. Tu má na radnici na starost náměstek primátorky Petr Ryška (zároveň předseda plaveckého svazu) a město s tím nemělo problém, že mě naopak podpoří. Oslovil jsem i krajský hokejový svaz, protože doma vás znají lidi nejlépe, a ti řekli, že je to dobrý nápad a že mě navrhnou. A já to po měsíci a půl přijal.

Co můžete nabídnout?

Pominu hráčskou kariéru, protože to, že někdo hrál hokej a třeba i dobře, neznamená, že ho umí trénovat a ani to neznamená, že umí dělat funkcionařinu a je dobrý manažer. Ale od roku 2008 působím jako jednatel v městské společnosti HC Dukla Jihlava s.r.o. Mám tedy zkušenosti z byznysového světa, ale zároveň mám zkušenosti z jednání se státní a veřejnou sférou, která má svá specifika. Také jsem byl v roce 2008 zvolen předsedou krajského výkonného výboru Kraje Vysočina a o čtyři roky se stal členem svazového výkonného výboru. Znám tedy důkladně hokejové prostředí v jednotlivých stupních od profesionálního až po regionální.

Na co byste se po zvolení zaměřil?

V první řadě musíme uklidnit situaci, která v hokeji panuje. Hokej je náš produkt a my musíme pracovat jako tým, protože sám jedinec nic nezmění. Musíme se sjednotit. Svazy, které jsou jednotné, dosahují lepších výsledků než svazy, kde je nějaké pnutí a vnitřní sváry. I my musíme najít společnou cestu.

O zklidnění a sjednocení mluví všech pět kandidátů. Ale jak číst to, že ze současného výkonného výboru kandidujete vy a Jiří Šlégr. Napojen je na hokejovou vládu také Otakar Černý a je v ní i Petr Bříza, který nakonec kandidaturu nepřijal? Působí to, jako byste nebyli jednotní ani vy ze svazu.

Nemyslím si, že bychom si šli nějak po krku. Každý máme jiné přednosti a nedostatky, takže je na delegátech, aby rozhodli. Výkonný výbor pracoval tak, že materiály, které přicházely, byly předjednané, byly dohodnuté kompromisy, aby se předcházelo kolizím. To je ku prospěchu, protože věci, které někdo znenadání vytáhl, byly podrobeny bouřlivější diskuzi. Pohledy na hokej jsou ale mezi námi často absolutně rozdílné.

V čem třeba?

Například byl aktiv juniorských klubů extraligy, které jednomyslně navrhly, že chtějí baráž mezi extraligou a 1. ligou. Zato 1. liga juniorů chtěla naopak přímý postup a sestup. Máte diametrálně odlišná stanoviska a musíte najít kompromis, nebo se přiklonit k tomu, co je pro hokej nejlepší. To je má filozofie, jak by měl svaz fungovat. Také se samozřejmě stalo, že jsem některá hlasování prohrál, nicméně respektuji většinu. A když jsem to pak komunikoval navenek, tak jsem to prezentoval jako společné rozhodnutí, byť jsem byl třeba proti.

Co další body ve vašem programu?

Musíme se připravit na mistrovství světa 2024 v Česku, protože je to velká příležitost, jak získat finance, které umožní spustit některé rozvojové programy a podporu mládežnického hokeje. Nedílnou součástí je i ženský hokej, kde jsme ve fázi, že existuje projekt s výhledem na olympiádu 2026, ale nemá teď finanční krytí.

Jak ho zajistíte?

Sport v Česku je obecně podfinancován a my musíme s ostatními sportovními svazy, s Českou unií sportu i Českým olympijským výborem dosáhnout, aby byl sport adekvátně podporován. Deset roků stará statistika ukazovala, že Česko bylo v podpoře sportu třetí nejhorší zemí v Evropské unii. Za námi bylo Bulharsko a Malta. Nemám k dispozici aktuální čísla, ale vsadím se, že nás i to Bulharsko předběhlo. Jestli existuje koncept rozvoje sportu do roku 2025, kdy by na něj mělo jít procento výdajů z rozpočtu, tak by to dnes dělalo okolo 20 miliard korun ročně. Kdybychom byli v polovině cesty, jsme na 10 miliardách, ale na rok 2022 je schválená podpora 4,6 miliardy. Musíme dosáhnout, aby ten koláč byl větší a pak bude i větší podpora hokeje.

Počkejte, ale jste deset let součástí hokejové vlády, jejíž prioritou by mělo být získat pro hokej víc peněz.

Ale já si nemyslím, že se to nepodařilo. Mám před sebou tabulku hospodaření, a když se podívám na rok 2005, tak to bylo minus 14 milionů korun, o rok později minus 28 milionů a o v roce 2008 dokonce minus 68 milionů. Dnes je to plus 161 milionů.

