Článek
Mléko v lidském jídelníčku platí za cenný zdroj bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Mělo by být součástí vyvážené stravy. Dle doporučení odborníků by každý člověk měl denně sníst jednu porci sýra a dvě porce mléčných nápojů, jogurtů a podobně, přičemž jedna porce odpovídá asi 200 ml mléka. Co když ale do hry vstoupí průmysl, který své výrobky „vylepšuje" prudce návykovou chemikálií, totiž cukrem?
Aktuálně vykazují mléčné výrobky konzumované lžičkou (tvarohy, jogurty...) průměrný obsah cukru 13,38 gramů na 100 gramů výrobku. To odpovídá asi 3,5 kostkám cukru. U mléčných nápojů je situace o maličko lepší. I tak ale s půllitrem nápoje dostanete do těla v průměru 14 kostek cukru, což je mnohdy více než u tolik kritizovaných slazených nápojů, kterým je z velké části přisuzována epidemie obezity a poruch metabolismu včetně cukrovky. „Abychom dokázali těmto nebezpečím vzdorovat, je třeba zredukovat naši spotřebu cukru a pro konzumenty zviditelnit všechen příjem takzvaného skrytého cukru," říká univerzitní profesor H. Toplak, prezident Rakouské diabetologické společnosti.
Experti z praxe i ministerstva zdravotnictví a dalších institucí stanovili jednoduchou referenční hodnotu, kterou by námi konzumované výrobky neměly v žádném případě přesáhnout. Tato hodnota je na úrovni 12 gramů cukru na 100 mililitrů nápoje, případně 100 gramů výrobku. Tato hodnota je složena ze dvou položek: Mléko přirozeně obsahuje mléčný cukr s průměrnou hodnotou 4,6 g/100 ml + Světová zdravotnická organizace WHO stanovila hraniční hodnotu pro přídavný cukr na 7,4 g/100 ml.
Tímto způsobem lze docílit snížení spotřeby cukru o jeden kilogram ročně na jednoho obyvatele. Na skrytá rizika odborníci ukazují již poměrně dlouho a u našich jižních sousedů se situace časem mírně zlepšuje. Od roku 2012 se Rakušanům podařilo snížit obsah cukru v mléčných výrobcích o 9 %. To je sice vývoj pozitivní, i tak ale na trhu zůstává 70,8 % výrobků, které doporučenou hodnotu překračují. V mnoha mléčných produktech se skrývá tolik cukru, že s každou snědenou lžící do sebe spotřebitel dostává jednu kostku cukru.
Stále probíhají jednání se zástupci průmyslu, nejrychlejší řešení se ale opět nabízí na straně konzumentů. Zkrátka pokud chceme zůstat zdraví, musíme více dbát na to, co jíme. Snadnou pomůckou v našem slalomu mezi civilizačními chorobami může být právě ostře sledovaná referenční hodnota.
