Článek
Potřebuje crossfiťák vůbec běh ke svému životu?
Běh je důležitá složka CrossFitu, protože ten je o tom být všestranný atlet a běh se na závodech objevuje. Buď jako samostatná disciplína nebo jako součást nějakých workoutů. V CrossFitu se většinou setkáváme s nějakými běhy do maximálně dvou tří kilometrů. Nemusíme se připravovat ani na pětku, ani na maraton. Často se objevují nějaké čtyřstovky, osmistovky, dvoustovky nebo třeba i kombinace běhu a plavání. Zažila jsem často i závody, kde se začínalo aquathlonem, kde bylo tři sta až pět set metrů plavání a nějakých tři až pět kilometrů běhu. V profesionálních závodech se občas objevují i traily. Třeba ve švýcarských Alpách se většinou začíná nějakým během se zátěží někde po kopcích.
Lu Gregorová. Trenérství je její další vášní.
Red Bull Content Pool
A jak se daří běhu u vás v gymu?
My potřebujeme být všestranní atleti. S běháním musíme být přátelé, ale nemusíme dřít nějaké velké objemy. Běh často používáme také jako aktivní regeneraci. Lehký běh ve snadném tempu na půl až tři čtvrtě hodiny. A já se svými klienty často používám třeba i chůzi. Nejen běh, ale třeba i na hodinu dvě se „jen" projít, kontinuálně se hýbat, dýchat, trochu se okysličit, což je, myslím si, dost podceňované.
Ty se zabýváš i chůzí?
Chůzi se věnuji docela často. Denně si dávám půlhodinovou procházku pro fyzické, ale i psychické zdraví. O víkendech podnikám delší i celovíkendový výlet. Miluji vzít batoh a chodit. Chůze je podle mne strašně důležitá věc. Ráda chodím po horách.
Lu Gregorová. Lidem dnes chybí i ty nejzákladnější druhy pohybu, třeba chůze.
Red Bull Content Pool
Co může dát chůze zrovna tobě?
Hodně komunikuji s lidmi, trenérství je hodně o tom, že pořád s někým mluvíš, takže já si ráda zajdu někam do parku a jsem sama, čistím si hlavu. Někdy ale ve sluchátcích poslouchám mluvené slovo, někdy procházku využiji ke schůzce. Nebo naopak použiji chůzi jako dopravní prostředek na schůzku nebo ze schůzky. A klientům také doporučuji chodit z práce, do práce, alespoň kus.
A když běháš, jak to vypadá?
Běhám dvakrát až třikrát týdně. Chodím na dvacet až třicet minut a jdu relativně lehká, klidná tempa. Čistě jen aerobní, abych se zadýchala, udržela nějakou lehce zvýšenou tepovku. Takové konverzační tempo, abych okysličila krev, prokrvila svaly a nezničila se na další trénink. Když jsem v tréninkové sezoně a vzpírám, tak běh naopak není úplně nejlepší doplněk. Závodím ve vzpírání, příprava je dost intenzivní a moje kolena větší objem běhu nerada. Člověk si musí být vědom toho, že když týdně nadřepuje několik tun, tak rád nechá kolena odpočinout. Proto třeba také ráda vesluji. Na druhou stranu, kdo si myslí, že může dělat CrossFit bez běhu, tak je naivní. A pokud chce někdo třeba i závodit, tak musí přijmout fakt, že vedle zvedání činek bude muset taky chodit běhat a plavat.
Přihodilo se ti v poslední době v souvislosti s během něco zajímavého?
Teď nedávno jsme byli vybíhat Ještěd s Ondrou Fejfarem a Jakubem Bínou. To pro mne byla velká zkušenost, obzvlášť vidět Ondru, který po kopcích skáče jako gazela. Běhy do vrchu a po horách se mi strašně líbí a hodně mě to zajímá včetně ultra trailů. Ne že bych to asi sama někdy zvládla, ale spojení hor a běhu mi přijde skvělé. Moc se mi líbí, jak se ti lidé dokážou v takových podmínkách pohybovat. Běh v jejich podání je krásný. To já si ve srovnání s nimi přijdu jako dusající monstrum. To, jakým způsobem splynou s terénem a jak s ním dokážou pracovat, je prostě úžasné.
Lu Gregorová a její „dusající monstrum“ cestou na Ještěd.
Red Bull Content Pool
Na tvoji obhajobu bych rád uvedl, že oni taky váží půlku toho, co ty!
Ano, jedno moje stehno bude určitě vážit tolik, co Ondrova celá noha. (smích)
No a co se týče vtipných historek... Mám velmi dobrý orientační smysl, ale jakmile běžím, tak se ztrácím. Takže nejzajímavější, co se mi stalo, bylo, že jsem se byla schopná ztratit ve Stromovce, vedle které několik let žiji a do které chodím několik let běhat.
Máš nějaký svůj oblíbený běžecký závod?
Baví mě výzvy. Bavil mě RedBull 400, výběh do skokanského můstku. Tím, jak mám silná stehna, tak mi krátké prudké kopce docela jdou. Nebaví mě běhání na silnici, trailové věci si dokážu představit, že bych se tomu i věnovala. Běh v přírodě, to můžu.
Lu Gregorová uznává hlavně běh v terénu.
Red Bull Content Pool
Podléháš módním trendům a mezi běžkyněmi tolik oblíbeným „laděním"?
Ani ne. V čem jsem fajnšmekr, to jsou boty. Myslím si, že na různé sporty jsou opravdu potřeba různé boty. Mám jedny běžecké silniční boty a jedny terénní. Určitě je dobré začít tím nechat si někde odborně poradit. Zároveň si jako trenérka myslím, že běh není úplně pro všechny, že ne všichni jsou na něj vůbec fyzicky připravení. Třeba někdo, kdo má navíc patnáct kilo a koupí si ještě špatné boty. Pokud ten člověk celý život nic nedělal, jeho pohybová soustava na to není připravená a otřesy z otřesného běhu nejsou pro jeho klouby vůbec dobré. Spousta lidí ani nedokáže udržet správnou techniku běhu, za což často může povolené jádro a špatná pohybová technika.
Je pro tebe běh jen další tréninkovou metodou, nebo něčím víc?
Běh je pro mne terapie. Tím, že jsem po operaci ramene, jsem nemohla a pořád ještě úplně nemůžu posilovat, tak bylo náročné vůbec jít do gymu, protože to člověku připomíná všechno, co nemůže dělat. Na běhání je fajn, že k tomu nic nepotřebuju. Nazuju tenisky a vyběhnu z bytu. A běhání mě baví i v tom, že ode mne nikdo nic nečeká. Nejsem běžkyně, nemám žádné ambice. Paradoxně mě teď baví ještě víc, protože na sebe nemám v tomto směru žádné nároky a je mi jedno, kolik minut na kilometr zrovna běžím.