To jsou ale výsledky hospodaření svazu, v nichž hraje důležitou roli finančně úspěšné mistrovství světa v roce 2015. Ovšem neukazuje to, že jste dostatečně bojovali za hokej při tvorbě státních rozpočtů?

Není ale podle mě správné, abychom si mysleli, že je hokej pupek světa. A z toho koláče pro sport se na úkor ostatních svazů snažili urvat co nejvíc. Ne, my se musíme snažit, aby ten koláč byl větší. Je to spíš otázka na poslance a členy vlády, proč krátili sport a zda souzní s tím, že má Česko jednu z nejmenších podpor sportu v Evropě. Ovšem samozřejmě také některé naše projekty musí projít analýzou. Musíme se podívat, zda jsou peníze efektivně a dobře nasměrovány a diskutovat, jestli ten tok peněz nemá být jiný.

V čem konkrétně? Napadá mě třeba projekt Litoměřice.

Ano, je to i Dukla Litoměřice, ale máme další projekty jako Pojď hrát hokej, Trenér do malých klubů či regionální trenéři. A třeba ohledně trenérů v malých klubech máme rest, že je ta podpora nízká. Za průměrné ohodnocení 24 tisíc korun měsíčně je jasné, že si musí trenéři někde přivydělávat, což logicky odčerpá část jejich mentálních i fyzických sil. Ta podpora by měla být vyšší, zvlášť když kluby budou čelit velkým problémům se zvyšováním cen energií i pohonných hmot.

Vy přitom ve výkonném výboru zastupujete právě výkonnostní hokej, tedy nižší hokejová patra, a zároveň z Jihlavy dobře znáte financování municipalit, které nejspíš hodně omezí kohoutky.

Ano, bude to obrovská výzva. Peníze budou chybět všude. Jako jednatel Dukly Jihlava jsem už musel opatření provést. Šli jsme cestou rozložení dopadů. Odstavili jsme jednu ledovou plochu. Uvolnili jsme některé hráče z A-týmu, což mělo dvojitý efekt, že jsme si snížili výdaje a získali finance za jejich odchod. Na velké hale jsme najeli na úsporný režim. A byť si někdy družstva stěžovala na kvalitu ledu při tréninku, tak v dny, kdy nebyl zápas, jsme snižovali chladící výkon a led byl měkký. Vím, o čem to je, a vím, že to města budou mít těžká. Bude to o hledání kompromisů mezi úsporami a finanční pomocí, abychom snížili dopady.

Co dál budete chtít jako prezident prosadit?

Zatím jsem mluvil o krátkodobých cílech, v těch dlouhodobých nám vypadly sportovní třídy a rozevřely se nám nůžky mezi školskou a sportovní výchovou. Když se podíváme do severských zemí, které nám mohou být vzorem, tak tam když jde žák ze školy, má náskok dvou hodin pohybových aktivit oproti našemu dítěti. To je velký handicap.

Ale je to jen o rozhodnutí ministerstva školství? Nebo se mohou samy kluby dohodnout se školami a mít sportovní třídu, aniž by k tomu někdo dával befel z ministerstva?

Dá se to, ale status sportovních tříd by pomohl. Je to na rozhodnutí ředitele, my v Jihlavě hokejové třídy držíme, což nám pomáhá s vytížeností haly. Statistiky říkají, že zimní stadiony jsou nejvytěžovanější sportoviště a volný prostor máme jen v dopoledních hodinách. Obecně ale máme málo školských sportovišť, protože když zavedete hodinu či dvě tělocviku navíc, tak zjistíte, že se vám v rozvrhu třídy stejně nevejdou do tělocvičen a hřišť. Tady se tedy nabízí, že by to nemusela být sportovní aktivita v rámci školy, ale mohla být třeba na zimním stadionu, který dopoledne nemá tu stoprocentní vytíženost. Je to jedna z cest, jak zlepšit pohybovou aktivitu dětí a předcházet zdravotním problémům a tím pádem i vyšším nákladům na zdravotnictví.

Nyní jste šéfem trenérské komise svazu, pod kterou spadají i reprezentace. Libor Zábranský nedávno pro Sport.cz mluvil o tom, jak by chtěl jednotlivé reprezentační týmy trenérsky propojit. Aby kouč z šestnáctky vypomáhal u osmnáctky a tak dále, čímž by došlo i k přirozené výchově trenérů pro seniorskou reprezentaci. Co vy na to?

Jsem pro. To propojení je dobré. Je to také o nás manažerech, abychom měli vůli trenéry podržet. Těžko se pracuje, když dochází k časté fluktuaci, proto je vytvoření stabilního a předvídatelného prostředí velmi důležité. Když reprezentace vyhrála před světovým šampionátem dva turnaje Euro Hockey Tour, tak jsem dostával zprávy, že jsme konečně našli trenéra. Když jsme za týden ve Finsku prohráli s Rakouskem, dostával jsme zprávy, kdy ho konečně vyhodíme. Musíme trenéry hodnotit podle reálné kvality týmu a jestli z něj dokázali dostat maximum. Pak je můžeme postupně začleňovat a vychovávat. Když se podíváte na trenérské obsazení Dukly Jihlavy, tak je to můj dlouhodobý názor (od roku 2010 měl A-tým jen dva hlavní trenéry, Petra Vlka a Viktora Ujčíka). Za trenéry jsem vždy stál, aby měli klid na práci.

Má být mezi extraligou a 1. ligou baráž, přímý sestup a postup či elitní soutěž uzavřít?

Obecně jsem zastánce přímých postupů a sestupů napříč soutěžemi. Je dobře, když se čeří hladina a objeví se ve vyšších ligách nový svěží tým, což je zajímavé i z hlediska byznysu a PR. Dále se s týmem lépe pracuje, když ho připravujete, že ho případné vítězství posune dál. A taky pamatuji, že když byla baráž mezi 1. a 2. ligou, tak základní část 2. ligy končila někdy na začátku února, aby stihla v play off vygenerovat účastníka baráže. Takže řešíme výchovu hráčů, ale 2. liga začala v září a většina klubů měla v půlce února po sezoně. To je krátká hrací doba a má negativní dopad. Navíc leden, únor, březen jsou nejchladnější měsíce, ale my chladíme haly v srpnu, abychom mohli začít s tréninkem a v únoru končíme, což nemá ekonomickou logiku. Pro mě tedy většina argumentů nahrává pro přímé postupy a sestupy.

Diskutovaným jménem na svazu je Milan Hnilička, jenž působí jako poradce generálního sekretáře. Kvůli své "covidové" kauze skončil coby poslanec, později audit odhalil chyby v Národní sportovní agentuře, které šéfoval. Je třeba říct, že není nijak stíhán, ale má pracovat pro hokejový svaz?

Obecně bych chtěl, aby svaz byla apolitická instituce. Nemyslím si, že je pro hokejový svaz výhodou, když byl či je člověk činný v politické organizaci nebo hnutí. Spíš to vnímám jako nevýhodu.

Jak se díváte na tabulkové odstupné?

Téma přestupových tabulek hodně rezonovalo a snaha změnit je tu byla několikrát. Nicméně v rámci hnutí to bylo zamítnuto. Já sám jsem zastánce změny tabulek.

Jak byste je proměnil?

Jsou tu tři hlavní aspekty. Kluby by měly být odměňovány za to, na jakou úroveň hráče vychovají. Pokud se hráč dostane do extraligy, tak by měl být i malý klub, často jeho první, náležitě odměněn za to, že se podílel na jeho spoluvýchově. Druhým aspektem je srovnat podmínky českých a zahraničních hráčů, protože podle současného přestupního řádu je zahraniční hráč oproti tomu českému zvýhodněn. Třetím bodem je, že bychom měli kluby ocenit za dobrou náborovou činnost, tedy že hráče k hokeji přivedou, zapálí v něm lásku k hokeji a že hráč u něj vydrží a něčeho dosáhne. I za to by měly být kluby bonifikovány.

Což nový návrh, který teď v sobotu bude hodnotit i konference, zahrnuje. Jste tedy jeho podporovatelem?

Ano. Jediný bod, ke kterému mám připomínku, že klub musí předložit v září soupisku hráčů, se kterou jde do sezony. Je tam ale období od května do září, kdy není jasné, s jakým týmem bude hrát. Takže je otázkou, jestli místo v září tu soupisku nemít už v květnu. Sám jsem zvědavý, jak se k návrhu postaví konference, ale chci ubezpečit, že návrh může být po roce klidně modifikován, když se projeví nějaké věci z praxe.

Jaké si dáváte šance na zvolení?

Neumím to posoudit, protože je volba tajná. To považuji za správné, aby delegáti mohli v klidu vyjádřit svůj názor, zároveň to vytváří nepřehledné prostředí, že nikdo neví, jak volba dopadne. Dopředu nevíte, jak kdo bude hlasovat. Někdo může pro svůj klid, z kamarádských vztahů či hokejových návazností něco slíbit, ale pak může hlasovat jinak, než se předpokládalo.

Pokud byste nepostoupil do druhého kola, vyjádříte podporu jinému kandidátovi?

Já do toho jdu s tím, že chci zvítězit a na to se soustředím, takže jsem tyto myšlenky zatím neprobíral.